Seberealizace je pro něj vším, hudbu nadevšechno miluje. Jak jeho příběh jednou skončí, nikdo neví. Je ale velmi pravděpodobné, že zemře na pódiu s mikrofonem v ruce. Ostatně i to popisuje Jiří BigBoss Valter v následujícím rozhovoru, který se točí kolem jeho aktuálního sólového počinu „Než zemřu“. Album je to skutečně velmi smutné, ovšem zdaleka ho nelze vnímat jako tu úplně definitivní tečku. BigBoss má chutí stále na rozdávání a osobně věřím, že s domovskou kapelou ještě neřekl poslední slovo. Teď ovšem k oné aktuální nahrávce, která se mi opravdu zakousla do srdce. A proto vlastně i tento rozhovor. S Jiřím mě to ostatní vždycky baví…

Po čase vás opět srdečně vítám u rozhovoru pro Rumzine. Zároveň gratuluji k pravděpodobně nejosobnější nahrávce, která je takovou stezkou vašeho života. Jak dlouho jste CD tohoto charakteru plánoval? Nebo se zjevil koncept nahrávky takříkajíc znenadání?
Zdravím tě a také čtenáře Rumzinu. Nuže texty k tomu CD jsem napsal nějak po vydání DVD „Vzpomínky na hovno“. Potom je viděl Tomáš Paramba Řeřucha (autor toho DVD) a řekl mi, vlastně mě donutil, 🙂 abych k tomu udělal muziku. Potom to sám se všemi muzikanty nahrál a zase mě donutil to nazpívat. A díky firmě METALGATE spatřilo světlo světa. To je vše.

Jak člověk stárne, občas mu vypadávají vzpomínky na věci třeba i důležité, případně svým způsobem zajímavé. Když jste dávali materiál na desku dohromady, vybavilo se vám u toho mnoho již dávno zapadlých vzpomínek?
Jsou to vlastně zhudebněné „Vzpomínky na hovno“, takže jsem měl všechno v čerstvé paměti. Navíc já nikdy nejdůležitější okamžiky svého života nezapomínám…

Jste člověk, který dokáže na staré křivdy rychle zapomenout, mávnout rukou atd.?
Nejsem. Nikdy na křivdy nezapomínám. Nikdy nad nimi nemávnu rukou. Ale nenechám se jimi stravovat!

Kolik jste za život potkal skutečných přátel? Dokázal byste popsat největší osobní zklamání, které jste během života prodělal? Mám tím na mysli ve vztahu k lidem, které jste pokládal za přátele.
Opravdu PRAVÝCH Přátel člověk potká za život velmi málo. Já asi deset. Polovina z nich již nežije. Těch největších osobních zklamání bylo více. Ale jsou tak úzce osobní, že bych o nich nerad mluvil. Nejhorší je, když vás Přítel zradí. A to se mi taky stalo. Ale opravdu o tom nelze mluvit veřejně. Ale vše nelze kategorizovat. Mám velikou spoustu kamarádů, které mám rád.

„Hudba je můj Život“, nádherné to přiznání (i vyznání). Vydržel byste třeba den bez hudby (aktivně či pasivně)? David Bowie např. už dopředu tvrdil, že „pojede opravdu až do samotného konce“. Na druhou stranu se ovšem objevují i hlasy v tom smyslu, že by umělec měl odejít na vrcholu. Ale zbavit se jen tak toho, co má člověk rád, to je asi moc těžké…
Den bez hudby???? To si absolutně neumím představit. To je pro muzikanta nemožné. Kecy o „odchodu na vrcholu“ nesnáším. Proč by měl umělec na vrcholu odcházet? Je to nesmysl. A tak jako David Bowie.… „pojedu až do samotného konce!“ Mým snem je zemřít u mikrofonu. Na jevišti nebo ve studiu – prostě v akci.

Jakým způsobem obvykle nejčastěji relaxujete? Máte nějaký „odpočinkový rituál“, který byste mohl doporučit i nám, „prostým smrtelníkům“. 🙂
Můj relax je jednoduchý. Buď si pustím film nebo seriál, případně se natáhnu a dřímám. Potom zase v noci nespím, takže v noci pracuji hehehe… koloběh.

