Pán hluku, Radek Kopel nás pravidelně zásobuje nákladem svých „nahrávek“. Už v několika starších recenzích jsem Radka chválil za jeho geniální přístup a zapálenost. Je skvělé, že se nezabývá jen výrobou řinčivého marastu, ale také podporuje ne až tak stylově spřízněné soubory…a že už se této záslužné činnosti věnuje pěkně dlouho! Ale pojďme k samotnému aktuálnímu dílku. Nádherný je samotný název céda..a ono vůbec i samotné tracky jsou nazvány jakýmisi slovními hříčkami. Tak třeba „Roomfullscapes„, nebo „Hey Saroy, show me your guts!“ někdy se při té zvukové smršti snažím vcítit do hlav a myslí samotných tvůrců a říkám si: „na co asi přitom myslí?. Co si vlastně představují? Představují si podobné věci jako já?“ Myslím, že to největší kouzlo tohoto „rambajsu“ je v opravdové fantazii a já mám právě pocit, že si stejně každý musí představovat něco jiného…nepopsatelného…děsivého! Přesně podobně je na tom tenhle komplet. Pokud měl Radek období, kdy produkoval vcelku líbezné zvuky, tak tímhle diskem se vrátil někam zpět ke kořenům (výjimku tvoří první kus „Slatemic sounds„, připomínající mastění šroubovákem o radiátor). Tohle je totiž šrotiště 22. století! Tedy samozřejmě v případě, jestli se toho naše modrá planeta dožije. Samotný jí to totiž snad raději ani nepřeji. A po poslechu tohoto armagedonu už vůbec ne. NAPALMED to je prostě zvuková malba a palba v jednom. Radek si naší redakci postupem doby docela slušně vychoval a tak všechny ty zvuky pobíráme docela s přehledem. To, co mi tedy považujeme za „normální noise„, tak z toho by civilní obyvatelstvo asi zešílelo. Takže OK…Jen jednu menší výtku k tomuhle nadšenectví, nebo lépe řečeno k tomuto CD. Na můj vkus jsou některé tracky až moc dlouhé. Dvanáct minut to je fakt moc. Vím, že improvizace je improvizace, ale jestli z toho mám něco mít, tak se musím alespoň malinko soustředit.. Žel poslouchat ty dlouhé brutal fáze lze snad opravdu jen jednou… Ale i tak Radek zkouší všechno možné, tak mu to budeme přát!
ALL