Tenhle rozhovor jsem uskutečnil s R.X. Thámem ještě v době, kdy BRATRSTVO LUNY číhalo v lesích za vysokým bukem. Jak vidí (či viděl) tvorbu XIII.STOLETÍ prokletý básník zakletý v době zvané „New Age“? To si můžete nyní připomenout! Pojďme naproti době „před Bratrstvem“ – R.X. Thámo kontra XIII.STOLETÍ…

…jak nejlépe popsat hudbu, image a názory XIII.STOLETÍ? Kapely, která už pěknou řádku let nese na svých bedrech gothic rockový odkaz. Hrdě se k němu hlásí. Původně jsem zamýšlel, že sepíšu tradiční historii a pozastavím se nad zásadními milníky souboru. Poté mi však v hlavě uzrál nápad! Tak trochu jsem okopíroval hudební pořad „Ladí neladí“ a vzal na svá bedra jakéhosi pomyslného oponenta. Do protilehlého křesla jsem však neposadil Petra Štěpána (hlavní persona a srdce souboru), ale mého kamaráda a zároveň redakčního kolegu Jindru Kohma, kterého znáte z našeho webu pod pseudonymem Ropotámo. Tenhle človíček je opravdu specialista na „13“! Jeho sbírka nahrávek je opravdu obdivuhodná. A to už ani nemluvím o počtu koncertů, které pravidelně navštěvuje. Prostě a jednoduše… do spárů se mi dostala legitimní osoba a já věřím, že i s mou malou asistencí se dozvíte o XIII.STOLETÍ trochu víc. Zároveň chci všechny fandy a také členy kapely ubezpečit, že mým cílem nebylo a není nikoho soudit. Tahle diskuse je založená na čistých pocitech. Stačilo tedy zmáčknout diktafon a…

VSTUPNÍ INTERMEZZO

Vítej v „horkém křesle“ kralupské čajovny. Mám tě v ohledu XIII.STOLETÍ za velmi legitimní osobu, takže věřím, že si z tohoto článku čtenáři něco poučného odnesou. Hned na úvod se rýsuje otázka, jak ses vlastně k této kapele dostal a zároveň by si mohl tak trochu nastínit, proč jsem si vybral pro tuto diskuzi právě tebe?
Abych ti řekl pravdu, jsem z toho zatím trošku rozpačitej. Pasoval si mě do role arbitra, který by měl hodnotit tvorbu a nahrávky kapely, která je považována za undergroundovou. Nebo spíše kapely, která není v tom „oficiálním kurzu“. Pokusím se však o nějakou, ryze subjektivní výpověď. Ten tvůj nápad se zrodil z určitých prožitků, které jsem kolem této kapely za ty roky, co na ní jezdím, nasbíral. Samozřejmě jsi byl u toho také ty, takže víš, že velkou úlohu v tom hrají také emoční vlny, předně z polského festivalu Castle Party. Taktéž doufám, že čtenáři nevezmou náš hovor jako nějaké chytračení. Rozhodně mým cílem není nikoho kritizovat ani hodnotit. Samozřejmě, bude ale záviset na tvých otázkách. A jak jsem se k XIII.STOLETÍ dostal? Útržky jsem už registroval na střední škole. Věděl jsem, že tahle kapela je obestřená určitým kultem a jakýmsi zvláštním vizuálním projevem, který byl ve své době hodně originální, zvláštní a do jisté míry i provokativní. Já byl v té době samozřejmě naladěn spíše na tu metalovou vlnu. Heavy metal, začíná doom metal… kapely jako PARADISE LOST, TIAMAT.To byly všechno soubory, které začínaly a jejich hudba mě velmi oslovovala. A protože jsem nebyl nikterak ortodoxní, tak jsem se vlastně ke „třináctce“ propracoval. Samozřejmě, mě také fascinovala jejich gotická vizáž (i když třeba Andrew Eldritch by nám asi vysvětlil, jak ta pravá gothic rocková vizáž má vypadat). Ovšem to, že ty kluci se malovali, nosili černé košile, kříže… to z nich dělalo alespoň na naší scéně velmi originální partu. Kapela mi však přirostla k srdci po poslechu jejich druhého alba „Gotika“. To už jsem věděl, že není co řešit. Začal jsem se pídit po dalších nahrávkách a pomalu jsem se do všeho dostával…

