Nedávno jsem psal článek o fantastickém vítězství JAKUBA JANDY v závodech Světového poháru ve skocích na lyžích. A protože v mém mail boxu uvízla celá řada zajímavých reakcí, tak jsem se rozhodl, že na svém exkurzu ještě chvíli vydržím. Možná tomu nebudete věřit (u naší redakce je totiž možné cokoli), ale k rozhovoru se mi podařilo „ulovit“ bývalého mistra světa v letech na lyžích, JAROSLAVA SAKALU. Fandové skoků (a sportu vůbec) si jistě vzpomenou na nezapomenutelné zážitky, strávené u televizních obrazovek. Pro všechny tyto nadšence je tento rozhovor jakousi třešničkou na dortu! Dámy a pánové – JAROSLAV SAKALA!

Srdečně vás zdravím! Jsem velice rád, že jste si našel chvilku na náš, „výhradně hudební“, magazín! Podával jste někdy rozhovor pro podobné periodikum?
Pro hudební časopis nikdy. Většinou pro sportovní noviny, společenské rubriky apod..

Nemůžu se hned na úvod nezeptat na senzační průběh letošní sezóny. V čem tkví kouzlo tohoto famózního obratu? Nemyslím tím jen úspěchy Jakuba Jandy, ale také třeba Jana Matury…
Nepovažuji nynější výsledky Jana Matury za lepší, než jaké dosahoval v loňské sezóně. Měl už v této fázi více bodů ve světovém poháru, ale zdá se, že techniku skoku vylepšil a to by se (alespoň doufám) mohlo brzy projevit. Ne vždy se změny v přípravě podepíší na výkonech okamžitě, ale Honza se mi svým pojetím (techniky) líbí víc než dřív. Je vidět, že na sobě pracuje. Bohužel to má složitější vzhledem k jeho somatotypu (výška-váha).

Hodně se hovoří o tom, že klíčovým momentem byl příchod slovinského trenéra Bajce. Mohl byste ze svého pohledu prozradit, čím je jeho práce výjimečná oproti ostatním trenérům?
Především je skokany brán jako velká a uznávaná osobnost. Kluci z něj cítí, že pracuje pro ně, ne oni pro něho. Mají důvěru se na Bajce obrátit, konzultují spolu techniku skoku, kondiční přípravu. Vasja naslouchá klubovým trenérům, respektuje je, ale také dokáže prosadit změny, které považuje za nutné.

Mně osobně se líbí, že kolem skoků vznikla v současnosti taková skvělá parta osobností, které v minulosti něco dokázali. Tím nemyslím nejen vás, ale třeba také Františka Ježe, nebo Jakuba Jiroutka. Myslím si, že teď v českém týmu funguje opravdu skvělá nálada. Alespoň to tak zvenčí cítím. Jak celou atmosféru v týmu hodnotíte vy?
Mělo to přijít mnohem dříve, dnes bychom tak určitě nesledovali pouze Jakuba Jandu, ale také J.Sucháčka, J.Kahánka a další, kteří ten stereotyp v přípravě zkrátka nezvládli. Mnoho činovníků stále zůstává na místech, kde je potřeba lidí s modernějším přístupem. Takových, kteří nebudou pracovat jen ze setrvačnosti.

Často jste kritizoval naše bývalé kouče, kteří preferovali staré tréninkové metody apod.. Nakonec se ukázalo, že jste měl pravdu. Ovšem díky těm téměř deseti hluchým letům se naše skoky, řekl bych, teprve odrazily ode dna. Já ale vůbec nechápu, jak nám mohl takhle „ujet vlak“, když jsme vždycky patřili mezi tradiční dobyvatele těch nejvyšších pozic?
Zatím skáče na světové úrovni pouze jeden Čech. To nepovažuji za odraz ode dna. Je to spíš výsledek individuálního přístupu, ale pokud tento jediný skokan bude vzorem pro ty další, kteří mohou nyní po dlouhé době sami vidět, že i u nás je možné se do špičky dostat, pak se v příštích letech dočkáme dalších „Jandů“.

Nezapomenutelným zážitkem je pro mě stále vaše vítězství na MS v letech na lyžích. Trošku mě mrzí, že se na tenhle výborný úspěch tak trochu zapomnělo. To by se třeba v Německu asi těžko mohlo stát. Když se např. dívám na závody SP, tak třeba takový D.Thoma se těší velkému uznání. Myslíte si, že je to součást takové té české povahy? Myslím tím tedy rychlé zapomínání na blízkou minulost? Měl jste třeba pocit, že se třeba naopak na vašem úspěchu (jak se říká) přiživil někdo jiný?
:-)… nevím, jak hodnotit povahu Čechů. Nemyslím, že je to právě v tom. Německá televize, když už vysílá přenosy světového poháru, tak prostě stojí o co nejlepší komentář. Komentátor, který nikdy neskočil z můstku, neochutnal pocit skokana na věži před skokem, při vítězství apod., jednoduše nedokáže diváka tak přikovat k obrazovce. Pochopili jsme to při komentování hokejových a fotbalových zápasů a pokud naši prorazí do světové špičky v širším kádru, pak doufám, že i naše TV využije bývalé skokany daleko častěji a komentáře např. české verze Eurosportu budou minulostí :-). Na každém úspěchu vydělá spousta dalších lidí, někteří právem, jiní se prostě jen svezou.

