Nebývá až tak obvyklé, aby v USA působily black metalové spolky. Výjimky pak bývají o to zuřivější, což je také případ projektu KRIEG, který uvedl v život nadšenec, říkající si Imperial. Tenhle člověk je jakýmsi černým jezdcem, protože do chodu uvedl už několik dalších spolků. Namátkou uvádím jména jako WELTMACHT, DEVOTEE a HIDDEN. Působil však také jako koncertní člen u zřejmě nejznámějšího blackmetalového projektu JUDAS ISCARIOT.
Jak už to ale bývá, Amerika není těmto hudebním stylům příliš nakloněna, takže výše zmíněné kapely znají spíše ti evropští fanoušci, a to ještě ti, kteří se pohybují na hranách toho nejostřejšího undergroundu. Zároveň také dochází k tomu, že jednotlivé soubory či projekty bývají vzájemně člensky provázány, jakoby nebylo z čeho brát. Počet tuctových a nepřehledných spolků však nijak neklesá, což je docela paradoxní zjištění. Podobný příběh se týká také Imperiala s KRIEG, který se tímto albem definitivně loučí. „Blue Miasma“ je v pořadí šestým řadovým albem a samozřejmě i na této nahrávce tvoří sestavu nájemní hudebníci, které si Imperial pro své temné choutky vybral. V sestavě tak třeba najdeme člena finských SATANIC WARMASTER, říkající si Satanic Tyrant Werewolf, doprovázející amerického kolegu jakožto druhý kytarista. Jak je tedy zřejmé, jakási mezinárodní black metalová spolupráce funguje znamenitě, ovšem to je také to jediné, co se dá na téhle desce pochválit.
Je sice sympatické, že německá firma No Colours neustále podporuje kapely z toho nejtemnějšího „podzemí“, na druhou stranu je však nutné si přiznat, že ne všechen „kult“ se dá poslouchat. Album „Blue Miasma“ sice nikoho výrazně neuráží, nicméně přináší hodinu toho nejprimitivnějšího black metalu s prachbídnou zvukovou kvalitou.
Nedá se tedy říci, že by právě tahle deska byla tím pravým metalovým infernem, spíše mi to připomíná dětskou písničku „Komáři se ženili“. Kytary sice seversky bzučí, zároveň jsou však tak utopené, že prakticky nic čitelného neuslyšíte. Zároveň jim chybí sebemenší nápad, o nějaké členitosti a alespoň mírné barevnosti nemůže být řeč už vůbec. Zkrátka totální nuda, rozdělená do třinácti tracků. Jen silně impotentní posluchač by dokázal ustát celkový hodinový poslech. Zkrátka tohle album nenabízí prakticky vůbec nic. A nebo vlastně ano… poprvé jsem dostal od No Colours Records nahrávku s nečernobílým obalem! KRIEG si prosadili trochu té modré! Že by průlom? Uvidíme u dalších nosičů, každopádně „Blue Miasma“ je totální krok mimo. Smutné loučení…
ALL