Rychlý ústřel z metalového podzemí italských NEROCAPRA k výšinám portugalského rocku PhaZer. Recenzent, ten tvrdý chleba má, obzvláště, když si kapely nedělají hlavu s tím, co budou hrát. A podotýkám, že je to tak jedině dobře!

Od roku 2004 lisabonská úderka stačila dle tiskové zprávy nasbírat řádku relativních úspěchů: dobré reakce tisku, rádií, ohodnocení jakýmsi Rockovým skokanem roku, několikeré označení Nadějí portugalského rocku, atd. To vše podpořili více než dvouletým obrážením a vydobyli si jisté postavení a nabrali základnu fanoušků.

Vzdušná rocková základna je obkládána těžkými dlaždicemi, vybarvena alternativním postřikem, sušena gotickým prouděním. PhaZER nenuceně ukusují od mnohých, ale spíše s křehkým vkusem, pocitově. Jestli slyším rozpustilý americký rokec (2), pokud mi nabízejí přirovnání k TYPE O NEGATIVE(3), FAITH NO MORE (4), H.I.M. a LIVING COLOUR (5), seattleskou scénu (6), BEATLES v plechovce (7) nebo další, pak je to jen má chabá zkušenost, omezený rozhled, náhoda. S vkusem a rukopisem sobě vlastním to vše umně kvrdlají v rendlíku zvaném „Kismet“.

Ostřílení posluchači si dosadí jiné kapely, mlaďoši se mohou po přijetí Portugalců za své odrazit k hledání kapel minulých. Akurátní pevný zvuk, tvrdé rifování ozvláštňované vyhrávkami a ozdobami, práce s hlasem – výrazem i efekty. Určitě lze namítnout, že takových kapel je pytel, že už to všechno bylo řečeno, ale mě to nevadí. Teď jsem se potkal s PhaZER a jsem za to rád. Více než solidní bigbít z po všechn stránkách výtečně vyprodukované desky!

RadeK.K.