Sušická MORTIFILIA vydává kvalitní deathmetalové vzorky už hezkých pár let. Dobře si pamatuji, kterak mě před časem uzemnilo parádní album „Redemption“, které pokládám do dnešních dnů za mimořádně podařené. Řekl bych, že právě na něm kapela poprvé dotáhla svoji deathmetalovou podobu takřka v dokonalost, byť nějaká ta třešnička na dortu chyběla. Osobně jsem ji sice očekával už na tři roky starém předchůdci „Fate“, a přestože i toto album není špatné, tak na aktuální novinku hledí přece jen s větším odstupem. „… When i Killed the God“ ovšem není ani tak o jedné „toužebné třešničce“, ale řádně opečovávaném sadu stromů! Opravdu že jo!
MORTIFILA jsou borci, kteří se švédské podobě death metalu věnují téměř dvacet let, a přestože ani jejich současná tvorba není nikterak inovativní, je schopna rozštípat i zahraniční konkurenci na tisíc třísek. Z nového materiálu cítím obrovský nadhled, snahu předvést tvorbu v co možná nejmelodičtější rovině, avšak bez nějakých zbytečných ústupků. Pokud v daném žánru zbožňujete skvostné kytarové vyhrávky, melodická sóla a brilantní přechody ze středních temp na tempa rychlá, není možné, abyste si „…When I Killed the God“ neoblíbili.
Opravdu hodně těžko se mi vybírá nějaká vysloveně reprezentativní skladba, neboť celé album drží pekelně pohromadě a i po stránce zvuku nabízí ušním bubínkům hotové pohlazení. Zkoušel jsem CD poslouchat na všechny možné způsoby (dvoje sluchátka i klasicky bez nich) a výsledek byl pokaždé stejně hodnotný. Takže i v tomto ohledu mohu jen a je chválit. A že se v tvorbě MORTIFILIA neudálo nic extra závratně nového? Nesouhlasím! Je to sice záležitost úvah, ale mně osobně přijde, že se kluci ještě více zaměřili na „piko-detaily“ v rámci aranží jednotlivých skladeb a automaticky zredukovali živelnost, která jim je blízká už od nepaměti. Dokonce bych to definoval tak, že se kapele poprvé podařilo dokonale ukočírovat sebe sama. Jediným neměnným artiklem tak zůstal řádně brutální vokál, jehož kvalita je konstantně dobrá a do celku zapadá tak nějak přirozeně a automaticky.
„…When I killed the God“ je album, za které si sušičtí zaslouží obrovské absolutorium. Osobně bych na něm neměnil vůbec nic! Podtrženou jedničku pak zasluhuje i překrásně zpracovaný digi-pack, jehož díly je možno rozložit na všechny světové strany. Ano, obrácený kříž z toho pochopitelně udělat lze :), přičemž i samotné kresby budiž příjemným bonusem pro všechny sběratele fyzických nosičů. Skvělý komplet!
PS: Poláci, kurva, dosmáli jste se! Teď zas KONEČNĚ něco od NÁS!
ALL