Francouzský label Apathia Records jest skromným subjektem, jenž se primárně specializuje na vydávání žánrově těžko zařaditelných nahrávek. PRYAPISME, WHEELFALL, DIABLO SWING ORCHESTRA… to jsou všechno spolky, které mohou nenasytného audiofila poslat do nirvány na první dobrou. Je rozhodně skvělé, že právě díky Apathii mají tyto kapely možnost se více zviditelnit v zahraničí, např. právě u nás. Co ovšem nadšence kolem vydavatelství vede k tomu, že vyhledávají spolky opravdu nevšední a žánrově těžko zařaditelné? Odpovědi na tyto otázky možná naleznete níže, neboť se mi podařilo vyzpovídat Jehana Fillata, ústřední personu organizace.
Ahoj Jehane, vítej u rozhovoru pro Rumzine! Jaké byly vaše prvotní záměry, když jste Apathia Records zakládali? Vzpomeneš si ještě na vůbec první nahrávku, kterou jste vydali?
Ahoj! Díky! Popravdě jsem to nebyl přímo já, kdo Apathia Records založil, přestože ke komunitě zakladatelů jsem se dostal velmi záhy. Zhruba rok a půl jsem pracoval na propagaci labelu, takže jsem ještě v podstatě zachytil jeho zrození. Nicméně v momentě, kdy ostatní členové label opustili, rozhodl jsem se, že se toho ujmu sám. Jinak historicky první deskou Apathia Records byla debutová nahrávka WHAT MAD UNIVERSE, což byl opravdu úžasný atmosferický post-metalový projekt jednoho člověka.
Má váš label předepsanou nějakou filozofii, kterou se řídí? Dáváte např. záměrně přednost domácím kapelám?
Máme v podstatě jediné motto: podepisujeme to, co se nám líbí. Francouzské kapely nikterak ze zásady neupřednostňujeme. Jednoduše je máme při ruce a je pochopitelně snadnější být s nimi v kontaktu. Každopádně ale stále více začínáme spolupracovat také se zahraničními kapelami. Např. mohu zmínit maďarské PERIHELION, řecké W.E.B. a americké AMIENSUS.
Jak ses dostal k avantgardní undergroundové hudbě, resp. ke kapelám, jež produkují dosti nevšední hudbu? Co tě na tomto typu tvorby nejvíce přitahuje?
Úplně přesně si na to nejspíš nevzpomenu, nicméně jednou z takových prvních vlaštovek bylo druhé album „Sing Sing Songs For The Damned & Delirious“ od DIABLO SWING ORCHESTRA. Myslím si, že to byl úplně první totální hudební chaos, jaký se kdy v ranku avantgardní hudby objevil. Měl jsem pocit, že jsem se setkal s něčím, co jsem nikdy dříve neslyšel. Ta nahrávka musí s každým milovníkem hudby zatřást.
Jakým způsobem obvykle pracujete na propagaci svých nahrávek? Podle jakého klíče vybíráš média, která následně kontaktuješ? Myslíš si, že recenze jednotlivých alb jsou v dnešní době stále důležité?
Začínáme přípravou propagačních plánů a stanovíme si okruh médií, která hodláme s našimi materiály oslovit. Následně poté rozešleme emailem tiskové zprávy a musím říct, že většina médií na ně reaguje v dobrém. I přes to, že se velké většině z nich naše nahrávky nelíbí. Je to zkrátka taková hra. 🙂 Co se týče recenzí, tak je skutečně hodně těžké zjistit, jestli mají vůbec nějaký reálný dopad, mám na mysli především ty, které jsou uveřejňovány na webech. Zase ale na druhou stranu, i krátká recenze může čtenáře přimět k tomu, aby si album poslechli. Pokud např. uvidí titulek „album měsíce“, může je to nalákat.
Jaký je nejlepší způsob, jak label nejlépe propagovat?
Je to tvrdý oříšek. Upřímně řečeno, je nutné pracovat lépe než ostatní. A také není dobré brát některé věci za samozřejmé. Tak to nefunguje nikdy!
Jaká je obecně nejoblíbenější nahrávka, kterou jste vydali? Můžeš třeba představit i svého osobního favorita?
Nejpopulárnějšími nahrávkami jsou aktuálně: „Barton’s Odyssey“ od ATLANTIS CHRONICLES, „Hyperblast Super Collider“ od PRYAPISME a „Samen“ od öOoOoOoOoOo. Mým osobním favoritem je pak jednoznačně „Hyperblast Super Collider“. Byla to moje teprve druhá nahrávka pro Apathia Records, přičemž řada lidí se domnívala, že tohle prostě nemůže fungovat! 🙂 Nad očekávání však zapůsobil už videoklip, který jsme na podporu alba natočili. Několik dní dokonce patřil ke hvězdám titulní strany The Pirate Bay!
Jaké vztahy panují mezi labelem a jednotlivými kapelami, se kterými spolupracujete? Dá se v tomto případě hovořit o přátelství? Nebo jde na prvním místě o obchodní stránku věci?
Je to kus od kusu. S některými lidmi jsme se postupem času sblížili a jsou z nás přátelé, pro některé jsme zůstali pouze obchodními partnery. Nicméně tahle stránka věci pro mě není nikterak podstatná. Nechávám tomu volný průběh.
Jaké jsou chyby, které mladé kapely nejčastěji dělají?
To je jednoduché! Chtějí všechno hned a rychle. Moje rada tedy naopak zní: „Dělejte to nejlepší právě teď a na budoucnost příliš nemyslete (možná tak na následující měsíc)“.
Jaký je podle tebe přínos vašeho labelu pro francouzskou metalovou komunitu? Vím, že je to dosti těžká otázka, ovšem počítám, že ses nad něčím podobným už musel někdy zamyslet…
Páni, no těžko říct. Možná, že jsme takovým ideálním domovem pro bláznivou kapelu, neboť z hlediska žánrů nemáme skutečně žádné limity. Zároveň tím vším ukazujeme, že stále existují „nové tváře“, které mají chuť pokoušet se o něco nevšedního a neokoukaného.
Co si myslíš o hudebním byznysu? Jak odhaduješ, že bude vypadat cca za dalších pět let?
Upřímně nevím. Pravděpodobně bude mainstreamová hudba ještě větší žumpou než je a v undergroundu budou stále vznikat další úžasné kapely. Nicméně nějaké stopy naděje se občas přece jen najdou. Např. Steven Wilson na předních příčkách britské Charts in the UK.
Jaké záliby a zájmy máš mimo hudbu? Zbývá ti čas ještě na něco dalšího?
Práce na labelu není mým hlavním zaměstnáním. Pracuji jako nezávislý webový vývojář, který je většinu času hodně zaneprázdněný. Vlastně dělám jen tohle a vařím. Tomu říkám pravý True Metal Spirit, hahaha !
Jaké jsou nynější plány pro budoucnost Apathia Records? Kdybys nemusel brát na nic jiného ohled, jaké kapele bys bez otálení vydal nahrávku?
Mým plánem je dělat stále stejné věci, ale pochopitelně lépe! A kdybych měl nekonečné možnosti a peníze? Podepsal bych THE ERKONAUTS. Jejich nadcházející album je vážným kandidátem na nahrávku roku.
ALL