Za posledních patnáct let jste byl vlastně naším absolutně nejlepším skokanem, přitom jste se (alespoň mám ten pocit) vyhýbal všemožným mediálním taškařicím. Domníváte se, že tenhle mediální svět může skokanovi nějakým způsobem uškodit?
Jde o to, jak blízko si media pustíte. Já jsem např. kdysi točil pořad pro TV, kde se mě redaktor zeptal, zda jsem někdy nějaký problém řešil alkoholem. Já odpověděl, že ano, že každý si někdy potřebuje vyčistit palici. Sestříhali ten dokument tak, že ze mě udělali alkoholika, který vše řeší s lahví v ruce. Můžu říct, že od té doby jsem byl velmi opatrný na to, jak odpovídám a komu. Kvůli tomuto pořadu jsem se trochu vyhýbal novinářům.

Dokonce mám pocit, že jste se poté tak trochu stáhl do ústraní, což některým lidem asi vyhovovalo, že? Některé české tiskoviny vás dokonce označovali za „rebela“…
Rebel proto, že jsem prosazoval změnu přípravy. Metody tréninku, kterých si zkrátka nešlo nevšimnout u vyspělejších manšaftů. Od roku 1996 jsem se začal připravovat sám a tím jsem mnoho lidí poštval proti sobě. Dnes Jakuba Jandu nechali připravovat individuálně, pochopili, že je schopen zajistit si přípravu takovou, na kterou Český svaz zkrátka nemá, ale pro úspěch je nezbytná. Trvalo to, ale pochopili, tak to rebelství snad k něčemu bylo. 🙂

To určitě ano! Vzpomenete si na nějaký skok, který se vám vryl do paměti, že na něj už do smrti nezapomenete?
Skok v Kulmu v roce 2000. Startér mne poslal jako předskokana prvního a já skočil 205 metrů. Tehdy jsem měl takovou výšku, že jsem nevěděl, co s tím mám dělat, abych neskočil příliš daleko. Od šedesáti metrů jsem se ve vzduchu stahoval zpátky a rovnal. Tehdy šlo o zdraví.

Máte můj obdiv už proto, že se i nadále snažíte skoky na lyžích podporovat. Nemáte ale občas pocit, že „válčíte proti větrným mlýnům“? Jak např. hodnotíte nezájem ČT o „Turné čtyř můstků“, které vždy každoročně patřilo ke koloritu Nového roku? Domníváte se, že argumenty o tom, že přenosy byly příliš drahé, jsou adekvátní? Já osobně se domnívám, že ze strany ČT jde téměř o výsměch všem fandům a divákům…
Opravdu nevím, jak veliká je suma za přenosy z T4.můstků, takže těžko to mohu posoudit. Ovšem mrzelo to hodně a jsem rád, že ne jen mne. Doufejme, že při Mistrovství světa nám to všem některá z televizí u nás vynahradí…

Teď bych zabrousil někam do příjemnějších vod. Mě by moc zajímalo, jaké vztahy třeba panují mezi skokany navzájem? Jak se k vám třeba dříve chovali zkušení borci, když jste se tam najednou ocitl a začal je porážet?
Byly to vztahy kamarádské tenkrát a jsou i dnes. Já osobně jsem měl štěstí, a byl jsem ve skvělém týmu.

Nechtěl bych, abyste si myslel, že z vás chci tahat nějaké senzace, ale moc by mě zajímalo, jaký ve skutečnosti je třeba Jane Ahonen? Působí opravdu velice chladně. Skoro jsem měl pocit, že ani s ostatními toho moc nenamluví. Jak třeba bral porážku od Jakuba?
Jane je výborný chlapík. Při závodě působí chladně, je to jeho ochrana vůči okolí, ničím se nenechá rozptýlit a okolí se naučilo ho tak brát. Má tak svůj klid při závodech. Znám Janeho osobně, takže vám mohu říct, že je vynikající do party, nezkazí žádnou srandu a je vysmátý jako každý, kdo se těší z úspěchu. 🙂

A je v současném SP nějaký smíšek nebo hecíř, kterého máte rád, a s kterým si vždy s chutí podebatíte? Tradovalo se, že velkým bavičem byl Japonec Harada. Je to pravda?
Masahiko Harada byl bavič se vším všudy. 🙂 Jemu podobný tam mezi skokany už dnes není.