ALBA

Dostáváme se ke komentáři jednotlivých alb. Když v čase pomineme prehistorii, která sahá až k punkovým HNF, dostaneme se do doby prvního alba „Amulet“. Dle mého soudu naprosto stěžejního alba. Kapela se k němu stále hlásí, viz. koncerty. Poprosím tě tedy o komentář k debutu…
Jak už jsem výše zmínil, mé první album, které jsem slyšel, byla „Gotika“. Doslova jsem na něm ulít! V té době jsem měl i toto album spojené s určitýma osobníma zážitkama a do svého osobního deníčku jsem si dokonce psal, že třeba trpím s „Macbeth“ apod.. Abych ale přešel k tomu „Amuletu“. Mojí naprostou srdcovkou je píseň, která se jmenuje „Růže a kříž“. Má v sobě neuvěřitelný náboj. Kapela ji sice živě hrála opravdu málo, ale pokud si dobře pamatuji, tak v pražském Mlejně ji jednou zahráli a byl to pro mě opravdu neskutečný zážitek. Jinak ta deska je opravdu výborná! Máš pravdu, že kapela z ní těží doteď. Koncerty zpravidla začínají skladbou „Kníže temnoty“, hrají také „Justýnu“ (v té kytarové verzi) a samozřejmě i titulní „Amulet“. U XIII.STOLETÍ není žádná deska slabá. Co se týče „Amuletu“, tak ten s odstupem času vidím a hodnotím hodně vysoko.

Dostáváme se k albu „Gotika“, které jsi už tak trochu nakousl. Dle mého soudu tam jsou opravdu skvělé skladby, ovšem nepřijde ti to album zbytečně dlouhé? Mám tím na mysli především dvě verze techno skladby „Tango Salieri“. A ani „Opus pro Macbeth“ jsem dostatečně nepochopil. Zároveň si myslím, že nátlak na kapelu ze strany firmy (Monitor) je naprosto zřetelný…
Ono je to opravdu složitý. Z dnešního pohledu tahle deska „klasickému“ posluchači nemá snad vůbec co nabídnout. Kdyby se k ní tenhle člověk dostal v dnešní době, tak jí jednak nepochopí a jednak ji odloží. Fanouška kapely však „Gotika“ nemůže nikdy zklamat. Tehdy v Horáckém divadle v Jihlavě vznikla divadelní hra „Krysař“, ke které Petr Štěpán psal scénickou hudbu. Nevím, do jaké míry byl ovlivněn tím námětem toho „Krysaře“, když zároveň skládal věci pro XIII.STOLETÍ, protože „Gotika“ je vlastně jeho projektem. „Gotika“ je lyrická deska. Vynikající! Na mě nepůsobí zdlouhavě. Patří to k té muzice, která je vlastně svým způsobem monotónní. Na tom je vlastně i tvorba „třináctky“ postavena. Není to určitě muzika do auta.

Dalším dílkem v diskografii XIII.STOLETÍ je upírské album „Nosferatu“. Z mého pohledu asi nejkvalitnější počin, který Petr Štěpán a spol. vytvořili. Tahle deska je černá jako smrt! Kapela přitvrdila a tak trochu nechtěně začala koketovat s metalem. Tenhle můj úsudek by se Petru Štěpánovi asi nelíbil, ale mé uši to tak slyší…
Říkal jsi vampýrská deska. Ano, je to jakási hra symbolů, které jsou však určeny jen pro vyvolené. Lidé, kteří jsou „out“, tak vlastně vůbec nerozumí, o čem se tam zpívá. Představí si tak možná jen nějaké fráze z béčkových hororů. Ty věci ale něco opravdu vyjadřují. Jsou zajímavé už tím, že nic neřeší a vše uzpůsobují pocitu posluchače. Proto mě ta kapela zajímá, protože v těch emocích je sdělení. Neměl bych zapomenout, že některé skladby na této desce jsou věnovány některým světovým velikánům. Např. „Upír s houslemi“ byl inspirován postavou geniálního houslisty, Nicolou Paganinim. Hrozně zajímavé na tom všem je, že se Petr Štěpán ke svým inspiračním zdrojům plně hlásí. Dokonce jsou vepsány v bookletu alba. To u jiných kapel moc nenajdeš. Jinak si zmínil, že kapela se na tomto albu dotkla „metalových vod“. Otázkou však je, kde ta „metalová voda“ začíná, jak je hluboká, jak široká atd.. To je prostě jen fráze. Samozřejmě ale rozumím tvé otázce. Tohle album totiž může klidně poslouchat ortodoxní fanoušek metalové hudby. Bude se mu líbit a já se domnívám, že tomu tak ve skutečnosti opravdu je.

Ve svém vývoji šla kapela ještě dál, což je patrné na další řadovce „Werewolf“. Dokonce jsem někde zaslechl názor, že to kapela s tou atmosféričností tak trochu přehnala. Z tohoto CD jde opravdu strach! Hned úvodní hitovka „Transylvanian Werewolf“ přistihuje soubor v jakémsi symfonickém odéru. Kapela se opět trošku vzdálila tomu ryzímu gothic rocku. Výjimky se však najdou. Jsou však pouze dvě. „Psycho“ a „Třinácté znamení“ jsou z hlediska konceptu desky naprosto „levné“ a dle mého soudu sem vůbec nepatří…
Tady je zvláštní, že právě „Třinácté znamení“ je jedna z těch skladeb, pod kterou není autorsky podepsán Petr Štěpán. Tahle deska má opravdu velmi silnou atmosféru, která člověka vtáhne a nutí ho poslouchat album jako celek. S „Werewolfem“ jsem opravdu prožil nádherné večery. Na tomhle albu jsem cítil něco… něco podobného, co jsem cítil na „Gotice“. Oproti „Nosferatu“ je „Werewolf“ mnohem „nadýchanější“. Co se týče těch dvou skladeb, tak ty mi zde vůbec nevadí, byť je pravda, že do celkového konceptu příliš nezapadají. Říkám si ale proč ne…

