Unikátní, šílené, masakriózní, excelentní! Francouzský soundtrack k nejdivočejším snům, které si lze vůbec představit! PRYAPISME jsou v dobrém smyslu slova zvukovými inženýry a jejich grandiózní instrumentální dovednost jim dovoluje šachovat na několika naprosto neslučitelných úrovních. Kolaborace techna, grindu, jazzu, death metalu… není jen o jednom velkém experimentu, ale o obrovské ctižádosti, snaze posunout hranice hudby o nějaký ten kousek dál…
Abych ještě posloužil nepřímou charakteristikou, musím na tomto místě zmínit, že album „Hyperblast Super Collider“ bylo původně určeno pro magazín PAŘÁT. Osobně jsem se velmi těšil, kterak s tímto materiálem naloží moji redakční kolegové, jenže než jsem se stačil dočkat, tak Mr. Herdron tento francouzský drahokam vyřadil z hodnotící tabulky.
Škoda? No, těžko říci, ale pravdou je, že PRYAPISME až „příliš“ překračují hranice metalovosti, byť o „nemalém nářezu“ zde nemůže být ani řeč. Hned úvodní „Suppozitorium Granifujnikoi?“ startuje třaskavou „technovinou“, jež následně graduje v naprosto parádním kytarovém marasmu, který je pozvolna střídán jazzovými vsuvkami, grindovými intermezzy a dalšími jinými instrumentálními přemety.
V podstatě se dá říci, že každých pět vteřin se v hudbě PRYAPISME odehrává úplně jiný příběh, což mnohým posluchačům může způsobit zástavu všech smyslů. Dobrodružné povahy si však užijí, to je nad slunce jasné!
„Le doryphore de Kafka“ je další silný nános, jehož podobnost by se dala srovnat snad jen s legendárními MR. BUNGLE. Jamming, rockové melodie se doslova tříští o grindové kapky kovového deště. Dalším vrcholným exponátem je „Sanglié par un cornid“, kráter mezi technem a death metalem, přičemž pomyslnou třešničkou na dortu je brutální saxofonové lavírování. Přesně takhle si lze představit tu nejdrsnější formu hudby jednadvacátého století. Tady už končí veškerá legrace! Brutální vystřízlivění a děsivé spojení klasiky z hudebním hybridem je naopak zapečetěno v hororovém opusu „Darkness Lobotomy Insurrection“, kde primární úlohu sehrávají nánosy klavírních partů, jejichž divokost je doslova démonická…
…a takhle bych mohl pokračovat, jenže popisovat jednotlivé songy do mrtě zkrátka nemá příliš velký význam. Alespoň jsem tedy vypíchl ty nejzásadnější trumfy, ale už teď nemohu s čistou hlavou říci, že ty ostatní nejsou ještě lepší. „Hyperblast Super Collider“ je zkrátka precizní dílo, kterému se málo co vyrovná. Je sice pravda, že tuto formu muziky zkrátka nelze aplikovat každý den, ale to je jen jediné nicotné mínus této geniální kolekce! Další stádium evoluce hudby! To jsou PRYAPISME! Jednička s hvězdičkou!
ALL