Španělská kapela MISTWEAVER funguje už od roku 1997 a na kontě má hned pět řadových desek. To poslední je pak fialové (dle obalu) „Nocturnal Bloodshed“, které vyšlo v průběhu roku 2014 a mě se ho ještě podařilo nacpat do sekce aktuálnějších recenzí. Přiznávám, o existenci MISTWEAVER jsem ještě před měsícem neměl ani páru, ale za seznámení jsem opravdu rád, neboť Španělé se na albu prezentují vysoce kvalitní porcí atmosferického death metalu, který místy koketuje s black metalem, někdy naopak vykazuje známky doomu a gotikou nasáklých orchestrací kláves.
Česko-slovenskému posluchači možná pomůže, když si dovolím hudbu MISTWEAVER přirovnat ke kapelám, jako jsou kultovní DEPRESY, či neméně kvalitní nástupci EMPYRION. Přesně z těchto míst vítr fouká. Co si budeme povídat, přijít dnes v tomto ranku s něčím originálním v podstatě ani dost dobře nejde. Toho si jsou MISTWEAVER dost dobře vědomi a soustředí se primárně na sílu melodií a blasphemickou atmosféru, jež z jednotlivých skladeb doslova kape. Hodně na dřeň v tomto ohledu cílí nekompromisní track s názvem „God is Dead“, jež z hlediska konceptu představuje špičku ledovce. Na mistrovský kousek ovšem není třeba čekat nikterak dlouho, neboť hned třetí položka „Pandemonium“ patří k jednoznačným vrcholům kolekce. V jedné chvíli se v ní dokonce pojí atmosferický gothic/black metal s typicky švédskou odrůdou death metalu, a to především díky překrásným kytarovým melodiím. Jejich krása a síla je pak ještě mnohem silnější v následující „Hell’s Arrival“, kde především závěr skladby „fandí Švédsku“ vskutku vydatně. Nicméně i tato kompozice je poskládána neuvěřitelně citlivě a celková hudební tvář na mě působí přesvědčivě a suverénně.
Do hudby ovšem skvěle zapadají i hlasy hostujících dívek, které se vyskytují ve dvou sexy skladbách („Ends Of Time“ , „Pandemonium“). Určitou zajímavostí budiž i jakési prazvláštní dělení výsad jednotlivých členů s ohledem na prezentaci vlastních schopností. Jak už jsem se zmínil. Na albu jsou skladby, ve kterých lze udivovat umění kytaristů (Raúl Weaver, Eduardo Alonso) , v další se naopak v nejblyštivějším světle představuje klávesák Juaquin Velasco. Rozhodujícím kritériem však je, že chemie u MISTWEAVER funguje dostatečně a výsledkem jsou zdařilé skladby, jež mají sílu zaujmout.
„Nocturnal Bloodshed“ není nikterak revoluční album a za jistých okolností ho lze z fleku zamáznout slavnějšími počiny. Jestliže ale máte chuť na projekt neokoukaný, dychtíte po alternativě v podobě kvalitního melodického death metalu, tak s španělskými MISTWEAVER s určitostí nešlápnete vedle. Zkušeností mají borci na rozdávání a na albu to potvrzují v plné parádě. K takovéhle desce nebudu mít problém se kdykoliv vrátit. Pokud to vyjde, už teď se můžete těšit na rozhovor právě s touto partou…
PS: Mixed and mastered at Unisound Studios by Dan Swanö…
ALL