Tradáá, díl číslo čtyři je tady! Michal „Einsk“ Paďour (HEIDEN) je otcem poměrně čerstvě, takže i z toho důvodu je tento rozhovor tématicky trochu jinde, než tomu bylo u předchozích dílů. A to je dobře! S Michalem jsem tudíž probral nejen rodičovské plány, ale i jeho vztah k současnému hudebnímu dění a v některých tématech jsme trochu překvapivě zabrousili i do minulosti.
Michale, jak to bylo v dětství s tvým vztahem k hudbě? Kdy myslíš, že nastal ve tvém životě zlom a ty ses začal o rock/metalovou hudbu intenzivněji zajímat? Co tě na tomto žánru nejvíce přitahovalo?
Až do 15-ti let jsem v podstatě žádný silnější vztah k muzice neměl. Naše rodina není muzikantská a ani nikdo z mých blízkých nebyl náruživým hudebním fanouškem. K tvrdší hudbě jsem se dostal přes punk, rock a heavy metal. Kamarád, se kterým jsme se potloukali po městě, mě v té době naočkoval na kapely typu SATYRICON, IMMORTAL nebo DARKTHRONE. Tím to bylo jasné. Jednoznačně mě tehdy fascinoval zvuk desek jako „Nemesis Divina“ nebo „At the Heart of Winter“ a i celková image muzikantů, která byla pro mě do té doby něco nevídaného. Ti lidé na mě působili jako by nebyli ani z tohoto světa. Vnímal jsem je jako nějaké démonické entity a vzhlížel k nim. 🙂
Jaké vlastně bylo tvé dětství? Patřil jsi ve škole k těm hodnějším žákům, nebo o tobě bylo vždycky nejvíc slyšet? Pochlub se nám třeba s nějakou poznámkou, kterou jsi přinesl domů…
Já byl na první pohled slušňák a učitelé mě měli rádi. Ale byl jsem vždy v pozadí nějaké lumpárny, a pokaždé se mi podařilo z toho vyjít s čistým štítem. Poznámek jsem moc nedostával, ale jednou se mi podařilo z druhého patra trefit jabkem za jízdy šoféra Avie. Byl z toho tenkrát pěknej kravál. Jinak dětství bylo naprosto idylické a poklidné, hodně jsem četl a měl rád hokej.
Hokej jsi hrál také aktivně? Sleduješ hokejové soutěže i nyní?
Lední hokej jsem aktivně nehrál, ale hodně jsem se na hobby úrovni věnoval in-line hokeji a jeden čas i uvažoval nad ledním hokejem. Pak jsem ale začal mít problémy s koleny a na intenzivní bruslení jsem musel zapomenout. Docela sleduju NHL a někdy i naši extraligu, ale tu většinou až od play off.
Domníváš se, že měla metalová hudba zásadní vliv na formování tvojí osobnosti? Vzpomeň na nějaký vtipný zážitek, který jsi prodělal, a to jen díky mladické nerozvážnosti?
Konkrétně black metal a vše kolem toho, na můj vývoj měl zásadní vliv. V dobách největší posedlosti jsme udělali pár klukovin, a dnes na ně určitě hrdý nejsem. Bylo v tom tehdy hodně alkoholu a mladické nerozvážnosti. Ale díky atmosferické formě black metalu jsem si třeba později vypěstoval poměrně silný, celoživotní vztah k přírodě. Mluvím o lesích, jejich atmosféře a vnímání energie, kterou je schopen si člověk v přírodě dobít. Tehdy jsem se prostě díval najednou na krajinu trochu jinak, víc s respektem a s jistou fascinací.
A nyní už k jádru této rubriky. Jak moc změnilo tvůj život rodičovství?
Rodičovství mě hrozně baví. Zatím jsem v tom nováček, náš syn má teprve jeden rok, ale rozhodně jsem za to vděčný. Do té doby jsem nijak vřelý vztah k dětem neměl, ale to se změnilo hned jak mi synka dali v porodnici do náruče. Užívám si vlastně každou chvilku, kdy jsme spolu a těším se na každý další den a nové zážitky.
