Smůla smůlovatá, ale dost možná i moje nešikovnost. Každopádně debutové CD od KING KEPORKAK mě nechtěně uvízlo v kolekci desek, které jsem už recenzoval, avšak při důkladné kontrole jsem zjistil, že na tuto pozoruhodnou posádku ještě nedošlo. Tímto se klukům omlouvám za toto nedopatření, které se mi stává maximálně jednou (možná dvakrát 🙂 ) za deset let. A kdo tedy vlastně jsou ti KING KEPORKAK? Dle názvu souboru možná nováčci, nikoliv však po identifikaci sestavy. Všichni zúčastnění se už nějaký ten pátek na scéně pohybují, přičemž nejznámější personou je bezesporu hudební všeuměl Milan Havlíček (AHUMADO GRANUJO, UPRISE a další), jehož budovatelský entuziazmus je opravdu záviděníhodný.
KING KEPORKAK se ale ještě k tomu věnují žánru, jež v Česku nikdy neměl masivní podporu fanoušků, neboť pomalý a zatěžkaný stoner core, to je něco, co tuzemské fans nikdy moc netankovalo a v případě hudebníků tomu není jinak. Pokud si dobře pamatuji, tak nějak podobně zněla prvotní tvorba kapely FUCK DA KAROT, ještě před přejmenováním na FDK… Nicméně KING KEPORKAK jsou ještě o nějakou tu tunu zatěžkanější, hutnější a osobně cítím, že hodně inklinují k tvorbě Američanů CROWBAR, jež se odnepaměti vymykali z galerie hardcoreových kapel, nemluvě o jejich posledních řadovkách, kdy se z jejich tvorby stal dokonalý stoner doom s prvky HC. KING KEPORKAK dost možná kráčí po obdobných, prachem zasypaných cestách, avšak nálada nahrávky na mě působí přece jen poněkud odlišněji. Našinci mi přijdou mnohem razantnější, nebojí se do své tvorby zakomponovávat prvky z odlišnějších žánrů, jakým je např. nejen thrash metal, ale i jakási speciální forma dirty rock‘n rollu (viz. naprosto skvělá skladba „Liar“).
Další tváří KING KEPORKAK jsou pak skladby (nebo jen určité pasáže konkrétních skladeb), jenž se nesou na vlně doom/sludge a umě kombinují prvky, o nichž jsem se zmínil už výše. Byť se nahrávka může zdát, co se skladeb týče, málo členitá, opak je pravdou. Je zajímavé, že v podstatě všechny skladby obklopuje jednotná forma agresivity, ale atmosféra některých songů, je spíše v rozporu. Jako srovnání mohu použít „The Good Things“ a „Detachment“, kdy první jmenovaný track nabízí tvrdost, ale i s těží popsatelný druh nadhledu. Za všech okolností však nad všemi skladbami čpí opravdu skvěle uchopený přednes vokalisty (a zároveň i kytaristy) Kefíra. Jeho hlas je opravdu jedinečnou hybnou silou většiny skladeb. Velkou pochvalu ovšem zaslouží i zvuk ze studia Davos. Uši mé to slyší jednoznačně. Povaha hudby dostala přesně takový kabátek, jaký si zasluhovala. Jedinou pihou na kráse, jinak naprosto fajn titulu, zůstává obal a naprosto zmršený booklet. Možná se klukům něco nepovedlo v tiskárně a sami jsou z výsledku naštvaní, nebo jim na nějaké grafice nezáleží. Netuším… No, každopádně, ať je to jak chce, člověk by pro přečtení potřebných informací potřeboval lupu. Velká škoda…
Celkově musím ale „Detachment“ ještě jednou zahrnout chválou. Takto pojatý počin se v tuzemsku hned tak neslyší, avšak není to jen žánrová ojedinělost, kterou svým debutem KING KEPORKAK nabízejí. Jednotlivé skladby mají své kouzlo, dokáží zaujmout a vtáhnout náročnějšího posluchače do děje. Pokud máte v krvi valivou a těžkotonážní hudbu, „Detachment“ vám s radostí doporučuji. Věřím, že na příštím albu budou KING KEPORKAK ještě přesvědčivější!
ALL