Dobře naladěn po minulé recenzi japonců Cobra, jsem si vzpoměl na rovněž ostrovní Kemuri. Během krátké doby mi od nich do sbírky přibyly dvě desky. Byly vydány rok po sobě, složení kapely je totožné, muzika jakbyset. Prostě jsem pro sebe objevil partu, která je řádně usazena, hraje jim to, tak makají. Nejblíže jsou ke skáčku, ale nejsem odborník na tuhle branži, takže případní znalci prominou můj popis.

KEMURI – Sénka-Sénrui (CD – 2000, Roadrunner Records)

Odsýpací bigbít punkového typu, válející se a sekané melodie s unisonovými vstupy a vyhrávkami trubky se saxofonem. Celek je pevně sevřený, rokenrolově taneční. Zřejmě klasika a standard pro tento styl. V osmičce Into Sands, dojde i na stylotvorné čistší reggae, protože to je podstatou, oživením a prolnutím pro styl zvaný ska. UB40 v zemitější podobě.

KEMURI – Emotivation (CD – 2001, Roadrunner Records)

Druhé album pokračuje, jak už jsem psal, beze změn. Melodika zpěvu zůstává zachována, štěkavé kytary, rocková hustota, punková údernost, obživování plechovým duem trubky a saxofonu. Stejně jako minule, je tu čistší reggae a to hned dvakrát. Early Bird Song (5) – houpavé, městské, ranní houpání, vtipné rozjímání o štěbetajícím ptáčkovi a Gleam of Dawn (12) – chlácholící splývání s přírodou. Zbytek už je rokenrolově ostřejší, punkově neučesnější, neo-punkově líbivý, apod.

Na Kemuri mě baví, že frčí kupředu, nečekají, neotálejí. Až budou další desky za dobrou ceny, nebudu výhat ani vteřinu.

RadeK.K.

[yt-black]zQd-p_RhvBY[/yt-black]