Posledním dílkem z estonské mozaiky je album „Growing Apart“, patřící do dílny Nailboard Records. Album vyšlo před třemi lety a kapela PEDIGREE dokonce stihla za tak krátkou dobu vydat další řadovku „Gnosis And Corpses“, která ovšem spatřila světlo světa pod jinou vydavatelskou společností. My se ale přesto podíváme na výše zmíněný titul, jež rozhodně není nezajímavý. PEDIGREE produkují pozoruhodný mix metalu, hard coru, industrialu a částečně i punku. Jakkoli by se mohlo zdát, že kapela jde s „hlavním proudem“, tak je tomu přesně naopak. PEDIGRRE produkují na poslech velmi náročné skladby, téměř monotónního rázu. O melodii tady zkrátka nenarazíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Přesto všechno má deska šíleně apokalyptickou atmosféru, je nesmírně chladná a odtažitá. Opravdu by mě zajímalo, kolik lidí je schopno podobnou hudbu alespoň chvilku poslouchat. PEDIGREE nejsou pozitivní ani negativní, nestraší ani neklejí, pouze vytvářejí ocelovou zvukovou hradbu, ve které se protíná „zmutovaný“ zvuk kytar, enormní zásobárna nasamplovaných zvuků a elektronických efektů. Mezi devízu kapely rozhodně patří nezměrná snaha o členitost jednotlivých skladeb. Tedy nejenže snaha – ono tomu skutečně tak je.
„Heart In Your Hand“ je originálním vyjádřením zániku světa či života v kanále. Zkrátka jde o jakousi hymnu žebráků, kteří jsou nuceni přespávat pod mostem a zároveň také přepadávat kolemjdoucí. „Skincrawler“ by se při přimhouření obou očí dala přirovnat k nu-metalu pro dospělé, především díky prostřední části skladby, kde se dá dokonce vypozorovat „něco jako rap“. Další tvář předkládají PEDIGREE ve skladbě „Moments“, jež by klidně mohla figurovat na inovativním albu „A Deeper Kind Of Slumber“ od TIAMAT.
Naopak „Aluminium Sky“ dává vzpomenout na nejlepší časy hard coreové legendy PRONG, i když toto přirovnání berte opět s velkým nadhledem. PEDIGREE si po zásluze zakládají na osobitosti a rozhodně nelze tvrdit, že se jejich snaha míjí účinkem. Album „Growing Apart“ je povedeným nekomerčním koláčkem. Bude chutnat pouze těm posluchačům, kteří nepotřebují v hudbě záchytné body v podobě zpěvných refrénů a melodických kytarových vyhrávek. Zároveň je třeba konstatovat, že toto album není na první poslech.
Z mého pohledu se sic nejedná o materiál, kterých bych doma sjížděl každý den, ovšem od doby, kdy jsem se do hudby PEDIGREE dostal, nemám s jejich produkcí vůbec žádný problém. Po několikanásobném poslechu jsem navíc objevil „kouzla“, která navenek vyplula až později. Název PEDIGREE (neplést se žrádlem pro kočky :)) si tedy rozhodně poznamenejte a pokud na tuto kapelu v budoucnu narazíte, rozhodně ji dejte šanci. Sakra, teď už jen doufám, že se ke mně dostane také aktuální album…!
ALL