A nemyslíš si, že je to zas jen taková póza typu: „My sice tady hrajeme něco trochu jiného, ale ve skutečnosti nejsme žádní doomaři, ale punkáči, co začali hrát gothic rock?“ Mně to tak přijde a další album mi myslím dává zapravdu…
To je hrozně složité to tak nazvat. Ta deska není chemická sloučenina, kde se dá nějakými zkouškami najít nějaký vzorec a ten rozpitvat. Deska je vždy uměleckou výpovědí. Já si třeba kupuju všechny desky XIII.STOLETÍ bez ohledu, že bych je předtím poslouchal. Kupuju třeba „zajíce v pytli“, ale já té kapele prostě věřím. Navíc ji koupí desky podpořím. Po delší době samozřejmě rozlišuju, co bylo dobré a co bylo lepší. To už však neřeším. To znamená, že ze skladeb „Třinácté znamení“ a „Psycho“ nijak nešílím, ovšem nijak mi nevadí. Nějaký důvod, proč tam jsou, asi je. Taky se třeba stane, že nemám náladu je poslouchat a tak je jednoduše přeskočím.

Dostáváme se k CD „Ztraceni v Karpatech“. Kapela jednoznačně zatáhla za ruční brzdu a opět se vrhla na ryzí gothic rock. Vím, stále do toho rejpu, ale mám pocit, že Petr Štěpán to trošku „naplánoval“, jelikož už ho asi hodně sralo, když „neznalí“ žurnalisté slyšeli v tvorbě „třináctky“ špetku metalu. Na obranu alba však musím podotknout, že je vskutku plné hitů. K mým favoritům patří „Vampires“, „Testament“ a samozřejmě nesmrtelná „Elizabeth“. Naopak skladbu „Candyman“ by v dnešní době mohl hrát i VISACÍ ZÁMEK…
Ono by bylo hrozně zajímavé, kdyby na tyhle úvahy odpovídal Petr Štěpán. Možná, že by nastínil všechny ty emoce, myšlenkové pochody a důvody. Pamatuji se, že když tato deska byla avizovaná, tak na koncertech hrála kapela „Vlčí ženu“, což v koncertním provedení znělo hodně dobře. Dále hráli „Candymana“ a tam už jsem cítil tak trochu „zradu“. Tahle písnička hodně zabírá v Polsku a u žen. Je to taková „cesta k masám“. Mně osobně tahle písnička nic neříká. Je celkem prázdná. Jinak co se týče celé desky, tak k ní se oproti těm předešlým vracím asi nejmíň. Souhlasím však s tebou, že skladby jako „Vampires“ nebo „Testament“ jsou velmi podařené. Překvapením však je vcelku krátká stopáž desky. Je tam celkem osm skladeb, což je oproti minulosti docela málo. Fanoušci byli zvyklí na větší projekty a i mě osobně to trošku zaskočilo. Jinak CD jsem si samozřejmě koupil. Absolutním hitem je „Elizabeth“, která už z důvodu častého omílání tak trochu ztrácí svou nadčasovost. Vzpomínám si, že třeba na Castle Party v roce 2000 ji hráli dokonce třikrát! Oni tehdy hráli jako hvězdy večera a dvakrát ji přidávali! Byl to opravdu hukot fanoušků. Asi málokdo slyší v zahraničí zpívat text český kapely v rodném jazyce. To bylo fantastický!

