Navzdory všemu hnusu, prohýbá se letošní podzim pod tíhou kvalitních nahrávek. Člověk skoro neví, co má poslouchat dřív. A do toho všeho ještě přichází PANYCHIDA s naprosto parádní skládankou „Gabreta Aeterna“, jež je věnována přírodním, kulturním a sociálním krásám Šumavy. Když se člověk do alba zaposlouchá, prolistuje luxusní booklet, prohlédne si fotky (přidané ke krásnému digipacku), záhy zjistí, že má co dělat s velmi ambiciózním projektem, kterému k dokonalosti mnoho nechybí, jestli vůbec něco. A protože s Honzou Vaňkem (kytara, zpěv) rád podnikám dlouhosáhlé rozhovory, ani tentokrát Vás nemíním ochudit o klíčová témata z naší povedené seance.
Honzo, věřím, že ses už na mě těšil… První dotaz směřuje ještě k předchozí desce „Haereticalia – The Night Battles“. Jak ji zpětně hodnotíš? A vůbec, jak hodnotíš celé období, které po vydání desky následovalo? Naplnila se z vašeho pohledu alespoň nějaká očekávání?
Ahoj, tak určitě těšil. Naše rozhovory jsou vždy výživné. 🙂 Co se týká předchozího alba, tak v zásadě to byla deska, která nás asi nejvíce posunula k novým zážitkům. A přesně pro ty to děláme! Ta deska byla v podstatě neplánovaná, už tehdy vše směřovalo k albu, které vychází nyní. Ale sešlo se nám pár skladeb, které nepasovaly. Byly jaksi moc orchestrální či zkrátka jiné. Tak jsme si nakonec řekli, že jich je dost na to udělat z nich album. A jelikož práce na současné novince byly mnohem náročnější a bylo jasné, že tohle bude na delší dobu, udělala se Haereticalia. Je to album jiné, ale mám ho rád. Není určitě nějak záměrně odfláknuté, ale přesto s novinkou jsme si dali mnohem víc práce. Už v době předchozího alba existovaly skladby, které vychází až nyní. A každopádně bylo to právě předchozí album, které nás dostalo na netušená místa – Portugalsko, Ukrajina, Mexiko, Brazílie… užili jsme si tu dobu zatím nejvíce za celou historii kapely. Tam ani nebyla žádná očekávání. Tohle se prostě nějak dělo a byly to skvělé zážitky.
Zajímá mě, jaké ambice kapela PANYCHIDA v současnosti má? Jasný, už vám není osmnáct, takže určitě nemáte přehnaná očekávání, ale stejně… Hodně jste toho odehráli, procestovali, ne všem kapelám se zrovna toto podaří. Kudy ale dál? Máte ještě nějaké plány spojené se zahraničím?
Především se tím vším bavíme a to cestování a potkávání lidí, které to baví s námi, je to nejlepší na celé kapele. Ovšem co mít v současné divné době za plány. Plány byly, částečně se realizují – udělat album, které ponese otisk a budeme ho vnímat jako milník v historii kapely, vše zatím vypadá nadějně. Ale jestli se nám podaří využít potenciál alba v této příšerné době, je jen otázkou. Myslím, že nyní si se vším dáváme velkou práci, ale ta práce částečně zapadne právě kvůli době, kdy jsme se s albem dostali ven. Není to nejlepší čas něco nového teď dělat a mít od toho jakákoli očekávání. Takže prostě uvidíme. Všichni uvidíme, nikdo si ničím nemůže být jistý a obávám se, že tohle nějakou dobu potrvá. A bohužel si taky myslím, že už nikdy nebudou věci jako dřív. Ale jak jsi správně řekl, nejsme už nejmladší, a tak nás to nějak nechává chladnými. Tak se věci mají a my je nijak neovlivníme. Snad se alespoň bude deska poslouchat, když už s ní nebudeme moci tolik zažít my samotní. Je to škoda, protože teď jsme do toho asi dali opravdu vše. V současnosti vlastně máme jen plány album propagovat v tom virtuálním neosobním světě. Zda se dostaneme nějak dál, ukáže jedině doba.
