Retro thrash metal? Film pro pamětníky? Klišé nad klišé? Několik podobných otazníků mi vyvstalo při degustaci druhého řadového alba slovenských MAJSTER KAT, jež navazuje na sedm let starého předchůdce, byť nasledovníkova romantická image na sebe strhává pozornost už jenom svým netradičním přebalem. Ručně vykonstruované pouzdro s nalakovanými symboly, pravá ruční práce a uvnitř booklet tvořící gilotinu. Sakra, pokud by člověk chtěl vlastnit nahrávku bez této relikvie (jiné slovo použít ani nelze), ochuzuje se o doplňující zážitek naprosto zásadním způsobem. Když to přeženu – tenhle kousek se vyplatí mít ve své sbírce, a to i za předpokladu, že by hudba nestála za nic. Když si člověk představí, že každý kousek prošel rukama řezbáře (či truhláře?), tak mě úplně mrazí! Velká to věc!
Naštěstí, pouze obalem nejsou tito slovenští thrasheři zajímaví a sám za sebe jsem tomu opravdu rád, jelikož po příjemném šoku z přebalu by se mi asi hodně těžko psalo něco o mizerné produkci. MAJSTER KAT jsou ovšem už dostatečně zkušení rutinéři a i přesto, že jejich produkce ignoruje veškeré hudební trendy, působí počin naprosto svěže a nenuceně. Sílu a jistou dávku stylovosti pak cítím v používání slovenštiny, která do celkové skládanky zapadá opravdu skvěle. Navíc kapela rozhodně nemá nouzi o skladby, jež budou v živém provedení určitě znamenitě fungovat, viz. úderná hitovka „Kto si bez viny“, kterou si ne jeden fanoušek s kapelou rozhodně rád zakřičí.
MAJSTER KAT ovšem nejsou ani tak o přímočarosti, jako o promyšlených aranžích, jež sice nejsou kdovíjak originální (v daném odvětví to logicky ani není možné), ale nabízejí spoustu kytarových kliček a melodií, na které jsou postupně nasazovány tradiční thrashové riffy, jako je tomu v případě skladby „Sudca a kat“. V obdobném modelu se nese i „Zlo v nás“, ačkoliv úvod ve středním tempu se silnou dávkou kláves, připravuje posluchače spíše na „jemnější“ skladbu, dost možná ve stylu valivých kompozic HYPOCRISY. Nicméně raketovému nástupu thrashingu nakonec neunikl ani tento track. Odpočinek tedy musel logicky přijít až v samotném závěru, a to prostřednictvím baladického filozofování a špetky melancholie („Na smetisku civilizácie“).
Stará škola jednoduše nerezaví a slovenští bardi to určitě moc dobře vědí. Nedá se sice předpokládat, že by jejich hudba přilákala dnešní mládež, to asi ne, nicméně pro „posluchače, kteří už něco pamatují“, je album „Memento“ jako stvořené. Zároveň je třeba zmínit, že pánové mají už ledacos odehráno. Z jejich hudby je cítit určitá dávka rutinérství, odstupu i nadšení. Jak už jsem ovšem výše uvedl, velký podíl na „příjemnosti“ nahrávky má slovenský feeling, postupy směrem k tuzemské melodičnosti (tady přemýšlím jaksi stále federální hlavou), což jsou pohříchu elementy, se kterými umějí MAJSTER KAT skvěle operovat.
„Memento…“ je jednoduše hodně fajn album, kterém mě v jednoduchosti baví poslouchat bez nějakých zbytečných otazníků, jež jsem na úvod recenze záměrně nadnesl. Než sklapne poslední gilotina, než kat naposledy vykoná svůj rozkaz, proletí vaším přehrávačem kopa upřímné muziky. I zázraky se dějí! Takhle thrashová alternativa ze Slovenska mě baví rozhodně mnohem víc než hudba mladíků se žlutými logy. Zpráva závěrem? Pokud vás recenze zaujala a měli byste chuť si toto speciálně zpracované CD opatřit, musíte si pospíšitt. Limitovaná edice čítá „pouhých“ 333 kusů!
ALL