Další album se jmenuje „Metropolis“ a z mého pohledu se jedná o zásadní nahrávku v historii XIII.STOLETÍ a to jak v hudební, tak námětové oblasti. Ubylo kytar, do popředí se začaly drát „umělejší“ motivy (podobným vývojem si prošlo mnoho polských či východoněmeckých kapel) a poprvé v tvorbě souboru se objevuje anglická lyrika. Po hudební stránce nepřichází „třináctka“ s něčím výjimečným, ovšem jednotlivé kompozice jsou neskutečně působivé a obsah jejich sdělení je nezastupitelný. Deska jako celek se povedla na výbornou! S albem „Nosferatu“ ho hodnotím nejvýše. Jedinou výtku bych měl k hlášce v bookletu, kde stojí: „Kapela se distancuje od jakéhokoliv spojování s tvorbou či zaměřením skupin označujících se jako „metalgothické“, „doomgothické“ apod..“ Dle mého soudu jsou podobné reakce naprosto zbytečné. Přijde mi trošku dětinské se schovávat za vymyšlenou nálepku, která se během několika let stejně přetransformovala v úplně jinou. A to z čeho kapela vzešla, to v dnešní době stejně nikoho nezajímá. Takže bych tě poprosil o tvůj komentář…
Ano. Tahle deska je opravdu skvělá! Stále mě „poňouká“ k tomu, abych si ji pouštěl, i když už to není tak intenzivní jako v době, kdy vyšla. Jinak je naprosto vynikající! Z počátku jsem byl trochu zaskočen tím zvukem. Byl jsem překvapen z toho, co se to na mě valí. Vyzdvihnout musím uhrančivý a magický zpěv Petra Štěpána. Je opravdu výborný! Vlastně nejslabším místem je pro mě laciná hitovka pro zahraniční festivaly, „London After Midnight“. Je sice hutná, na koncertě doslova zabíjí, ale na té desce bych jí mít nemusel. Co se týče té hlášky v bookletu, tak i na mě to působí směšně a to především tím uměle vytvořeným sektářstvím nějakých lidí, kteří nejsou schopní mít jiný názor. Myslím, že booklet by měl být využit úplně jiným způsobem. Mně by se tam třeba líbilo spíše vysvětlení některých pojmů, jako např. „Metropolis“, „Fatherland“ atd.. A to nemusí být vysvětlení pro nás dva, ale spíše pro lidi, kteří se teprve s kapelou seznamují. Ale zpět k tomu heslu. Řekl bych, že je to taková rána pod pás. Mně se podobné proklamace nikdy nelíbily. Zavání to opravdu nějakým „novodobým sektářstvím“, kdy ten „někdo“ chce být hlavou organizace a škatulkovat pocity. To je „blbost“.

Paradoxní je, že třeba králové gothic rocku, THE FIELDS OF THE NEPHILIM, jdou úplně opačným směrem a v tomto ohledu jsou velmi otevření (viz. jejich geniální comebackové album „Fallen“). Prakticky totéž se dá říci i o THE SISTERS OF MERCY, což je kapela, ke které XIII.STOLETÍ tíhne asi nejvíc. Každopádně jedeme dál. Spolupráci s Happy music kapela uzavřela kompilačním výběrem „Karneval – Best Of Gothic Decade 1991-2001“…
Musím se přiznat, že jak mám všechny desky, tak jsem si také pořídil i tento výběr. Jsem takovej cvok a blbnu lidi. Já jsem na koncert XIII.STOLETÍ přitáhl dobrých dvacet lidí, který tu kapelu viděli úplně poprvé a musím říct, že některý lidi z toho byli tak nadšený, že si koupili právě tohle CD. Vzpomínám si, že mám kamarádku (zdravím Martinu!), která si na koncertě koupila dokonce dvě CD. Tehdy to bylo na křestu „Karnevalu“. Tam jsem si ho koupil i já a byl jsem hodně zklamanej. Sice mě nadchnul obal, ale zas musím říct, že vydat jubilejní desku k dekádě kapely bez bonusů (kromě olympikovské titulky), to mi nepřijde příliš šťastné. Pro opravdové fanoušky tu není prakticky nic zajímavého. Kdyby tu byly třeba nějaké další čtyři nikdy nevydané písničky, tak by ta kompilace dostala úplně jiný rozměr. Takhle jsem byl z toho zklamanej a rozčarovanej jsem byl i z toho vzpomínaného koncertu. Byl totiž úplně stejný, jako ten předchozí. Na ten „karneval“ jsem šel s tím, že kapela slaví a nabídne fanouškům něco výjimečného. Znáš to. „Když jsou narozeniny, mají být dárky“. Žel fanoušci dárek nedostali. Tady bych chtěl ještě říct, že mě docela štve, že si kapela hraje nato, jak jede turné a přitom jsou to jen dva ne moc dlouho po sobě jdoucí koncerty, na jednom a tom samém místě. Navíc ty koncerty vypadají úplně stejně a to bez sebemenších detailů. Tady je potřeba říct, že na ty koncerty chodí stále ti stejní fandové. Proto i já, když vidím, že některé jejich koncerty jsou časově blízko u sebe, tak i nějaký vynechám, protože vím, že bych stejně nic nového neslyšel. Ta monotónnost a strojovost mě moc nebaví. Chápu, že kapela si od publika drží odstup, ale pokud je to takovýmto způsobem, tak působí tak trochu jako „hrací skříňka“, která si odvede na podiu svou neměnnou práci. To nepůsobí dobře a zvláště pak na klubové scéně. To je další tak trochu směšná záležitost. A je to škoda! Hrozná škoda!