Řeknu ti, že se o vás dost často mluvilo jako o kapele, která má spoustu kontaktů a že je v podstatě jen otázka času, kdy vyrazíte s nějakou velkou „hvězdou“ na celosvětové turné. Jak blízko (či naopak daleko) k tomu bylo?
Jooo…tomu už bylo tolikrát blízko. Jsme ochotni do podobných věcí klidně zainvestovat, bereme to jako výlety poznávání, takovou jinou dovolenou. Ale není to jednoduché, některé požadavky na kapely našeho typu jsou již za hranou. Něco se prostě nedá akceptovat, ačkoli myslím, že sneseme hodně. Měli jsme xkrát nabídnuto turné s větší kapelou, ale přece jen nějaké hranice máme a nelze ze sebe dělat úplného otloukánka. Měli jsme domluvená i turné s menšími kapelami, ale zas se třeba nepovedlo něco jiného. Přesto myslím, že už jsme nějaký otisk leckde zanechali, a když pak přijedeš do Brazílie a lidé tam znají kapelu, alba… to je fakt velká pocta. To pak nelituješ, že to třeba něco stálo – protože asi je absurdní myslet si, že naší kapele někdo komplet zaplatí cestu kvůli dvěma koncertům apod. Buď chceš, nebo ne. My jsme vždy chtěli, ale některé věci akceptovat nelze. Například nehodlám platit za turné a tahat se na tour v dodávce, přijet vyřízen na akci, když hlavní hvězdy zrovna vylézají z brlohů, hrát první, odtahat aparát a po akci hned razit dál, aby se stihlo na další vůbec dojet. Zase nějaká důstojnost je zapotřebí. A různé managementy a agentury se nestydí kapelám nabídnout opravdu i to nejhlubší dno, aby se jejich náklady nějak pokryly.
Už předchozí album bylo hodně melodické, ovšem aktuální deska jde v tomto ohledu ještě mnohem dál. Ty se nikterak netajíš tím, že v poslední době posloucháš čistý heavy metal… Řekl bys, že nahrávka je tímto hodně poznamenaná (přestože je, podle mého soudu, tvrdší než předchůdce)? Sdílí zálibu v melodiích i ostatní členové kapely, nebo jsi nucen někdy i trochu „bojovat“?
V kapele skládáme dva. Oba máme podobný vkus, který se v dílčích věcech samozřejmě liší. Každý navíc ovládáme nástroj jinak a svým způsobem. A podle toho také skládáme. Myslím, že se to doplňuje a deska je tak mnohem zajímavější. Já osobně se s věkem nějak rád vracím do starých dob a k muzice, na které jsem vyrostl, nebo k muzice, která ten dojem budí – a je to třeba i nová hudba. Novinka je podle mého opravdu tímto poznamenaná, ale opět jen částečně. Mísí se tam toho víc a také se tam projevuje limit techniky našeho hraní. Přece jen nejsme žádní virtuosové. Představy by byly ještě mnohem smělejší 😀 Jinak mám pocit, že povaha naší hudby ostatním vyhovuje, ale jak jsem řekl: na tvorbu jsme v kapele dva, ostatní jsou v tomto směru spíše laxní, a nebo jsme my zas moc tvrdí v některých nárocích a něco zkrátka neprojde. Spíš jde ale o první případ. Myslím, že to tak je v mnoha kapelách a snad to i všem nějak vyhovuje. Pravda je, že s novinkou jsem byl asi občas i nepříjemný, ale měl jsem prostě o téhle desce jasnou představu a byl tudíž jasným arbitrem.
Album nyní poslouchám opravdu každý den, musím říct, že se mi libí čím dál víc. Je třeba mu však věnovat dostatek času, to je jasné – to je bohužel bolest dnešní doby, která je nahrávkami přesycená. Nicméně si myslím, že jste vydali doposud své nejpestřejší dílo. Souhlasíš?