Blížící se MS v klasickém lyžování jste již výše zmínil. Mám pocit, že letos může vyhrát z první desítky opravdu kdokoli. Na ZOH však naposledy triumfoval (do té doby) celkem neznámý Švýcar Ammann. Domníváte se, že to jeho vítězství bylo způsobeno jeho skvěle načasovanou formou a nebo to spíše přičítáte selháním ostatních favoritů? Je možné, že se při závodech „roku“ opravdu lépe útočí ze zadní pozice?
Na favority je vždycky větší tlak. V případě Simona Ammanna to byla ovšem skvělá forma v pravý čas. Jinak dnes může vyhrát závod každý z první patnáctky, stačí trošku větrnější podmínky a překvapení je na světě.

Nejde se v tomto rozhovoru nezmínit o zatím největším českém nadšení. Jakub Janda zažívá perfektní sezónu. Mohl byste našeho reprezentanta několika slovy charakterizovat? Je opravdu neuvěřitelné, jakým způsobem na sobě zapracoval. Jaký je rozdíl mezi Jakubem z předešlé sezóny a tím dnešním?
Pochopil, že v našich podmínkách, pokud chce něčeho dosáhnout, musí investovat sám do sebe. Svaz lyžařů nemá takové finanční zázemí jako jiné sporty u nás, nebo ekonomicky silnější svazy. Jakub si to uvědomil za 5 minut dvanáct. 🙂

Na webu http://www.skoky.cz se snažíte rovněž podporovat mladé skokany. Je mezi našimi borci nějaký nadějný závodník, od kterého si mnohé slibujete?
Jsou mezi mladými skokany talenti, ale rozhoduje období puberty. Jak skokan vyroste, zmohutní či nikoli. Vlivy okolí, parta, diskotéky atd.. Velmi dobře se jeví Tonda Hájek, pak je tu mladší bratr Honzy Macocha, Jirka a další. Bude záležet na nich samotných…

A teď tu mám pro vás otázky z tak trochu jiného soudku. Ze skokanského můstku si vás pamatujeme s dlouhými vlasy, což tak trochu patří do rockového a metalového hudebního ranku. Zajímalo by mě, jestli máte rád podobnou hudbu? Ono ve spojitosti se skoky by to byla docela dobrá kombinace! Mohl byste prozradit, jaké kapely patří mezi vaše oblíbené?
Poslouchám dobrou muziku a je jedno, z jakého žánru (kromě dechovky, tu do mě hustila babička, ale marně). Hudba mě nejčastěji osloví v autě při řízení. Mám rád IRON MAIDEN, KABÁT, METALLICU a spoustu dalších.

Někde jsem zaslechl, že nějaký norský (tuším Roamoren) či finský skokan hraje zároveň v nějaké metalové kapele. Nemáte ponětí, o koho se v tomto případě jedná a zda je to opravdu tak?
Nevím přesně kdo z Norů, ale z Finů hraje v kapele Jusi Hautameki.

Skvělé! Velice Vám děkuji za rozhovor a předně za čas, který jste věnoval výhradně hudebnímu magazínu…
Nechť se i vám moc daří!

A nám už nezbývá nic jiného, než držet našim borcům palce na Mistrovství světa!!!

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY JAROSLAVA SAKALY:

1992: ZOH, Albertville (Francie), družstva, 3.místo
1993: MS, Falun (Švédsko), družstva, 2.místo
1993: MS, Falun (Švédsko), jednotlivci, velký můstek, 2.místo
1993: MS, Falun (Švédsko), malý můstek, 3.místo
1993: SP celkově, jednotlivci, lety, 1.místo
1994: Závod SP, Liberec, 1.místo
1994: ZOH, Lillehammer (Norsko), malý můstek, 13.místo
1994: ZOH, Lillehammer (Norsko), družstva, 7.místo
1994: ZOH, Lillehammer (Norsko), jednotlivci, velký můstek, 7.místo
1994: MS, Planica (Jugoslávie), jednotlivci, lety, 1.místo
1994: SP celkově, jednotlivci, lety, 1.místo
1997: SP celkově, jednotlivci, lety, 10.místo
1998: ZOH, Nagano (Japonsko), družstva, 7.místo
Pozn.: + několikrát mistrem republiky

PERLIČKY

Skokan Jaroslav Sakala se proslavil tím, že v roce 1994 jako první český skokan překonal hranici 200 metrů a ve stejném roce se stal mistrem světa v letech na lyžích.

Tři roky později se mu podařilo doskočit až na 202,5 metrů.

V roce 1998 prodal bronzovou medaili z Olympijských her v Albertville a polovinu částky věnoval obci Holčovice na Bruntálsku, která byla o rok dříve postižena katastrofálními povodněmi. Se sportovní kariérou definitivně skončil v roce 2002.

ALL