Jaký je ten vůbec největší hudební sen, který jste si splnil? Nebo k němu teprve směřujete?
99% snů se mi již splnilo. Ale ten největší, který znají kluci z kapely, ten se mi ještě nesplnil. Nebudu o něm mluvit, abych jej nezakřiknul. 🙂 Třeba to někdy vyjde. 🙂

Přiznám se, že když jsem poprvé slyšel skladbu „Per Aspera Ad Astra“, úplně se mi vybavil obrázek mého klukovského kutlochu, ve kterém jsem s oblibou vychutnával desku „Kärgeräs“. Je pro vás určitým zadostiučiněním, když vidíte, jak s vámi publikum stárne, z kluků se stávají velcí chlapi atd. Znamená třeba toto pro vás hodně?
Generační vývoj – chodili na nás jako kluci a holky. Pak již jako muži a ženy i se svými dětmi. Jednou na náš koncert přišly všechny ty tři generace. Rodiče s dospělými dětmi a ty děti již se svými dětmi. Úžasné. Většinu z nich známe osobně. 🙂

Před rokem 1989 jste si prožil své. Nicméně ale nemám pocit, že byste neustále poukazoval na všechny křivdy, které se staly. Měl jste nějaký recept na to, jak si nenechat ničit život právě starými křivdami? Mnozí umělci se k tomu třeba stále vrací, aniž by se zrovna jim dělo bezprostřední příkoří. Co si o tomto myslíte?
Jak jsem již říkal – na křivdy nikdy nezapomínám, ale nenechám si jimi kazit život. Mám svůj specifický černý humor a dělám si z nich srandu (viz „Vzpomínky na hovno“). Vracet se k tomu? Ztráta času. Život se má žít. Nikoli utápět jej v ukřivděnosti. To by bylo pomalé umírání. Žít a tvořit. To je moje krédo.

Určitě znáte většinu osobností z tuzemského mainstreamu. Jaký k nim máte obecně vztah? Dostal jste někdy nějakou ryze komerční nabídku na spolupráci? Viz třeba naše „slavné muzikály“ atd.
Znám ty „slavné“ v podstatě všechny. Vztah je většinou kamarádský… ale s některými jen takovéto „ahoj“ a „nazdárek“. Víme o sobě. A nabídku jsem samozřejmě dostal. A přijel za mnou dokonce jeden slavný producent z Prahy (asi v roce 1995) a osobně mi učinil nabídku do jednoho slavného muzikálu. Podmínkou ovšem bylo odstěhovat se do Prahy a v podstatě zrušit hraní s ROOT. Na to bych nikdy nepřistoupil, takže se ze mě nestal „slavný“ muzikálový pěvec. 🙂 Nelituji toho a litovat nebudu.

Jak vlastně nahlížíte na dnešní svět? Dokázal byste odhadnout, jaká budoucnost čeká nastupující generace?
Celej dnešní svět se řítí do řiti. A je mi velice líto dnešních náctiletých. Čekají je jenom hrůzy a hrůzy a ještě větší hrůzy. Je to tak.

Je nějaký hudební projekt mimo ROOT, kterého byste se ještě chtěl zúčastnit? Třeba i v rámci spolupráce s nějakými zajímavými umělci?
Kdysi jsme chtěli udělat projekt s bubeníkem Frostem (SATYRICON) a kytaristou Blasphemerem (MAYHEM). Už jsme byli spolu domluveni, ale nedohodly se firmy. Jak jinak. Každej u jiné firmy. Škoda. Nakonec máme Blasphemera jako hosta na našem albu „Heritage Of Satan“, a to ve skladbě „Fiery Message“.

Jaká je vaše největší životní zkušenost, kterou byste chtěl eventuálně předat mladým, s nimiž jste v podstatě i spolupracoval na albu „Než zemřu“?
Hrát, hrát a hrát – a nikdy to nevzdat. Dokonce se to rýmuje. 🙂

Děkuji moc a rozhovor. Doufám, že „Čas odejít“ u Vás ještě zdaleka nenastal….
Taky děkuji – STAY PROUD!

ALL

https://www.facebook.com/BigBosssBand/