Já v to doufám. Nebo nevím, zda je nejpestřejší, ale bylo mu dáno nejvíce péče. Vše se dlouze promýšlelo a každá maličkost se řešila, aby byl celek dokonalý. Dokonalý asi není, ale ta představa je naplněna z maximální možné části. Určitě to nebude úplně napoprvé, i když chytlavých momentů je tam dost. Já ale asi budu mít největší radost, když někdo ocení tu textovou složku a tedy bude ideálně také šumavským nadšencem, protože spoustu věcí asi lidem mimo tento okruh bude unikat a náležitě je nedocení. Problém možná bude malinko ten, že šumavský nadšenec asi nebude zrovna milovníkem metalovým, ale kdoví… 😉
Jsi velkým milovníkem hor, zejména pak Šumavy, které je nové album „Gabreta Aeterna“ věnováno. Kdy se v tobě probudila ta pravá láska k horám?
Odmala jsme jezdili s rodiči do Jizerek. Tam někde asi třeba hledat stopy. Hory jsem měl vždy v oblibě a zvláště ty české. Mám rád, když se na místa můžu vracet a poznat je skutečně a do hloubky. Neláká mě tudíž jednorázový výjezd někam do Alp, kam nepatřím. Patřím sem a z toho vše vychází. Naše hory jsou specifické zejména historií a z ní plynoucím stavem, ve kterém se ta krajina a krajina kulturní nachází. Jsou to poměrně temná místa. Jako inspirace pro metalové album to už nemůže sloužit lépe. Zajímavostí je, že dodržujeme tradici každoročních výjezdů do Jizerek a na Šumavu pak jezdíme v podstatě celý rok. Tu máme kousek z Plzně. No a dost podstatná část alba tak vznikla v Jizerkách. Jezdil jsem každoročně sám o několik dnů před zbytkem, trávil čas sám chozením v zimě po lesích, rád si poklábosil s místními, dal si pivo v dobré horské chatě. A večer sedal sám kytarou a skládal. Několik skladeb tak vzniklo v Jizerských horách, ač tou dobou bez textů jen jako hudba. Postupně se vše sbíhalo a album dostávalo tvar. Byla to dlouholetá práce.
Celé album je nazpíváno česky, což je další velká změna. Bylo tím hlavním impulzem změny ono „šumavské téma“?
Asi by nebylo moudré o takto specifickém prostředí zpívat anglicky. Ani by to nešlo. Česky album být prostě muselo. Naopak jsme na desku z podstaty věci chtěli dostat také němčinu, neboť té bylo na Šumavě vždy spíše více než češtiny. Částečně se to podařilo. Němčina sice není příliš patrná v textech, ale protkaly jsme jí booklet alba a doprovodné materiály. Myslím, že je to vyvážené. Má to tak být.
Na desce je mnoho dějových linek, historických ukazatelů i příběhů. Jak těžké byla všechno toto spojit do jednoho celku? Bylo zpracování textů třeba i o hlubším studiu materiálů či podnikání rozhovorů s místními obyvateli?
Jen bych možná upřesnil, že albem se nevine žádná jednotná dějová linka, která by příběhy pojila. Pojítkem je jen a pouze stará Šumava. Tedy dostáváme se i do dob „nedávných“, ale spíše okrajově. Ta romantika staré Šumavy je natolik výrazná, že tam vše směřovalo. Proč v dnešní hnusné době otravovat lidi něčím příliš současným? Pro mě to byl útěk, fantazie, každý ten krok po horách jsem v podstatě spřádal malou část tohoto alba a každý výlet, výšlap, setrvání pro mě mělo naprosto jiný rozměr, než pro běžného turistu. Já jsem tím albem skutečně několik let žil a se mnou i pár lidí kolem – byli k tomu donuceni 😀 Pročetl jsem mnoho literatury a postupně vše splétal. Někdy po slovíčkách, jindy se vysypalo něco úplně samo. Když jsem teď dostal album do rukou, pročítal jsem si texty a úvody ke skladbám znovu. Některé věci si ani nepamatuji, že bych psal já sám. Přesto jsem je skutečně napsal. Přijde mi to, jakoby sama Šumava skrze mě promlouvala, ačkoli to zní samozřejmě uhozeně. Myslím, že někdy mi ani okolí nevěřilo, že ta slova jsou z mé hlavy. Dnes tomu nevěřím ani já. Jo a s místními jsem také občas promlouval. Na tom mi vždy přišlo zajímavé, že místní mají povětšinou zcela jiný náhled a představu, zkušenosti o fungování, péči apod. o Šumavu, než jaká se prezentuje v médiích a než jaká se prosazuje Národním parkem. Dost tohle odráží celkový stav společnosti a mnohá jiná společenská témata. Ale tím jsem se nechtěl na albu rozhodně zabývat. Platí výše řečené. Je to pozvánka do starých dob, které nebyly jednoduché, ale možná měly jednodušší a jasná pravidla. A to je možná to, co nám dnes chybí.
