Finští MOONSORROW v současné době patří k absolutní severské metalové špičce. Potichu, po špičkách, nenápadně, ovšem s velkou grácií obcházejí kolem nejvyššího trůnu a dost možná na něj jednou usednou. Poslední řadové album „V: Hävitetty“ sklízí velké ovace nejen u fanoušků, ale také u mediálních zástupců a možná právě z tohoto důvodu je tato (stále ještě) skupina mladíků, považována za stěžejní kometu, jež by ještě mohla v zásadní míře ovlivnit stávající metalový subžánr. Těžko říci, jestli MOONSORROW něco nového rozbalí už na dalším albu, nicméně novinkové EP si pánové spíše „užili“, než aby vnesli něco nového do „vikingské vesnice“.
Nahrávka „Tulimyrsky“ je zkrátka typickou skládankou let minulých a pokud se již na „V:Hävitetty“ nacházelo něco málo úklonů a předklonů do jiných stylových vod, tak tato „mini nahrávka“ je doslova a do písmene tím nejkrásnějším výběrem, charakterizujícím drsnou počáteční tvorbu. Ústředním songem CD je titulní skladba „Tulimyrsky“, stavbou a složením podobná oběma dlouhým skladbám z předchozí řadovky. Hudebně však tíhne k mnohem říznější minulosti, i když samozřejmě nechybějí odlehčenější folkové pasáže, pojené s mohutnými nástupy kytar a kláves. MOONSORROW tak jakoby zavítali do časů alba „Kivenkantaja“ z roku 2003. Zkrátka, od tohoto počinu nelze očekávat nějaký výrazný posun vpřed, ovšem i tato definice má své pozitivní stránky.
A po hlavním chodu – dárky! Tím prvním je bezesporu úchvatný metallicovský cover „From Whom The Bell Tolls“, který si Finové osvojili skutečně unikátním způsobem. Skladba byla sice nahrána již v roce 2005, ovšem to na její preciznosti vůbec nic nemění. MOONSORROW ji vtiskli naprosto svojský a kulantní ksicht a slovní klišé: „není nad originál“, rozprášili doslova na cucky. Znamenitá hudba, majestátní sbory, husí kůže po celém těle!
Po zřetelném vrcholu EP přichází další zajímavá sekvence. Skladby „Taistelu Pojolasta“ a „Hvergelmir“ totiž patří k úplně prvním, které MOONSORROW kdy vytvořili a obě se nacházejí na demech „Metsä“ a „Tämä Ikuinen Talvi“ z let 1997 a 1999. Aby ale tato reinkarnace měla smysl, musely tyto dva kousky projít generální úpravou, to znamená, že byly nahrány v tomto roce úplně znovu. Čas na nich nenechal nit suchou. Příznivci souboru si mohou poslechnou své miláčky v jakési retro podobě, ovšem s naprosto současným a moderním zvukem. Obě skladby berou útokem především „černý kov“ a v některých momentech je to skutečně nářez hodný blackmetalových gurmánů! Nářez s úplně jasným a nezaměnitelným razítkem.
Závěrečná detonace ? Další předělávka a rovněž pečlivě vytvořená. Abych se ale přiznal, skladbu „Back To North“ jsem si musel v originále trošičku osvěžit, jelikož jsem nikdy nepatřil mezi velké obdivovatele kapely MERCILESS. Třináctiminutový opus je však opět přetaven do zcela „moonsorrowské“ podoby, ze které nejvíce vyčnívají nádherné kytarové melodie, jež jsou soustavně obkreslovány folkovými vyhrávkami. To všechno je ale zalito do zastřené zvukové podoby á la vlastní tvorba. Protože se však Finové neubránili tradičnímu trashingu, hájící slávu originálu, připomínají mi některé úseky téměř novodobou tvorbu SATYRICON, samozřejmě bez určujících pohanských úprav.
Zkrátka „Tulimyrsky“ je po čertech příjemné album. Líbivé, zábavné, nikterak vtíravé a především plné skvělých hudebních výkonů. Jak už jsem zmínil výše, nelze ho však příliš považovat za oficiálního pokračovatele „V: Hävitetty“. Ten ještě doufám přijde! Toto EP má jiný smysl a pokud na něj přistoupíte, budete se královsky bavit. Už jen díky skvělým coverům a nepochybně také pro kvalitu úvodní rozsáhlé kompozice. Kdo umí – umí! Kdo má k tomu ještě fantazii – umí mnohem víc!
ALL