Jak už jsem v jedné z předchozích recenzí psal, polská formace PANDEMONIUM mohla za určitých okolností dobývat svět podobně jako tomu bylo třeba v případě VADER. Jenže cesty Páně Satana jsou mnohdy nevyzpytatelné, a tak to nejcennější žezlo nakonec skončilo v pařátech někoho jiného. Nicméně kapele lze přičíst k duhu, že i přes personální problémy neskončila se svými aktivitami, a jak už mnozí z vás vědí, přesně před rokem představila své prozatím poslední album „Misanthropy“, jež sice rozhodně neobjevilo death-blackovou Ameriku, ostatně v tomto žánru by to bylo s podivem, ovšem i tak se jedná o precizně zpracovanou divočinu, temnou jak zákon káže a já osobně na tohle zpropadené čertovo dítko nedám dodnes dopustit. A to jsem kapela v samém počátku příliš nevěřil!
„The Ancient Catatonia“ je ovšem poněkud jiný materiál a především pamětníci ho z fleku budou považovat za kultovní. Je tomu takřka dvacet let, co tenhle démonický marš vyšel pod hlavičkou Baron Records, a protože celkový náklad pochopitelně zmizel v nenávratnu, rozhodla se firma Old Temple o reinkarnaci. Grafická strohost bookletu je sice poněkud zvláštní, ale rozumím tomu, že primárním cílem bylo zachování klasicky podzemních kontur. Pokud mě informace a čich neklamou, tak ústřední cover je bez sebemenších odchylek stejný jako tomu bylo před léty a přesně totéž se týká i zadní sazby CD. Zcela opačný přístup však tvůrci reedice zachovali při tvorbě bookletu, ve kterém se nacházejí překopírované výstřižky z různých fanzinů a časáků a vůbec celá skromná knížečka vypovídá své o dobové důležitosti PANDEMONIUM pro polskou scénu.
Co bych však ještě měl zmínit a doteď jsem to v souvislosti s PANDEMONIUM nepřipomněl? S odstupem času se jedná o docela zajímavou skutečnost. Následník alba „ The Ancient Catatonia“, aniž se to na první pohled může zdát divné, spatřil světlo světa hned za další rok, jenže formace během té doby prožila jeden z prvních personálních otřesů, který posléze vyústil v založení formace DOMAIN, jež v roce 1995 dokonce vydala album nazvané „Pandemonium“, ale to už je přece jen jiný příběh, nemluvě o dalších dvou řadovkách. Nicméně u všech menších či větších kotrmelců byl kytarista a zpěvák Paul, jež táhne káru PANDEMONIUM od roku 1990 a byl to také on, kdo v roce 2004 zavelel k obnovení sestavy za asistence nových členů, kteří už jsou od roku 2004 pevnou součástí souboru, byť pětileté čekání mezi roky 2007-2012 na následovníka CD „Hellspawn“ se zdálo býti vpravdě nekonečné (i když asi jen velký optimista tušil, že se kapela ještě někdy vrátí).
Nicméně PANDEMONIUM jsou na scéně stále, užívají si svůj návrat a rozhodně k duhu jim přijde i tato reedice. Takže ještě teď něco k ní, přestože hudební obsah nemůže ani zdaleka konkurovat vypiplanému počinu „Misanthrope“. Nicméně je o polské metalové historii a z toho důvodu má i tenhle počin svou historickou hodnotu, ačkoli sběratelé čím dál tím častěji upřednostňují hlavně prvotní vydavatelské edice. Na druhou stranu, jak už jsem výše uvedl, proč lidem nepomoci při kompletaci sbírek, když se tenhle matroš s určitostí nedá nikde sehnat? Celkově deset jedinečných songů dává vzpomenout na časy kloubení death metalu s blasphemickou atmosférou, jež současným formacím povětšinou chybí, alespoň tedy pokud se budeme zabývat rozborem soudobé deathmetalové scény. Ta už dnes stojí na poněkud odlišnějších základech, byť na polskou scénu bych tohle stanovisko rozhodně nenabaloval. Vždyť i ona reedici „The Ancient Catatonia“ je svým způsobem takový jeden velký důkaz!
ALL