Šumavská kauza kůrovec. Hodně se o tom nakecalo i napsalo. Jaký je tvůj pohled na tuhle věc? Jsi člověk, který na horách tráví hodně času, zná tamní obyvatele… Poděl se s námi třeba i o jejich pohled.
Jak jsem řekl, místní na tyto věci mají povětšinou zcela jiný názor, než ten prosazovaný vládnou a tzv.“odborníky“. Já osobně si myslím, že je zhovadilost chtít v krajině, kde se posledních několik set let hospodaří, těží a ta krajina se využívá, vybudovat nedotčenou divočinu a chovat se zde zčistajasna jako bychom se nacházeli kdesi daleko v Kanadě. Jsme uprostřed Evropy po několika stech letech exploatace lesů a krajiny a mísení živlu přírodního s živlem kulturním. A právě ten živel kulturní dělá z šumavské krajiny to, co mě na ní zajímá nejvíce. Takže samozřejmě ochrana přírody a té lokality je na místě. Rozhodně nejsem pro její další zastavovaní a vytěžování prachsprostým turismem, převlečeným do svítivých kombinéz, měřícím hodinkami na zápěstí svůj dnešní výkon. Ovšem nechávat tuto v zásadě kulturní krajinu „napospas“ přírodě, to taktéž není na místě. Výsledky takového jednání jsou patrné každému idiotovi, ovšem část těch idiotů bude neustále omílat mantru o přírodě, která si pomůže sama. Ano, ona si pomůže, ale my z potenciálně krásného nebudeme mít mnoho a dalším generacím nejspíš na tom potenciálně krásném, co jim zanecháme, nebude záležet vůbec. Takže divočinu bych nechal oblastem vzdáleným člověku – těch není mnoho, ale tam je to namístě. O naši přírodu bych se staral tak, aby sloužila mysli a byla užitečná současníkům. Z toho plyne i přístup k řešení kůrovcových kalamit apod. Mimochodem je mi dost zvláštní, že přes proklamovanou bezzásahovost v prvních zónách parku jsem xkrát na Šumavě narazil na harvestory i na místech, kde bych je rozhodně nečekal. Kdo ví, jak daleko za oponu dohlédneme a jaké se před oponou hraje divadlo. Je to všude stejné.
„Bludné ohně na stráních Hirschensteinských“ – to je fakt duchařský opus, má skvostnou atmosféru – úplně vidím postavy v bílých košilích, jak chodí dokola kolem ohně a zpívají ústřední refrén. Můžeš mi o něm něco prozradit? Především mě zajímá samotná realizace se sbory. Jaká to pro tebe osobně byla zkušenost?
Ten text (či ten příběh) pochází z Klostermanna. Narazil jsem na něj v románu „Kam spějí děti“. Teď si ovšem vůbec nejsem jist, zda jde o čistý Klostermannův výmysl, nebo se podobná legenda na Šumavě v okolí Jelenova skutečně traduje. Já jsem totiž na ten příběh narazil ještě jednou v jiné knize, ale bohužel už nevím v jaké. Nápad na tu skladbu přišel s jinou „duchařskou“ písní, kterou nám kdysi pustila kamarádka v Plzni. Nás to se Sinneralem nějak polapilo, já měl už v zásobě tenhle příběh a ono si to sedlo k hudbě, kterou Sinneral udělal. Text vylezl během pár chvil na motivy hudby. Nápad na sbor se zrodil nějak hned a jelikož moje žena kdysi spolubývala s Kateřinou, která vede dětský sbor Andílci v Plzni, tak jsme nemuseli chodit daleko. Několikrát nám natáčení překazily události. Jednou byl samosebou covid. Nakonec jsme vše dotočili až letos v srpnu. Zkušenost s dětmi byla skvělá. Ony nás nějak měly rády, těšily se, až zase přijdeme a myslím, že si to taky užily. Někteří rodiče také trochu nelibě nesli tuhle spolupráci. Ale nakonec to dopadlo. Největší síla byla, když jsem poprvé slyšel naživo zpívat 60 dětí svůj text. To bylo opravdu neskutečný.
