R.U.M. zinem prošlo už spoustu kapel, ale na liberecký cirkus KRUCIPÜSK, dochází až nyní. Parta kolem Tomáše Hájíčka patřila vždy k mým oblíbencům, ovšem ten pravý oříšek přízně byl rozlousknut teprve nedávno. Na trhu se objevilo skvělé album „Druide!“, které mě doslova posadilo na zadek! Smíchat odkaz keltských předků s hard corem…to neumí jen tak někdo…Sraz všech Druidů a Keltů nastal!
Na koncert jsem vyrazil se svou sestřenkou, Míšou a předmětem naší debaty byla zvědavost, která se týkala samotné kapely. Zvládnou borci přetavit atmosféru alba do živé podoby? Avizována tentokráte nebyla žádná předkapela, přesto to nebyl KRUCIPÜSK, kdo první vlétl na podium. Jako první se představili jejich přátelé, produkující jakýsi druh etnické hudby s patřičným nádechem keltské mytologie. To znamená bubínky, flétna a samozřejmě stejně kořeněná byla i samotná lyrika. Z hlediska navození atmosféry tedy překvapení vcelku důstojné. Poté už světla zhasla podruhé a s intrem „Ce´st la mort“ se na podiu objevily čtyři démonické postavy.
Úvod samozřejmě patřil titulní „Druide!“. „Strýček“ Tomáš (takhle se Hájíček představil obecenstvu), oblečený jako nefalšovaný hrdina keltských bájí se pustil do boje! Následnou geniální skladbu „Keltskej osud“, odzpíval s frontmanem snad celý sál a musím se přiznat, že se mi „husina“ objevila na zádech! Pak už následovala smršť v podobě téměř všech skladeb z novinkového alba (chyběla pouze přímočará „My Day“, což jsem se trochu divil). Jinak ale totální peklo! „Bič“(za podpory prvního hosta, Honzy Křížka), nebo „Láska je kurva“ jsou kousky doslova stvořené pro živou prezentaci. KRUCIPÜSK je nyní v životní formě. Nová sestava přinesla skupině nové možnosti. Čerstvá krev včele s šikovným kytaristou René Ryparem o tom přesvědčovala každou minutou. Atmosféra v Akropoli houstla a pod podiem se rozhostil čertův tanec.V půlce večera došlo konečně k avizovanému křtu.
Na scénu nakráčeli kmotři: Michal Pavlíček, Kamil Střihavka a spolu s nimi i Pavel Anděl, který celou slavnostní chvíli „řídil“. Křest proběhl pro KRUCIPÜSK zcela originálním způsobem. CD bylo polito lihovinou a potom zapáleno (chvíli to trvalo). Poté každý z kmotrů pronesl slavnostní řeč, přičemž nejtrapnější proslov pronesl sám Ježíš Střihavka: „z téhle desky jsem se normálně posral“. Nevím sice, jak dlouho si tenhle proslov připravoval, ale té své poznámce snad mohl věřit jenom on sám (nebo že by se zas dal na hard music?).
Druhá polovina slavnostní akce, patřila starším osvědčeným peckám. Vrchol přišel s „Bigadabejby“, kterou ochutil svým kytarovým uměním Michal Pavlíček. Abych se přiznal, neúčast druhé kytary mě od té doby trošku „vadila“. To však byl asi jediný detail k mé naprosté spokojenosti. Závěr totiž gradoval s hitovkou „Jedu do Mexika“ a s „Cirkusem“ (který tuhle sobotu byl!). Dvakrát se přidávalo. Pro všechny punku chtivé zazněla stěžejní „Pogo“ a úplný konec přišel s volnější „Sexy Woodoo“. Závěrem bych ještě chtěl popřát kapele vše nejlepší do dalších let. Nechť nás překvapí ještě nějakou podobnou show! DRUIDE! DRUIDE! DRUIDE!…a samozřejmě mějte na paměti, že ROCK´N ROLL TO NENÍ PRDEL!
ALL