Z nočního vizuálu na obalu k mému naturelu promlouvá spíše hybridizovaná sova, než vlk, podobající se stejně divnému bratrovi z titulky Vypusťe psy! od navrátivších se Lemounů. Pokud je to medvěd, tak se Marhladovi, kapele, vydavatelstvím a celému světu omlouvám! Vkusný font se jen snaží zachránit nevýrazno. Až elektro-industriálně posuvný otvírák „Pragmatism“ (1) slibuje mnohé. Lehce zastřená kytara, desetkrát zpomalené Ministerstvo bez agresivní složky a vzedmutý hitový refrén! Dobrá píseň. Další melodický nápad přináší „Black Beast“ (2) a podkládá jej Cure-ovkou jako z partesu. Umně rytmizované elektro funguje snad vždycky. „They Say Go“ (3) má prostor, přehled a čas pro kapelu i posluchače.

Hybnou dusárnu „Watching You“ (4) otevře a zakončí smršť elektronických hraček. Uvědomuji si, jak se u téhle kapely zajímavě stírá hranice mezi nástroji živě hranými a syntetickými. Koho dnes zajímají „Pop Will Eat Itself“, kdo by vzpomínal když je tu Fraud (5)? 90. indie létům už bude brzo dvacet. K elektronicky znějící base nafrkej pidlikající kytaru, občasně ji napruž a vyfrkni Murder In You (6). Zase mi naskakují Kjůři, někdy ve zpěvu, chvilkami v muzice. „White Chapel“ (7) jako předkrm předloží bonovsky-vyjůtůované kytary a jako hlavní chod přehlednost. Digin‘ The Grave (8) má opravdu potenciál navodit atmosféru k proklamované činnosti i bez zbytečné představivosti. Hrnoucí se muzika „Adama Askety“ (9) je bržděna vláčným zpěvem, což nepíšu jako výtku. Vždyť mě na první poslech oslovila. Synťákový úvod a krátká rozervanost se záhy hravě zarovná. „Roses On The Crypt“ (10) se průběžně rozpíjí a zase vrací. Silná taneční záležitost, ruce nad hlavou, slečničí jekot – dupárna! „Superstition Kills“ (11) a smrká kytary a volá kluky, chlapce a mladíky v druhé lajně, doprovázející unavené holky.

Lze si tipnout, že muziku dělají muzikanti historicky poučení a koncertně ostřílení. Jen takoví mohou zkusit míchat to co se jim zamlouvá a pokusit se trefit do černého. Nakolik se jim to povede v našich končinách si neodvažuju tvrdit, na cizí klubové scéně by jim to mohlo vyjít.
Tisková zpráva je kromě osvětlujících informací protkána hesly jako progressive, punk, album ostré jako čepel, temná deska. P.E.K.L.O. se v mém případě nekoná, negativistickým pocitům propadám málokdy. Je to vkusná placka s nevkusným obsahem.

RadeK.K.