Je na albu nějaká skladba, která v rámci jinotaje reaguje i na společenské jevy, jež jsou aktuální? Vnímáš hory i jako místo, kam se člověk může schovat, když bude nejhůř?
Není. Nechtěl jsem tam nic takového plést. V historii už se člověk prokázal jako stvoření odporné mnohokrát, netřeba tahat do příběhů současnost. Naše album je o historii. Přesto lidskost a humanitu také velebí. Je věnováno lidem a jejich činům. Neboť činy tvoří historii. Ovšem ne každý čin je pamětihodný. Ovšem samo sebou, pokud budeš hledat, najdeš paralely mezi dobou starou a dobou dnešní. A tak je tomu i na našem albu. Ale není to záměrné, je to spíš o některých dlouhodobě přetrvávajících principech, na kterých společnosti fungují. Napadá mě užití zde úvodu ke skladbě „Válečná běsnění…“: „…Tu jsou mladí, vedeni domnělým hlasem srdce svého, s to položit život za věci, kterým sotvaže může jejich mysl rozuměti. Ti či oni pomníky jim poté budují, jejich jména zapomenuta, a oběť tak veliká vniveč se obrátí….“
Já se na hory stále utíkám schovat. Čas je tam pomalejší. Ale dnes už ze starého pramálo zůstalo. Je nutno vybavit se fantazií. Jednou bych se tam chtěl ukrýt nadobro. Pokud ještě bude kam, a to i přes proklamovanou divočinu.
Zkus nyní objasnit, jaké labely se na vydání novinky podílí? Fyzickou kopii jsem ještě v ruce neměl, ale co jsem viděl obrázky, tak jste si dali na provedení sakra záležet…
Vše zamotal opět podvod jménem covid. Album mělo vyjít ve všech formátech u jedné firmy. Ta se asi nakonec vyděsila natolik, že od smlouvy odstoupila. Nezbylo než se spolehnout na staré známé. Domluvili jsme tedy vydání s Joergem a Folter records. Nechtěli jsme vše dělat jen vlastní silou. Label přece jen ještě něco málo dokáže, byť to může být pro kapelu třeba i finančně nevýhodné. S Joergem si píšeme občasně celá léta. Domluva tedy nebyla složitá. Ale z finančního hlediska vše dělat nechtěl. Na druhou stranu neměl problém s naší spoluprací s jinými labely. Nasphyr dělal již vinyl k minulému albu. Navíc pochází z Klatov – to už je Pošumaví, to už prostě musel udělat. Jinak by se snad musel stydět 😀 Limitovaná edice byla v naší mysli, ale náhle se ozval Martin z Epidemie, nadšenec do Šumavy. Měl chuť se pod něco šumavského podepsat. Nakonec jsme limitovanou edici vyladili společnými silami. Myslím, že bude parádní. Sice je poněkud dražší, ale snad udělá radost všem nadšencům. Je to poctivá práce a my z ní finančně mnoho nemáme. Ale zase jsme při její výrobě podpořili třeba jiné, kteří to mají v dnešních dobách těžké. Částečně je navíc vyráběna také s přispěním (nikoli finančním!) lokálních šumavských podnikatelů. Bude to právě tato verze alba, která bude tím nejpodstatnějším, tím, jak má to album podle nás vypadat nejen hudebně, ale i vizuálně – materiálně. A nezapomeňme také na MC – o tu se postaral Strny a Evil Horn Records. Strnyho znám od svých počátků fungování v kapelách – 20 let? Dělal ještě EP OBLOMOV. Žatec a Slaný je kousek. Tehdy jsme spolu začali a nějak malinko to táhneme dál. 🙂 Všem zúčastněným za jejich příspěvek opravdu děkuji.
Asi mi dáš za pravdu, že naše společnost je totálně rozpolcená, a to v mnoha směrech. Lidé spolu přestávají mluvit, vznikají nepřátelství v podstatě z prkotin atd. Bohužel se ale toto děje i v rámci metal scény, což je pro mě docela smutné zjištění. Máš stejný názor? Kde se tohle všechno vzalo?