U některých rodičů dochází časem k určitému zúžení pohledu na svět, neboť na úplném vrcholu žebříčku hodnot se nachází rodina. Pozoruješ něco podobného u sebe? Myslím to v tom smyslu, že člověk přes týden musí řešit spoustu věcí ve vztahu k dětem a logicky už nezbývá čas na rozčilování se např. u zpráv…
Role otce mě dost uklidnila. Začínám přemýšlet nad tím, jak by se na moje chování díval můj syn, i když zrovna není vedle mě. Zkrátka se snažím chovat líp, než třeba v minulosti. Například za volantem v autě. 🙂 Vždycky si vybavím, jak se choval můj táta a snažím se to dělat stejně. Taky si víc vážím práce, kterou mám a rodiny.
Každý rodič/muzikant většinou řeší rébus spojený se sladěním rodinného života s životem kapely. Jak to mají v tomto ohledu pořešeno HEIDEN?
Moje působení v HEIDEN není nijak časově náročné. Jednou týdně zkouška a jednou za cca. dva roky týden ve studiu. Koncertů moc nehrajeme, tudíž mám víkendy volné. Žádný problém s tím zatím není. .
Troufl by sis odhadnout, zda-li ti právě rodičovství přineslo do života novou lavinu inspirace (třeba i nepřímo), která je třeba i malinko ukryta v nových skladbách HEIDEN?
Z mé strany to určitě skladby neovlivnilo. Já se autorsky na skladbách ani textech nepodílím, můj podíl zůstává pouze v bicí stopě. Spíš jsem kvůli rodině skončil s hodinama hraní s učitelem, protože už nebyl čas.
Jako osobnost tě beru spíše jako klidného a přemýšlivého člověka, ovšem jaký je bicmen HEIDEN vlastně tatínek? Už ses dokázal řádně otcovsky rozlítit?
V reálu jsem spíše klasický cholerik, ale už pár let s tím bojuju, aby se se mnou dalo žít. Syn je zatím moc malý na to, aby pořádně zlobil. Takže zatím jsem se nerozlítil, ale určitě nechci být takovej ten uřvanej a děsivej fotr. A fyzický tresty při výchově odmítám, protože sám jsem je nikdy nezažil a určitě ze mě nevyrostl nějakej parchant. 🙂
Jak vypadá ideální Michalův víkend strávený s rodinou…
Ideálně strávený víkendový den je buď na společném výletě v přírodě, nebo někde na chalupě. To mám opravdu rád. K tomu fajn jídlo a pití, jsem prostý člověk (smích).
V týmu HEIDEN jsi tuším jediným tátou od rodiny. Jak tvoji novou roli vnímají? Myslím, že od tebe mohou spoustu věci hezky odkoukat…
Ano, zatím jsem jediný. Ostatní to vnímají jedině pozitivně. 🙂
V rodinách, kde se hodně poslouchá hudba, případně se i aktivně hraje, mají děti možnost se snadněji setkat s různými nástroji, ale na druhé straně třeba i s vinyly, krásně zpracovanými digi-packy apod. Už se tvůj syn s těmito věcmi seznámil a řádně je prozkoumal? Taková bicí souprava… To je opravdu velké lákadlo!
Jak jsem už říkal, na takové věci je moc malý. Ale baví ho brát mi paličky a tlouct s nima do hrnce. Když bude v budoucnu chtít hrát třeba taky na bicí, tak mu doporučím někoho, kdo to umí. To aby se něco opravdu naučil. 🙂 Ale vinyly u nás nenajde, možná zbytky nějakých CD, ale určitě mu je, pokud si sám neřekne, pouštět nebudu. Ať si svou cestu vybere sám, já to tak udělal taky.
Sbírku CD jsi tedy úplně zrušil?
Úplně jsem sbírku nezrušil. Jsou prostě alba, kterých se zřeknout nedokážu. S některými deskami jsem se v minulosti příliš propojil, některý pro mě znamenají spoustu vzpomínek. A pak totální majstrštyky, které doma mít musím i dál (smích).
Jaký je tvůj názor na vedení dětí k určitým činnostem a zájmům už od útlého věku? Je třeba dávat dětem v tomto ohledu na výběr? Co soudíš o tzv. „kariérních rodičích“, jež tlačí své dítě dopředu hlava nehlava?
