Politika ruského labelu MFL Records je opravdu zvláštní a zároveň také úctyhodná. Borci toho sice nevydávají kvanta, spíše si vybírají, ale takřka vždycky přijdou s nějakou neokoukanou a poměrně zajímavou kapelou. Na začátku cesty byly především domácí party, ovšem brzy se v hledáčku „moskevských funeralistů“ objevily i další spolky, mezi kterými dnes figurují i našinci QUERCUS (ti mimochodem nedávno dokončili další řadové album!). A protože s jídlem roste chuť, mohu vám nyní představit dalšího zástupce pomalu rozšiřující se rodiny, byť se tedy jedná o band geograficky hodně vzdálený.
Ano, musím konstatovat, že angažováním peruánských PSICORRAGIA mě MFL docela překvapili, neboť formace neholduje „pohřební“ formě doom metalu, ale naopak se zaměřuje na kombinaci klasičtějšího doomu s death metalem. Místy má tedy hudba poměrně svižný charakter, nechybí kytarové melodie evropského střihu a také spousta orchestrací. Právě na nich jsou vesměs postaveny základy většiny skladeb.
Hodně okultní atmosféru navazují ovšem pestré vokály a zároveň také sbory, jejichž cílem je vždy zvýraznit určitou pasáž skladby. Je rozhodně dobře, že arsenál zpěvů tvoří i ženské hlasy, navíc PSICORRAGIA využívají i bizarnosti španělského jazyka, takže i takto bylo nevšednosti učiněno zadost. Když si však tyto magické vložky odmyslím, nepůsobí album „Madremuerle“ až tolik neotřele a přitažlivě. Konstrukce skladeb jsou dosti jednoduché a předvídatelné. Co se týče hudebních nápadů jako takových, tak toho zde až tolik neobjevíte.
Pokud bych měl tvorbu PSICORRAGIA k něčemu přirovnat, tak český fanoušek možná pookřeje, neboť tvorba Brazilců má dosti dost blízko k albu „Vacuum“ od HYPNOTIC SCENERY, byť severomoravané byli ve svém vyjádření přece jen ostřejší. Po stránce atmosféry se však PSICORRAGIA k tuzemským legendám skutečně hodně přibližují, avšak dosti varující je právě ta skutečnost, že album „Vacuum“ nabízí mnohem pestřejší a rafinovanější menu a pohříchu i po zvukové stránce na tom jsou „Hypnotici“ o dost lépe. A to považte, že „Vacuum“ je počin z roku 1995! Kdepak, PSICORRAGIA zatím nejsou dozlatova propečenou husičkou, a to i přes výše uvedené prvky, které je odlišující od většiny konkurence. S prosazením to však kapela nebude mít vůbec snadné, to je bez debat.
„Madremuerle“ nabízí hudební standart. Nejedná se rozhodně o materiál pobuřující nekvalitou, avšak ani jedna půlka zadku se vám při poslechu nerozhoří. Evropského posluchače má však deska šanci zaujmout především díky neotřelé auře a vnitřní jihoamerické divokosti, která byla vpravena i do žánru death/doom metalového. Jinak mají ovšem PSICORRAGIA na čem pracovat, neboť většina skladeb je postavena na recyklaci dávno provařených ingrediencí a postupů. Celkově tedy taková klasika u lepšího průměru. CD neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne. Produkt určený spíše sběratelům, nežli hudebním fajnšmekrům.
PS: Velkou pochvali zaslouží vskutku skvostně zpracovaný obal i booklet CD…
ALL