PTAO (Pár teček a otazník, …?) je skupina staronových divočáků z Ostravy a okolí, kteří se neštítí zabývat se něčím, pro většinu tak nechutným a nepěkným jako je noisecore.

6 lidí po dobu 5 dnů ve studiu Barbarella připravilo nahrávku, která bude postupně vydávána jako kolekce 3 třípalcových disků (3″/8cm). Na prvním z nich (1/3) je zachyceno 232 songů v 6 sekcích (15,38,40,38,72,29) o celkové délce 21 minut. Divná matematika? Kašleme na počty.

Trumpetkově fanfárový úvod je humornou předvěstí hlučného jádra. Ve středech zkresleně komprimovaná baskytara, překotné bicí, změť vokálů a pár hlukových efektů. Tím by se to dalo shodit ze stolu, kdyby. Kdyby mě to nebavilo i nenudilo zároveň. Ano je tu nesporné, chvályhodné nadšení, pár okamžiků, kdy chlapíci svůj session prokládají tu přehlednými, rozjezdovými pasážemi, hráčská zručnost a zkušenosti, ale na druhé straně je celek rovný, pořád stejný. Výraz (celku) je pořád stejný, nic moc se nemění a vše se snaží (nebo dokonce je) být co nej-. To běžně není na závadu, ovšem ztrácí se potom rozměr drzosti a zvukové, (ne)produkční špinavosti, který nalezneme u klasiků žánru. Například i jedni z nich, 7MON (Seven Minutes of Nausea), už dnes tento tah na branku, nespoutané drzosti a nerozvážné rebelie nemají, alespoň pro mě.

Opravdu jsem na vážkách. Tahle recenze se mi psala věru těžko. Samozřejmě jsem rád, že se kapela zmobilizovala a zhmotnila tuto porci kvalitativního noisecore, jež nám bude v blízké budoucnosti poskytnuta v dalších dvou dávkách. Počkám si tedy…

RadeK.K.