Po podařeném albu však kapela z ničeho nic ohlašuje rozpad. Z dnešního pohledu je patrné, že si Petr Štěpán ze všech jen „vystřelil“. Nic méně brzy po návratu vychází CD „Vendetta“ a dá se říci, že pokračuje tam, kde skončila deska „Metropolis“. Opět se ke slovu dostává elektronika. Samozřejmě nepřevládá, ale je tam nepřeslechnutelná. Proměny dostala rovněž textová náplň. Pokud Petr Štěpán čerpal do těchto dob hlavně z historie, tak současná témata jsou nasáklá jednak současností, tak přímo budoucností. Příkladem budiž skladby jako „Resident Evil“ nebo „Horizont události“. Jinak album mě opět nezklamalo. Levný cover „Stepping Stone“ od SEX PISTOLS sem ale nepasuje ani náhodou. Trochu laciné gesto, které jakoby „zhudebnilo“ tradiční škatulkovské heslo, které v bookletu rovněž nechybí. Řekl bych, že kapela tím vším tak trochu shazuje svůj vysoký kredit. To samé se týká obalu. Jeho cílem bylo lidi šokovat, ale řeknu ti, že ani moje babička by se v dnešní době nad tímto obrázkem nepozastavila…
Tak určitě. Naše civilizace je postavena tak trochu na tom, že už ani nevíš, co je skutečnost a co fikce. O tom vlastně Petr Štěpán mluvil v jednom rozhovoru. Řekl bych, že je tady dán takový systém „status quo“ a dneska nějaké rebelství nebo protivenství, které se staví na odpor proti něčemu existujícímu, je v dnešní době vlastně legitimní. Samozřejmě, můžeš to posuzovat jako účelný vzdor a nebo jako takovou „hru na vzdor“. Tady je nevětší problém rozeznávat v digitálním věku, co je fikce a co je realita. Žijeme ve světě všudypřítomných iluzí. Co se týče toho pojmu, tak si myslím, že jde spíše o jakousi devalvaci slov. Protože dneska je každá druhá kapela kult, legenda a bůhví co všechno. A stejně tak potom ztrácí význam slovo „kontroverzní“. Čím častěji ho používáme (nebo ho chce používat ta kapela), tak tím devalvujeme jeho význam. Já bych se ale ještě vrátil k tomu samotnému rozpadu kapely. Měl jsem v té době docela těžké období. Přítelkyně mi odjela do Anglie a já tehdy vlastně o Vánoce zkoušel, co je na netu nového u „třináctky“ a tam se mi objevilo, že kapela k novému roku ukončila činnost. Padla na mě taková nostalgie, když člověk i např. teď něco kritizuje, říká: „tyhle písničky jsou směšný, Angličtina je směšná, tohle tam nepatří atd.“, ale když člověk přijde na ten koncert, tak je to svým způsobem obřad. Je to něco, co prakticky patří do mého života. Jako třeba kdyby generaci našich babiček a dědečků zavřeli kostel. Taky by byli trošičku nesví. Možná si budou mnozí myslet, že tady plácám nesmysly, ale přesně tak to cítím. Pro mě koncert XIII.STOLETÍ není normální koncert. To je obřad. Pak se objevily zprávy o rozpadu. Samozřejmě, byl jsem z toho smutnej. Taky se v té době moc nevědělo o problémech s hlasivkami, které Petr Štěpán měl. Pak naštěstí přišel comeback a já jsem za něj moc rád, protože následovaly skutečně povedené koncerty ve Futuru a o návratu na Castle Party ani nemluvím. „Vendetta“. Tak trochu bych s tebou nesouhlasil v těch okolnostech rozpadu kapely, které jsi jmenoval. Jistě víš, že po vydání „Karnevalu“ se soubor vlastně rozvázal od všech možných závazků, které k Happy music měl. Tohle album se povedlo vydat pod velkým vydavatelstvím (Monitor EMI). V dnešní „business“ době to byl docela odvážný krok, protože kapela vlastně přišla s cílem oslovit nové posluchače. To rovněž souvisí i s tématy, které jsou na albu probírány. Jsou to aktuelní témata a tak je velká šance, že osloví nové posluchače. Řekl bych, že to ale není žádný kalkul. Prostě takový je vývoj jak kapely, tak celé společnosti, která je vlastně na té desce zachycena. Těžko šlo neustále zůstávat v „lůně inkvizice“ apod.. V těchto tématech se kapela, dá se říci, vyčerpala. Obal. Opět s tebou nebudu příliš souhlasit. Myslím si, že dokáže oslovit lidi, kteří mají podobnou filozofii života. V dnešní době je opravdu jednoduché být nepochopen. Obal sice není nikterak kontroverzní, ale vzbuzuje zájem. Láká určitou skupinu lidí, která se pohybuje kolem této kultury, která spadá pod tu pomyslnou nálepku gothic rock. Je tu určitý druh stylizace. Druh jakési „karnevalové hry“ a lidi, které to zajímá, tak ti vlastně na tu hru přistupují. Jsou to většinou lidi s trochu jiným pohledem na život. Nemusejí tu kapku z počátku znát, ale poté třeba poznají, že k něčemu podobnému tíhnou. Zaujme je to. Dále si zmínil zas to nešťastné heslo v bookletu. Jak už jsem zmínil, je to úplně scestná záležitost. Ovšem mnohem větší trapas je klip ke skladbě „Horizont události“. Úplně se mi zastesklo po dobách, kdy si klipy kapela vyráběla sama a to třeba „jen“ amatérským způsobem (např. „Transylvanian Werevolf“). Je škoda, že kapela nevyužila příležitost, své poselství trochu shodila a trochu se i zesměšnila před posluchačema, které eventuelně mohla získat. Skalní fanoušci jim to samozřejmě odpustí, protože ta deska je nádherná, ale v době „Matrixu“ a digitálních technologií je ten klip legrační a téměř stupidní. Už ho nechci v životě vidět :-).

