MERZBOW – Don’t Steal My Goat (CD – 2009, Olmolungring/No Music Records)
Materiál, pro v Rusku realizovaný kousek, byl nahrán koncem roku 2008, přesněji v říjnu a listopadu. Kromě titulní strany na nás odešad civí kozičky! A pěkně v párech, jak se na ně sluší. Nechápu proč se tak poťouchle usmíváte? A ták, představili jste si něco jiného? Nezapomeňte, že Masami Akita i jeho žena Jenny mají rádi zvířata, takže pojem kozičky nelze zaměňovat. To bývalo, dávno tomu.
Šestašedesítiminutový obsah desky je jedním z prvních experimentů kombinace živě nahraných bicích a elektronických ruchů. Díky tomu, že vlastně zkouška tohoto mixu začíná, můžeme u obou elementů slyšet jakousi divokost a běsnění. Pravda generátory nejdou po krajních mezích, spíše je s nimi nervně pohybováno v celých rozsazích. Tolik dvacetidvouminutová První část (1). Část druhá, s podtitulem Bloody Sea of Taiji (2), je započata strojním rytmizovaným samplem a postupně doplňována elektruchy. Poklidnější ráz industriální nálady vydrží po dvanáct minut. Opět bezejmenná Part tři (3) je bubenickým extempore s různými elektro příměsemi. Chvíli rovnější, na okamžik divočící. Jinak bez zjevných překvapení. DON #2 je dodatečný název v závorce pro finální porci Part 4 (4). Rytmus je tu generován syntezátorem ve spodním proudění a prosycován dalším z týchž zdrojů. Poslouchatelné pulsace.
MERZBOW – Cloud Cock OO Grand (CD – 1990, ZSF Produkt)
Ihned po poslechu novinkové desky Don’t Steal My Goat, jsem si řekl, že je potřeba trochu ji zkonfrontovat s historií. Hrábnul jsem tedy do regálu vyzobnul tohle album a ještě jeden kousek pojmenovaný Mercurated.
Firma ZSF není ničím jiným než vlastní značkou masami Akity. Přestože už dříve zde byly některé tituly (kazety a vinyly) vydány, tohle se honosí katalogovou značkou MERZ CD-01. Vnější modrobílá papírová krabka skrývá klasický plastový box se vším potřebným. Žluto-červená abstraktní koláž na všech vnějších stranách a je podkladem pro bílý text.
Skladeb s přesnou datací dokončení je na bookletu uvedeno pět, leč displej jich vykazuje o jednu méně. BRAIN FOREST for Metal-Acoustic Concrete (9/1/90) (1) je rozsáhlejší kompozicí pro kovové zvuky, ať již rozeznívané živě nebo vytrhávané z kontextů vinylových desek a pásků. Není poznat kde je bráno. Lehce zastřený zvuk (oproti pozdějším deskám) je i tak čitelný a posluchačsky vstřícný. Ucho není unavováno ataky extrémů, produkce industriálně kamarádská. Závěr je zahušťován a sycen, k explozi však nedojde. SPINNOZAAMEN (23/10/89 & 8/12/89) (2) by se dala popsat jako vláčnou rozjížďku tvorby devadesátých let. Skoro pětadvacetiminutovka se opatrně projevuje lo-fi zkresleními, skřípavými kovy, signálové střiky k předávkování. Hojně je využíváno prostoru, umísťování zvukových cákanců vlevo, vpravo a uprostřed, ztišováno a chvilkově čekáno. AUTOPUSSY GO NO GO (19/10/89) (3) může připomenout vzpouru opotřebovaných samplerů. Nabořené zvuky se dohadují, tlačí kupředu, ne všechny součástky však jsou schopny vydržet. Po kratičkém ztišení se přesunou do kovošrotu, kde se vydají ze svých posledních sil. MODULAR (3/12/89)* (4) se příliš po kovech neohlíží a pokud ano, jsou vmontovány do monolitického hlučného celku, tak jako záznamy z dvou holandských koncertů do této skladby. Koncem osmdesátých a zhruba do poloviny let devadesátých Akitovi koncertně vypomáhala Reiko A. Zatímco on drásal krabicový pružinofon, slečna prznila theremin a další elektronické přístroje, nástroje a efekty. Pokud dobře tipuji skladba POSTFIX (14/12/88) je zřejmě kovově klinkající tříminutový ocásek, Buď je domíchán, nebo jsou to manipulované nahrávky využité na konci koncertu.
CD bylo vydáno v sérii 500 kusů a s odstupem dvaceti (!) je zajímavou sondou do průpravy hlukotvůrce. Ještě zdaleka nedosahuje mistrovství, které se objevilo o několik let později a udávalo na dlouhá léta směr. I tak je nenudícím záznamem!
MERZBOW – Mercurated (CD – 1996, Alchemy Records)
U tohoto titulu jsem šel na jistotu. Tedy pro potřeby porovnání s deskami „Don’t Steal My Goat“ (’09) a C“loud Cock OO Grand“ (’90). Už léta co ji vlastním, stále se odvažuju tvrdit, že je to nejlépe vyprodukovaných a hrajících desek. Přesně mám na mysli nejen v rámci diskografie MERZBOW, ale hlukové hudby vůbec. Nádherný obal (i potisk disku) podporuje rtuťovitost po stránce vizuální, plně obsazená stopa (73″!) pak část zvukovou.
ELECTRICWATERSHEEP (1) od samotného začátku páře, trhá, skřípá, sféricky srší, hutně frká, atd. Dodejte co chcete a nikdy to nebude dostačující vyjádření. Za použití hlukové elektroniky, kovů, různých filtrů a basové stanice snad ani nelze dosáhnout více. Vysledujeme sic několik kratinkých okamžiků nadechnutí, přepnutí, ale jinak tu není pro ticho místo. TREE OF KUSUKUSU (2) pokračuje ve skutečném drcení sluchovodů a je naprosto jedno zda posloucháte ve sluchátkách nebo na reprobedny, zda je aparatura kvalitní či za pár korun, zda to solíte jako za mlada nebo se starobskou připosraností. Zvuk se dere na povrch jako přetlakovaná plasma z lůna země. Sedmnáct minut bez úniku! Střih bez pauzy a dostává se nám hodně podobného, ovšem z koncertu. Koláž FREEZEDGRUME (3) obsahuje živý záznam z klubu La MaMa 29. dubna 1996 a studiovou příměs z července téhož roku. Absolutně zničující, dynamicky silně pojatá plocha si ponechala decentní koncertní odstup. Kdo je kdo za lelektronickými mašinkami není důležité, ale občasné hlasové projevy Bary se dají dohledat. Čím se načal, tím se taky doraž, říká rada opilcům. Jsa omámem zvukem,činím tak poslední skladbou. Nechápaví, trendaři a jiná vyměklá masa už dávno neposlouchá (-ají), SURFACTANT (4) je tu pro hlukově nenasytné. Lehké zvolnění kombinatoriky, tahání a vláčení, konec střihem. Krátké vylíčení devátenácti minut.
Snad někteří namítnou, že jsou na světě ještě extrémnější záznamy, s čímž mohu souhlasit. Ovšem tenhle pro mě zároveň splňuje parametr poslouchatelnosti, což těm druhým chybí.
RadeK.K.