Nejsem zastánce velkého nucení, na druhou stranu já na výběr jako dítě dostal a nevybral si prostě nic. To bych taky nechtěl. Minimálně jedné věci by se věnovat měl. Samotný výběr nechám na něm. Jestli fotbal nebo kreslení… Já nechci nikoho moc odsuzovat, jelikož je tenká hranice mezi nucením a zapáleným podporováním. Pokud by třeba rodiče byli úplně laxní, asi by se z jejich potomka vrcholový sportovec nestal. Ale určitě by to nemělo být formou nátlaku.
Hodně mě překvapuje, kolik mladých rodin doma nemá televizi, což většinou ovlivňuje i trávení večerního času. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty a tvoje partnerka?
Televizi doma máme. Je to zdroj informací a je na tobě, zda si vybereš odpad, anebo něco, co má smysl. A někdy má i ten odpad smysl. Takže já bych se vůči televizi nijak nevyhraňoval.
Před rozhovorem jsi mi sdělil, že metalovou desku jsi neslyšel dobré tři roky, oblíbence hledáš v jiných hudebních žánrech, což já osobně beru jako věc naprosto přirozenou (a ty jsi navíc hudebník). Nicméně do jaké doby bys zasadil onen předěl, kdy se z tebe stal umělec otevřený a ve své podstatě neortodoxní? Můžeš jmenovat příkladně osobnosti, které tvému dalšímu směřování výrazně napomohly?
Já se v prvé řadě necítím jako hudebník nebo muzikant. Takové lidi jsem si představoval vždycky jak sedí dnem i nocí a hrají, komponují, zkouší. Já se hraním spíš bavím, než že by to dávalo smysl mému životu. Metal jsem přestal poslouchat, jelikož jsem se cítil přehlcený kvantitou, která byla spojena i s provozem e-shopu s muzikou. Časem jsem si zvykl a zjistil, že mi to vlastně už nechybí. Dneska jsem ve fázi, kdy mě tvrdý zvuk ani řev už nebaví. Nijak stylově se teď nevyhraňuju ani nejsem zapálený v nějaké jiném stylu. Občas si pustím TATA BOJS, LANU DEL REY nebo nějaký hip-hop, co mě zrovna baví.
Jsi ještě v kontaktu s kapelami z dob minulých? Jak s odstupem času vzpomínáš na dobrodružství spojené s Blacklights festivalem? Musím říct, že od té doby takto obsazený festival u nás nebyl a možná už ani nikdy nebude. Bylo to velké dobrodružství, dotáhnout např. DARKSPACE, DARKESTRAH a další?
Z vydávaných kapel už v kontaktu nejsem vlastně s nikým. Samozřejmě některé oblíbence po očku sleduju i nadále. Některý osudy jsou moc zajímavý. Třeba Ole z kapely EMANCER, je dnes fulltime kytaristou KAMPFAR, kteří teď vyhráli s novou deskou norskou hard&heavy Grammy. Vzpomínky na Blacklights fest jsou moc pozitivní a vyvolávají ve mně dost sentimentu. I přes veškeré strasti s rozpočtem, jsem moc rád, že jsme to tehdy uskutečnili. Je to jedna z kolonek životních snů, co jsem si mohl odškrtnout jako splněno. Všechny kapely byly maximální profici a byla s nimi radost spolupracovat. Největším dobrodružstvím na tom všem bylo počasí. 7 stupňů v červenci nás tehdy zaskočilo.
Tak to nejen tebe, na tu kosu se nedá zapomenout! Ale pojďme dále. Nechci vyhledávat senzace, ale je např. ona ortodoxnost něco, co ti na metalové scéně vždycky vadilo a vadí?
Ne, vůbec ne. Já jsem býval kdysi úplně stejnej. Kdo neměl na pódiu warpaint, ten mě vůbec nezajímal. Chraň bůh, aby hráli na klávesy. 🙂
Můžeš závěrem zmínit název kapely (interpreta), která se případně stala pro tvoji rodinu takovou běžnou a příjemnou záležitostí?
Já i žena posloucháme úplně jiné věci, takže vlastně netrávíme společným poslechem žádný čas. Každopádně od narození syna jsme společně slyšeli nejvíc Večerníčka od Karla Černocha. 🙂
ALL