Podle mého je to cíleně budovaný stav společnosti, který má přispět k jejímu snadnějšímu ovládání ze strany vládnoucích skupin obyvatelstva, korporátu apod. Můžeme o tom mluvit hodiny. Polovina čtenářů si bude myslet, že jsem magor, druhá bude tiše souhlasit z obavy před nařknutím z konspirátorství. Směřujeme do totality, kterou svět ještě nezažil. Doporučil bych čtenářům zhlédnout prediktivní sci-fi filmy, zejména pak seriál Black Mirror. Uvidíte alespoň trochu, jaká budoucnost vás čeká. Dříve jsem si myslel, že to čeká až naše děti, ale události posledního roku ukázaly, že všechno lze provést mnohem rychleji a nikdo se nebude vzpírat. Vzhůru do krásného nového světa. Schraňujte svoje sbírky desek, knih, VHS a DVD, protože s přechodem na digitál bude mnohem snadnější vám říci, co máte a co smíte poslouchat, sledovat, číst. Už se to ostatně děje. I nám streamovací distributoři původně odmítli šíření nové skladby z našeho alba. Souvislosti a hloubku nikdo moc nezkoumá, stačí, aby anonymní Alex, Lucy, John či Valerie, pracující pro danou společnost, „vyhodnotili“ dílo jako společensky závadné a nedostanete se dál, než za monitor svého osobního PC. A to jsme nad 451° Fahrenheita kdysi nechápavě kroutili hlavou, mysleli si, že snad jde o kritiku a varování před totalitními dobami komunismu. Nikoli. Šlo o prediktivní sci-fi. Podezírám autory tohoto druhu literatury z osvojení si cestování v čase.
Zmiňuješ sociální sítě. Já osobně jsem fascinován i tím, kterak některé kapely předstírají to, že jsou úspěšné, kolik mají fans, podporovatelů atd. Kliká máma, babička, mrtvej děda… Proč tvůrci fakt nekápnou božskou a neinformují tak o skutečném stavu věci?
No tak trochu ze široka… Já si především myslím, že žijeme v době, která je celá „jenom jako“. Věci a vztahy již nejsou nazývány pravými jmény, jsou předstírany a tento trend akceleruje. Vezmeme-li to například od reklam, je každému zcela zřejmé, že reklama je sama o sobě lživá, protože jejím cílem není informovat, ale prodat. A takovýto reklamní svět se rozprostřel napříč všemi možnými rovinami naší společnosti. Slevy a akce jsou lživými, každý to ví, přesto na ně lidé reagují – obchody slevy předstírají, protože jinak by nic neprodaly, lidé to ví, přesto to oboustranně funguje. Je to jenom jako. Film již není dílem uměleckým, ale v zásadě jde zejména o skrytou reklamu, někdy dokonce ani ne skrytou. Politici lžou a předstírají, to snad ani nemusíme předesílat, to je hra sama o sobě. Můžeme zde zmínit i ochranu přírody, o které se bavíme na jiném místě v tomto rozhovoru. Jde skutečně o ochranu přírody, nebo je to jen proklamace nějakého postoje, na který by mohla slyšet část voličstva, který je jaksi „in“ a „bude fungovat“? Ale předstírá se i v sousedských vztazích, lidé se navzájem pomlouvají, ale tváří se jeden před druhým zcela jinak. Vztahy mezi lidmi v práci! Představ si jen to vyprávění kolegům, jak ses měl na dovolené. Nikdy neříkáš úplnou pravdu, některá rovina je zamlčena, jiné je dáno více prostoru a vzniká tak zcela alternativní vztah mezi tebou a posluchačem… Realita představovaná médii je realitou zcela fiktivní. O realitě této covidové doby asi raději ani mluvit nebudu.
