Norové NORTHAUNT (nebo snad Nor) s dvěma skladbami umocňují smutek, pesimismus, trudomyslnost. Syntezátorově ambientní vyhrávky, deklamující hlas, plačící žena, vše je stupňováno až do mírného zkreslení. Druhá skladba je o poznání poklidnější. Němečtí melancholici VINTERRIKET mi nejsou neznámí. Svými nesčetnými realizacemi zásobují katalogy distributorů a jsou vydatně podporováni. Je zvláštní, čím se také lze trefit do vkusu posluchačů. Oproti svým nohsledům na kazetě, vedou svou „propagandu“ jaksi „hudebně veseleji“. Více klávesových vyhrávek, syntetických tympánů a radostnějších elementů.
Ovšem jen při aktuálním srovnání. I tak budou pro neznalé ucho zadumaní a snad i mystičtí.Mimo jiné, je pro mě i tento split klíčem, proč jsou podobné projekty zasazeny v black metalovém podzemí, popř. z něho přímo vychází. Nechci to předjímat ani dělat chytré závěry, ale mou teorií je, že tato forma „industriálu“ vznikla spojením introdukcí, úvodních sekvencí metalových skladeb, popř. předělů mezi nimi na (black, apod.) deskách, prolnutím podobných témat a nálad z čistě ambientního proudu. Proto si mohu takovéto výplody poslechnout, ale nikdy k nim nezískám vřelejší vztah. Kazeta je limitována pěti sty kusy a je zlatě číslována.Ukázka z tvorby VINTERRIKET:
[yt-black]z57pTPIxIkw[/yt-black]
RadeK.K.