Po třech letech od ceněného alba „Andzjel“ přichází moravská kapela HEIDEN se svou desátou deskou „Cma“. Nahrávkou, která je přímým pokračováním předchozí kapitoly, ale zároveň jejím temným prohloubením. Hudba HEIDEN se znovu valí krajinou Bílých Karpat — ne jako kulisa, ale jako vnitřní prostor, v němž se paměť, vina a strach slévají do jediného proudu. Devět skladeb Cmy vyrůstá z ticha a popela, z obrazů horských vesnic, kde se zastavil čas, a z lidských příběhů, v nichž hranice nezačínaly v krajině, ale uvnitř lidí. Čisté, hypnotické riffy a naléhavý vokál vytvářejí pocit neodvratné tísně — jako noční úprk krajinou, která už neposkytuje úkryt.
HEIDEN vyšli před více než dvaceti lety z blackmetalového podhoubí, nikdy se mu však nepodřídili. Jejich hudba byla vždy svobodná, zakořeněná v krajině, jazyce a osobní zkušenosti, otevřená experimentu i tichu. „Cma“ na tuto cestu navazuje s nebývalou intenzitou. Nejde o album, které by nabízelo katarzi, sílu nebo útěchu. Je to deska zádumčivosti, tíživého smutku a obav, zrozená z příběhů pohraničí okupovaného Československa, kde se lidskost rozpadala pod tlakem strachu a nenávisti. Nesnaží se posluchače ohromit — vtahuje ho do stavu sklíčenosti, v němž se minulost neustále vrací. Přijmout tmu ne jako efekt, ale jako neoddělitelnou součást lidské zkušenosti. „Cma“ je nejtemnější nahrávkou v historii HEIDEN. A zároveň jednou z nejupřímnějších.