Protože v Estonsku neproběhla metalová „revoluce“, jako tomu bylo dříve u nás, dohánějí tamní příznivci prakticky to, co nikdy sami nezažili. Logicky tak musejí vznikat ryzí metalová alba, která však svou kvalitou ve všeobecném měřítku dosahují sotva průměru. Tím však nechci tvrdit, že MUST MISSA jsou špatní instrumentalisté! To spíše opak je pravdou, ovšem ve své nabubřelosti hledí pouze do let devadesátých, to znamená do doby, kdy thrash metalová vlna dosahovala bodu varu. Proto je album „Martyr Of Wrath“ pouhým pokračovatelem svého již tak nudného předchůdce a dokonce bych si dovolil tvrdit, že je v návalu patosu ještě mnohem smrdutější. Na minulém albu rozebrali pánové do písmene tvorbu SODOM, DESTRUCTION, ovšem na novince „trojice statečných“ zabrousila také do dílny pivních thrasherů TANKARD, a proto se to děvkami a chlastem jenom hemží.
Z legrace tak mohu tuto nahrávku přirovnat k debutovému album libereckých V.A.R.. „Personal Destruction“ byl vskutku poctivý beer nářez… jenže roky tak strašně rychle letí a zkrátka některá metalová klišé odvál čas. Nechci však, aby to vypadalo tak, že kapelu a podobně smýšlející fanoušky těmito svými postřehy nějak odsuzuji. To rozhodně ne. Sám jsem si prošel obdobím, kdy „pure metal“ byl pro mě zkrátka vším a rozhodně patřím k těm lidem, kteří si rádi tu a tam poslechnou nějakou tu historickou nahrávku.
„Martyr Of Wrath“ je však čistá „kopírka“. Je mi jasné, že kluky tenhle styl baví, ale z hlediska objektivity už snad není možné, aby někdo z recenzentů jejich produkci nějak zvlášť oslavoval. MUST MISSA však mají úplně jiné vize a cíle. Už v současné době patří k nejpopulárnějším metalovým kapelám v zemi. Jejich koncerty jsou často narvané po střechu a o elektrizující atmosféře se snad ani nemá cenu šířeji rozepisovat. To v Čechám by na podobnou kapelu přišlo s těží deset lidí. To myslím smrtelně vážně!
Pokud však patříte do téhle skupiny, která by rozhodně přišla, berte toto album jako povedený opus, se slzou v oku vzpomínající na časy, kdy byl tento metalový žánr na vzestupu. Byla to krásná doba, sám jsem si ji prožil, ale už bych se k tomu raději nevracel. Alespoň tedy ne prostřednictvím stále stejného kolovrátku, tvářícího se jako novinka…
ALL