Švédští LAKE OF TEARS patří k nenápadným králům melancholického doom rocku. V naší zemi se o nich sice tolik nepíše, ovšem např. v Německu nebo v Rusku, sklízí tito seveřané vavříny téměř s každým novým albem. Není to však tak dávno, co se kapela kolem Daniela Brennareho málem rozhodla ukončit činnost, ovšem nakonec si to stabilní trojice souboru rozmyslela a do éteru vypustila album „Black Brick Road“, které navázalo na starší počiny jako „Headstones“ a „A Crimson Cosmos“. V tomto roce se LAKE OF TEARS ohlásili novinkou, charakterizující a na plno vystihující image a celkové smýšlení souboru, které je často ovlivněno vesmírem, halucinogenními látkami a naprosto surrealistickými vizemi. Proto si při názvu „Moons And Mushrooms“ mnozí fanoušci jistě zatleskali dlaněmi nad hlavou, protože právě tahle tvář vystavěla LAKE OF TEARS neotřesitelnou pozici v záplavě stylově podobných kapel. Pravda, švédští kumštýři nepřichází vůbec s ničím novým, opět sází na své osvědčené postupy a vyvíjí se minimálně. Geniální však na tom všem je, že z prakticky neměnného vzorce, dokáží vytěžit opravdové maximum, které však není jen takovým „rozlitým mlékem“, ale naprosto skvostně namíchaným koktejlem, a to s parádní výzdobou.
Přiznávám se, že z počátku jsem byl z poslechu malinko rozpačitý, ovšem po několika pokusech si mě toto dílko překulilo na svou stranu. Skladby totiž oplývají nečekaně neprostupným zvukem, ne příliš „čistým“ jako tomu bylo např. na „Forever Autumn“, navíc kytary jsou ještě o něco “řezavější“, skladby se rázem stávají o něco méně stravitelné a jejich „hitovost“ se projevuje opravdu až po několikátém dalším poslechu.
Dopomáhají k tomu často proměnlivé kytarové riffy, podpořené tradiční strojovou hrou bicích. Totéž se týká hned následující „You Better Breathe While There´s Still Time“, která by klidně mohla figurovat na jakémkoli albu. Patent mají LAKE OF TEARS rovněž na pomalé balady a také zde nechybí dva návdavky v podobě skladeb „ Like A Leaf“ a „Planet Of Penguins“ (vskutku originální pojmenování). Naopak velmi syrově zní „Children Of The Grave“, kde si kapela malinko vzpomněla na své úplné začátky, kdy jí bylo vyčítáno až moc velké zanícení pro tvorbu britských PARADISE LOST. Nicméně i tato jadrná tvář má něco do sebe.
Deska se neutápí v přílišných „depresích“ a o nějakém nudném přešlapování na místě, nemůže být řeč už vůbec. Pokud tedy patříte k letitým fanoušků této formace, rozhodně se vám bude líbit i „Moons And Mushrooms“. U LAKE OF TEARS si totiž můžete být jisti spotřebitelskou značkou a zárukou, rozhodně nekupujete „zajíce v pytli“. Jde zkrátka o stokrát ohranou rovnici, která však v jejich podání funguje naprosto dokonale. Tuhle švédskou partu totiž můžete buď milovat, a nebo nenávidět. Zřejmě nic mezi tím…
ALL