A nyní se dostáváme do současnosti. V těchto dnech se na trhu objevila nahrávka s raritními songy, která nese název „Tajemství gotických archívů“ a konkrétně tebe tenhle matroš velmi nadchnul. Mé dojmy jsou však úplně opačné. Na CD byly „z nutnosti“ nacpány demáčové skladby nevalné kvality a dokonce si dovolím tvrdit, že jsou na hranici poslouchatelnosti. Alespoň tedy z dnešního pohledu. Kdyby kapela těmto potenciálním hitům „ušila nový kabátek“, tenhle výběr by určitě smysl neztratil, ba naopak… vím, že jde o „gothický archív“, ale tohle je vážně dosti „garážová záležitost“. Já osobně jsem zklamán, tím spíš, když jsem to CD dostal od tebe k narozeninám 🙂
Řekl jsi to hezky! Dárky k narozeninám se do koše nehážou :-). To CD je ale opravdu archivní. Není to řadovka. Já jsem se třeba v roce 2000 na Castle Party dostal ke starým demo nahrávkám a pilně jsem je kupoval. Má nejoblíbenější kazeta, „Vampire Songs For Agnes“, zachycuje dosti zvláštní atmosféru. Přijde mi skoro až „bluesová“. Pro mě je však důležité, že tenhle „poklad“ mám konečně na CD. Je to lepší, než poslouchat šumivou kazetu. Já jsem z této nahrávky nadšenej a beru ji jako čekání na další desku. Když totiž vyšla „Vendetta“, tak kapela prohlašovala, že má materiálu na další tři desky. Jsem tedy zvědav na novou tvorbu, která by měla „Vendettu“ posunout zase dále. Prostě „třetí krok od Metropolis“.

XIII.STOLETÍ vs. GOTHIC ROCK

Už jsme při „propírání jednotlivých alb“ na toto téma narazili. Je zajímavé, že ti největší velikáni gothic rocku se vždycky snažili škatulkám co nejvíce vzdálit, kdežto naši zástupci se k této nálepce (nebo k jejímu odkazu) hrdě hlásí. Ještě zajímavější je však to, že některé dříve metalové sobory natočily opravdu ryze gothic rockové desky. Např. album „Judas Christ“ od TIAMAT je opravdu modern gothic rock se vším všudy. Taková skladba „Vote For Love“ by se v pohodě vtěsnala na jakékoli album THE SISTERS OF MERCY. XIII.STOLETÍ mi však v tomhle ohledu přijde tak trochu jako jedna uzavřená komunita, která razí heslo: „My jsme gothic rock, ostatní prznitelé stylu nás nezajímají.“ Nemyslíš si, že toto „uzavírání se do sebe“ je v dnešní době naprosto zbytečné?
Až bude Petr Štěpán brouzdat internetem a narazí na tenhle článek, tak si vyrobí takovou vycpanou postavičku a propíchne ti špendlíkem hlavičku. Říká se tomu „woodoo smrt“ :-). Ne, teď vážně. Na tohle téma jsme už dnes narazili. Mně to přijde jako nějaké „vymezování se“. To vymezování je určeno nejspíše těm fanouškům, kteří hledají nějakou identifikaci. Těm, kteří chtějí být něčeho členy. Ať už je to nějaké hnutí a nebo subkultura, která bude mít pevně dané mantinely. Ono v dnešní době, když chceme něco prodat, tak by to mělo mít nějaký název. Jestliže tedy něco nazvu gothic rockem, tak můžu pod gothic rockem prodávat knížky, přívěšky… no, vlastně cokoliv. To už je taková ta mesiášská cesta. Prostě rozsvícená lucerna, která táhne dav a říká: „Tohle je jediná cesta, kudy se dá jít.“ Přitom se ale dá jít jinými způsoby, kterých jsou třeba tisíce. Proto nějaké vymezování a říkání někomu kam má patřit, to je blbost. A právě, že je někdo tím velikánem, tím velkým umělcem, tak by mu přece nemělo jít o to řazení se k někomu dalšímu. Ten tvůrce by si tak vlastně stavěl svou vlastní šibenici, svoje mantinely, o které přece v umění vůbec nejde.

