Příběh divokých koček z Francie pokračuje a já jsem tomu zatraceně rád! Když se před časem rozhodli nepokračovat ve svých taškařicích MR. BUNGLE, už v ten moment se mi začalo stýskat. Pak ovšem přišli CARNIVAL IN COAL a v cirkusu bizarností se znovu rozsvítila všechna průzračná světla. Když pak ale i tahle kapela přestala fungovat (naštěstí to nebylo tak úplně horké), začal jsem se obávat, že je všem bizarním piškuntáliím absolutní konec. Po čase mi však svou nahrávku poskytli tou dobou v Česku zcela neznámí PRYAPISME a mě nezbývalo nic jiného, než zaprskat nadšením – dopadl jsem přesně jako ten maskot kocour, jehož podobizna se vyskytuje na každém přebalu, tento nevyjímaje. Album „Hyperblast Supercollider“ z před dvou let se pyšní neuvěřitelně variabilní produkcí, od grindu k jazzu, od popu k elektronice… Jednoduše parádní vymejvárna mozku – pochopitelně se značkou jen pro otrlé! A jak jsou na tom PRYAPISME na fungl novém albu „Futurologie“? Bude i jejich aktuální tvorba plná exklusivity, jako tomu bylo na předchozích nahrávkách? ANO, ANO a ještě jednou ANO!
Hnidopich by sice mohl namítnout, že hoši malinko slevili ze svých šíleností, více ustoupili od destrukčních a hřmotných paleb, nicméně o to víc propracovali ostatní žánrové složky.
Překvapením také je, že všechny zastoupené tracky mají něco kolem dvou minut, vlastně jsou to jakési prazvláštní útržky, jež do sebe systematicky zapadají a logicky na sebe navazují. Když pominu klasické metalové a rockové klima, obepíná zvrácenou tvorbu PRYAPISME cirkusácký druh jazz music, přičemž klasiku představuje i početná hromada nasamplovaných zvuků a úderných techno podkladů. Některé songy mi pak částečně připomínají tvorbu elektronických králů THE CHEMICAL BROTHERS, ovšem nebyli by to Francouzi, aby tohle všechno neomotali do dalších kliček, uzlů, motanic – klasika, electro, jungle… opětovně žádný problém.
Jak už klasika v podaní PRYAPISME velí, na albu se znovu neobjevuje žádný zpěv, veškeré hlasy jsou tvořeny vsuvkami z rozličných francouzských filmů (alespoň se tedy domnívám) a ubohému smrtelníkovi se jen stěží daří popsat děj tohodle vpravdě marťanského počinu. Ano, osobně se myslím, že „Futurologie“ není až tolik brutální s ohledem na předchůdce, ovšem i tak se stane pro mnohé posluchače naprosto nestravitelným soustem. To zástupci z řad minorit, jež se s radostí pohybují napříč hudebním vesmírem, mohou tento opus považovat za znovuobjevení velké Ameriky – lépe řečeno Francie. Jednoduše chci věřit tomu, že „Futurologie“ není počinem pouze pro recenzenty, ale také pro část fanoušků, kteří nejsou zakonzervováni v jednom hudebním ranku a mají rádi rafinované experimenty.
„Futurologie“ je opravdu znovu jedinečným dílem z fabriky PRYAPISME. A takhle na závěr… ještě jedna provokace. Finální kompozicí není ani jeden z oněch krátký útržků, ale paradoxně dlouhosáhlá kompozice z ranku vážné hudby. Skoro by se dalo i říci, že na co tihle borci sáhnou, to se jim prostě a jednoduše daří. Vlastně se umějí postavit k jakémukoliv žánru a vycucnout z něj maximum pro své vlastní potřeby. Ochočte si zkrátka svého kocoura a chtějte po něm, aby vám nakreslil Monu Lisu, skočil si padákem a posléze vykrknul láhev kubánského rumu. Šílený příběh PRYAPISME pokračuje, vyvíjí se, co víc si přát?
ALL
Rozhovor pro R.U.M. zine – https://rumzine.com/pryapisme