Ostatně předstírá se i v partnerských vztazích… a tak dále a tak dále. Když se nad tím zamyslíš, zjistíš pak, že jsi na světě sám a že důvěřovat můžeš jen a pouze sobě. Kdo to mluvil o světě iluzí, podobenství o jeskyni? Platón? „Born alone, live alone, die alone“ – Nepamatuji si komu připsat tento výrok, směřuje to někam na Východ, ale často mi vyvstává na paměti. Tak takhle my si tu žijeme, udáváme se a rozhodně jeden druhého netolerujeme A bohužel se přestává tolerovat i to, že věci pojmenuješ jinak, než je zrovna v tom všem divadle, které se hraje, záhodno. Což mi ještě připomíná knihu sociologa Ervinga Goffmana „Všichni hrajeme divadlo“. Myslím, že v dnešní době to dostává ještě další jiný rozměr, který původně autor ani nezamýšlel. Žijeme ve světě lží a předstírání, kdy vše je jenom jako. Lidé se začínají bát mluvit o svých názorech a doba jde mnohem dál než ta, kterou pamatovali naši rodiče. Jsme rozštěpeni na dva nesmiřitelné tábory v mnoha otázkách a jeden nikdy nemůže pochopit ten druhý. Velmi tomu pomáhají technologie. Těch příkladů by mohla být celá řada. Myslím, že jedinou obranou je mít tento fakt neustále na paměti.
No a zpět k otázce. Je mi fuk, kdo si co kde nakliká. To nejsou důvody, proč tu hudbu děláme. Ono se to pak ukáže jinde, co je a co není alespoň trochu opravdové.
Koncertní foto kapely s nadšenými fanoušky v zádech. Je to kýč? Kolik takových fotek máte Vy? 🙂 Asi víš, jak to myslím… 🙂
Pokud je funkční chemie mezi lidmi a kapelou, tak je to určitě příjemná vzpomínka. Mnohá vystoupení mohou být nezapomenutelná, takže proč si je tímto ještě nezpříjemnit, neudělat si další vzpomínku? Horší je to, pokud i toto není opravdové (smích).
Letošní podzim je doslova přeplněn novými nahrávkami, všichni přes ten divný rok skládali jako diví. Je nějaké album, na které se nyní opravdu těšíš?
Já jsem si užil nové NECROPHOBIC a BENEDICTION. Poměrně mladá švédská kapela NIGHT mě dostala s albem „High Tides – Distant Skies“. Po čase jsem docenil i letošní album KATATONIE „City Burials“. Překvapivě mi sedli noví ULVER. A na začátku roku vyšel heavymetalový skvost AMBUSH, album „Infidel“. Nějak teď nemám přehled, co se ještě chystá. Potěšil mě také PAČESS se svým albem „Zoigl“. Cítím tam podobný naturel, jako má naše novinka, tak asi proto.
Vydali jste album, ale koncertovat se nedá. Kříží vám to plány s ohledem na celkovou propagaci? Nebo je v tomto směru všechno při starém, veškeré promo jede přes net atd.?
O něco takového se tu teď pokoušíme, že? Otázka je, kdo to dočte až sem. Představa „metalistů“ jako poslední bašty starých pořádků mi už přijde mylná. Lidi nečtou, nezajímají se o věci kolem sebe, stačí jim titulek a pěkná barevná reklama. Blade Runner. Rozeslal jsem pár prom do časopisů – webzinů. Odpovědi přichází v modu: zaplať a my s tebou uděláme rozhovor (album ani neslyšeli), nebo v modu „nemáte to někde ve Wordu, mně to nejde z toho pdf vykopírovat“. Jsem vděčen za těch pár, kteří to podpoří, neboť tohle není vše zadarmo a není to samozřejmostí. Dříve jsem si se `zinaři` psal osobní dopisy, ručně, těšili jsme se na odpovědi. Dnes je potřeba Word, aby to šlo vykopírovat. Nečekám, že doba bude stále stejná. Na staré Šumavě bychom si toho metalu moc neposlechli. Ale mám pocit a úzkost z doby dnešní. Úzkost, která narůstá exponenciálně. Rád bych skončil pozitivněji. Tedy mnohokrát děkuji všem, kteří si dají tu práci a krom finanční podpory, koupí alba, si i třeba pročtou všechny texty, zamyslí se nad nimi a s albem chvíli náležitě pobudou. Koncerty samozřejmě chybí. To je gró veškeré hudby. A my tím utrpíme a o to víc si vážíme všech, kteří si dají tu práci a desku si objednají.
ALL
No a geniálního spisovatele se nikdo na nic nezeptá! 😀