Pamatuji se, že jsme se hodně smáli rozhovoru, který s Petrem Štěpánem dělal Petr Korál (zdravím Péťo!). Tehdy tam zazněla z úst hlavního protagonisty věta: „Od té doby, kdy se PARADISE LOST ostříhali, tak začali hrát pořádnou muziku.“ Já jsem se u toho málem potrhal smíchy. PARADISE LOST, ať už jsou gothic rock, gothic metal a nebo gothic pop, vždycky to budou PARADISE LOST. To znamená, že je skvělé, že se nikdy neohlíželi kolem sebe, byť své vzory samozřejmě také mají. Mimochodem, vlasy už mají opět dlouhé :-)…
:-). Tak mně je celkem jedno, jaký kdo má vlasy. Mě zajímá ta hudba, která z té desky vyzařuje. A já si zas třeba pamatuji jeden starší rozhovor, kdy zase Petr Štěpán tvrdil, že PARADISE LOST jsou kapelou, která se mu líbí a ten rozhovor byl dělanej v době, kdy to „háro“ na těch hlavách bylo. Takže to jsou takové „protimluvy“…, ale o to přece nejde, chytat někoho za slovíčka.

XIII.STOLETÍ a KONCERTY

Koncerty. Opět téma, které jsme už trochu probrali, nicméně bych se u něho ještě jednou zastavil. Na nádherné koncerty na hradě Bolków se nedá zapomenout! Opravdu jsem nečekal, že Poláka uslyším zpívat česky. Nicméně živá prezentace kapely není jen o pozitivech. Např. mě docela mrzí, že není příliš flexibilní. To znamená, že za poslední tři roky se jí nikterak nezměnil playlist. Jak si už říkal, žádné překvapení pro fanoušky se nekoná. A to mají pánové rozhodně z čeho vybírat. Domníváš se, že je to čistě věc jakési zásadovosti a nebo, že kapela už prostě není schopna secvičit více kousků?
Spíše se domnívám, že je to dáno problematikou toho obsazení kapely. Je tam jedna kytara, muzika je programovaná, jsou tam různý samply a proto třeba skladby ze „Ztraceni v Karpatech“ jsou nehratelné.

Dobře, ale kapela má přece k dispozici více skladeb. Chápu, že kostra koncertních vystoupení jen tak ze dne na den nespadne, ale přijde mi nudné neustále opakovat dokola deset osvědčených skladeb…
V tom máš samozřejmě tak trochu pravdu. Byly dva koncerty bezprostředně za sebou a vypadaly úplně stejně. Já jako fanoušek této kapely jsem schopen jít na každý její koncert, ale pak jsem přece jen trošku zklamanej, když slyším úplně to samé a ještě ke všemu vidím na podiu úplně ty samé pohyby. Mně se to samozřejmě všechno líbí, projev kapely je skvělej, ale trošku negativní je, že fanda „třináctky“ už jde na koncert s tím, že v podstatě nic nového neuvidí ani neuslyší.

XIII.STOLETÍ a IMAGE

Nedílnou součástí této kapely je image. Jak se tobě líbí?
Tak když jsem viděl XIII.STOLETÍ poprvé, viděl jsem ten Štěpánův klobouk, ten brokátový kabátec, červený plášť, tak to byl pro mě velký zážitek. A asi nejen pro mě. Řekl bych, že tyhle zážitky si nosí každý fanda v sobě na každý další koncert. Na image v podstatě záleží i nezáleží. Je v tom nějaká jednotnost, uniformita a nějaký význam určitě má. Takhle kdyby přišel Petr Štěpán v jihlavském hokejovém dresu, tak asi spousta fanoušků to nepřijme. Viz. zrovna příklad již několikrát propíraných THE SISTERS OF MERCY. Řekl bych, že ani jim to u všech fanoušků neprošlo. Ale zas se mi líbí, že Andrew si šel svou cestou a fandové si šli také svou cestou. U „XIII“ mi přijde jen trošku legrační ta „výkladní skříň“, že před každou písničkou si vezmu tohle tričko, na druhou tohle tričko a dělám to na každém koncertě a zase tím něco „říkám“. Tohle jakési „znásobování“ významů mi přijde trošku zbytečné. Mně to ale nevadí. Těžko ale říci, jaký postoj k tomu zaujme člověk, který vidí kapelu takto poprvé. Třeba ho to donutí se nad některými věcmi zamyslet.

XIII. STOLETÍ a TEXTY PETRA ŠTĚPÁNA

Textařské kvality Petra Štěpána asi zpochybňovat nelze. Opravdu obdivuji, kolik myšlenek je napěchováno v několika slovech…
Tak samozřejmě. Např. je hrozně zajímavé hledat v těch skrytých myšlenkách ten pravý význam. Někdy by měl člověk i náladu si jen tak sednout a ty texty si jen tak pročítat. To však ale není dost dobře možné, protože booklety XIII.STOLETÍ texty nenabízí. Na „Gotice“ třeba ty zásadní byly, což bylo určitě zajímavé.

