S kapelou R.E.T. jsem se poprvé setkal při poslechu sampleru Masters Of Czech Metal II. Skladba „Confession“ mě natolik zasáhla, že jsem se o tuto partu začal výrazněji zajímat. Brzy se mi do rukou dostalo výtečné demo „Depression“, jež se posléze stalo prvním legitimním albem. To nejlepší však přišlo až s následujícím geniálním opusem „In Memories“, které i nadále považuji za jeden z milníků doom metalu vůbec. Škoda jen, že deska neměla takovou mediální podporu, jakou by si zasloužila. Spoustu mladších posluchačů přísahá na ANATHEMU, MY DYIG BRIDE, TIAMAT… a přitom vůbec neslyšeli klenot, se kterým by R.E.T. v klidu mohli převálcovat hudební svět. Žel se tak nestalo a možná díky tomu se R.E.T. poněkud odmlčeli, a i když se jim návrat s dalšími deskami poměrně vydařil, nikdy se už pomyslného Olympu nedotkli. Nicméně předešlé album „The Dark at the End of the Tunnel“ naznačilo, že soubor i nadále má co nabídnout, a to i přesto, že přetřásaný vrchol se jim už asi nikdy nepodaří překonat. Po takřka čtyřleté odmlce útočí R.E.T. znovu, ovšem v poněkud jiné jakosti. Kapelu totiž opustil Jarri Slíž, vokalista a zároveň jasný poznávací prvek souboru. Kapela na jeho místo angažovala zpěvačku Zuzanu Brezňákovou a tímto krokem se tak znovu postavila na startovní čáru.

Změna na postu nejcitlivějším měla totiž za následek i poměrnou změnu hudebního vyjádření. R.E.T. sice stále zůstali věrni doomu, ovšem jasný příklon k „písničkovosti“ je od prvních vteřin poslechu jasně zřetelný. S R.E.T. si tak poprvé můžete skutečně zazpívat, ovšem i tato složka má negativa. Kapela totiž jaksi ztratila něco ze své původní osobitosti, což mě jako stálému posluchači vadí nejvíce. Doom rockovým skladbám sice nechybí vůbec nic, ovšem problém je v tom, že nepřináší nic navíc, což je pro dnešní zahuštěnou hudební scénu prvek nezbytný. Pouze dobré skladby posluchače nepřilákají, a to už vůbec nemluvě o těch, kteří mají nejlepší roky THE GATHERING dávno za sebou. R.E.T. se sice snažili kytarový zvuk zmodernizovat jak to jen šlo, jenže se paradoxně nevyhnuli dalšímu šachu a tím je jistá podobnost s dnes již mainstreamovými EVANESCENECE. Poprvé se mi tak u této formace stalo, že ve mě žádná ze skladeb nezanechala vůbec nic. Zůstalo jen čiré konstatování – jedná se o pohodové písničky, bez kterých se v životě v pohodě obejdu. Po odečtení těchto negativ (pro mou osobu zásadních) se dostávám do pragmatické roviny, spočívající v konstatování. Novicka za mikrofonem má velmi příjemný hlas a dalo by se říci, že se pro tento žánr narodila (i když mám takový pocit, že se s podobnou hudbou potkává poprvé). Nejpřísnější měřítka snese také výborný zvuk, čili to znamená, že deska zkrátka „hraje“.

O hudebních výkonech zbytku kapely se snad ani nemá cenu vyjadřovat. R.E.T. i po čase působí naprosto jistě a sehraně, a při vší úctě k umění těchto pánů mám pocit, že pro ně hra těchto skladeb musí být celkem zívačkou. A nebo že by je už nebavilo utápění se v komplikovaných a rozvleklejších kompozicích? Tuto otázku nechme na kapele samotné a jejím dalším vývoji. Současná tvorba mi však příliš nesedí, a proto mi nezbývá nic jiného, než zůstat věrný staré tvorbě. I vy si můžete zvolit…

ALL

http://www.r-e-t.cz/en/index.php