A jaký text tě např. oslovil úplně nejvíce?
Určitě „Macbeth“! To je písnička, která mě textově oslovila asi nejvíce. Dále „Upír s houslemi“, „Nevěsta temnot“… a mohl bych jmenovat dále. Tak třeba na posledním albu „Vendeta“ jsou texty, které jsou velmi povedené. Např. titulní „Vendeta“ a „Poslední letadlo do Buenos Aires“.

XIII.STOLETÍ a TÉMATA ROZLIČNÁ

Z každé kapely vyzařuje nějaká energie. Někdo by z té temnoty usuzoval, že jde o energii negativní, odpudivou a zlou. Každopádně hudba XIII.STOLETÍ je hodně o emocích, takže toto téma rozhodně není od věci…
Myslíš třeba, že tahle hudba či texty můžou mít nějaký neblahý vliv na jedince? Na všem se dá přece ujet, ale myslím si, že je to ve srovnání s televizní obrazovkou úplné nic. Co se týče toho projevu kapely, tak si vůbec nemyslím, že by její projev měl na někoho tak depresivní účinek. Může sice v určitých aspektech nějaký pocit posílit, ale ten pocit si člověk nese sám v sobě z určitých důvodů a ten nějaký „průser“ pocit může vyvolat cokoli jiného, co se v jeho okolí odehrává. Naopak bych řekl, že třeba konkrétně mně se ta energie z jejich hudby zdá velmi pozitivní, i když ta vycházející nálada je melancholická a někdy i depresivní. Vím, že třeba tohle většina lidí (nebo kamarádů) nechápe. Nebo dokonce moje máma, když slyšela skladbu „Julie umírá každou noc“, tak říkala: „prosím tě, co to posloucháš, ty tady umíráš, nebo co?“ Prostě tohle se nedá nikomu nějak vysvětlovat. Já se v tom tedy určitě neutápím. Pro mě to má určitě pozitivní rozměr.

Jak hodnotíš mediální prezentaci XIII.STOLETÍ? Viděl jsi určitě několik TV pořadů. Myslíš si, že media dostatečně kvalitně informují veřejnost o činnosti kapely, jako je XIII.STOLETÍ? Jaká je dle tvého soudu vlastně informovanost o této nenápadné partičce? Chtějí vůbec členové kapely, aby se jejich hudební projekt dostal více na světlo?
Ano. Domnívám se, že je obecnou snahou kapely dostat se do většího podvědomí. Dokonce bych řekl, že znám takové umělce, kteří se do médií necpou vůbec, ač by mohli. Myslím si, že „třináctka“ by se do médií dostat chtěla, ale není poptávka. Média ani příliš nereflektují tvorbu této kapely. Samozřejmě, jistá možnost je hudební kanál „Óčko“. Když si ale viděl ten pořad, tak si vlastně jen shlédl klipy a to bylo vše. Prakticky ses nic nového nedozvěděl. Řečeno bylo jen to základní, přičemž skalní příznivec se nedozvěděl zhola nic. Ale opět tu máme ten protipól. Když o té kapele tolik nevíš, připadá ti najednou ještě tajemnější. Nevíš nic o členech ani o jejich uměleckých názorech. Oni k tobě vlastně promlouvají pouze prostřednictvím té hudby, což je samozřejmě mnohem tajemnější. Co je lepší nebo horší? Odpověď asi nenajdeme, ovšem jedno je jasné. XIII.STOLETÍ se asi nikdy nemůže stát hvězdou show byznysu!

Celá naše rozprava se točila kolem leadera kapely, Petra Štěpána. Důležití jsou však také další členové! Nechtěl bych na ně zapomenout. Ty ses dokonce s některými setkal osobně, takže čtenáře bude určitě zajímat, co sis ze setkání s nimi odnesl? A na závěr bys mohl ještě dodat, co od této kapely čekáš v čase budoucím…
Tohle bych nechtěl nijak moc rozvíjet. Třeba Pavel Štěpán je hodně sdílný člověk. Hezky se s ním povídá. Na toho mám opravdu dobré vzpomínky. Rovněž bych chtěl vyzdvihnout bývalého basáka, Petra Palovčíka, který teď kapele vlastně dělá jakýsi servis (koncerty atd.). A co očekávám? Samozřejmě očekávám, že kapela natočí ještě lepší desku než je „Vendetta“! Ta perspektiva tam stále je a to i přesto, že kapelu nedávno opustila klávesista Ollie Ryšavá. Neboj, téhle kapele zůstanu věrný!!!

ALL

http://www.xiiistoleti.com/

Klip k aktuálnímu albu „Dogma“: