Bývá zvykem, že se Mortem zine zaměřuje také na kapely, které mají budoucnost teprve před sebou. To je ryzí příklad německé formace ISOLATION, jenž se tento rok vytasila s kazetovým EP, „Hier am Ende der Welt“. Pravda, příliš snahy si kluci s názvem samotným nedali, ale zas je vcelku pozitivní zjištění, že i německé kapely pomalu a jistě opouští zákonitosti anglické lyriky a snaží se psát texty ve své mateřštině. Ukazuje se tedy, že Němčina nemusí být pouze „rammsteinovský“ jazyk jak si mnozí fanoušci s kovovým srdcem myslí. Každopádně lyrika je možná úplně to poslední, co fanouška zajímá, a tak se raději podívejme, co nám ISOLATION na tomto nosiči přichystali. Věru, není toho moc. Kapela totiž tohle EP bere spíše jako odrazový můstek k debutovému albu, alespoň tedy mám ten dojem. Nicméně i z tohoto minima se dá ledacos vydedukovat.
První skladba se jmenuje stejně jako celý nosič a naznačuje, že ISOLATION se jasně vzhlédli v dnes dosti populární kombinaci black metalu a doom metalu. Tento mix je však prozatím ne příliš dobře vykonstruovaný, i když světlé momenty se zde určitě najdou. Úvod devítiminutové kompozice začíná sice tajemně a něžně, ovšem tím také prolínání mnou zmíněných stylů končí. Kapela totiž vcelku z ničeho nic zařadí „trojku“, vrhne se do lůna black metalového víření, jenž ale brzy postrádá výraznější nápad nebo překvapení. Naštěstí druhá polovina je už o něčem úplně jiném. Řezavé kytary ustávají v jakousi houpavou letargii, ze které vystupuje hořký skřehot vokalisty Johannese Schmida.
O stupínek umrlejším kouskem je následující „Abschied“, jenž chápu spíše jako takové funeral doomové intermezzo. Jednak díky krátké časové délce a dále také proto, že se stylově od obou stěžejních kompozic dostatečně liší. Polo-akustické pohřební ukolébavce nelze vcelku nic vytknout. Z počátku mi sice neseděla ústřední recitace, ovšem nakonec, proč ne. Rozhodující váha úspěchu a neúspěchu tedy padla na poslední track číslo třetí, který ovšem dosti silně pokulhává. Především uvřískaný vokál mi opravdu silně vadí, působí hodně rušivě a nestylově. Úplným vrcholem je závěrečné kvílení, které se souborem bicích úderů ala „bum bum brambory do sklepa“, přivádí mé uši doslova k zoufalství. Zkrátka absolutně průměrná a prázdná skladba. Mezi tímto škvárem a úvodní skladbu je vskutku velký rozdíl až se skoro divím, že něco podobného vyprodukovala tatáž kapela.
Každopádně i přes mé výtky je jasné, že prvního oficiálního alba se kapela dočká dost možná ještě tento rok. Mělo by se na něm objevit celkem sedm skladeb, včetně těchto tří recenzovaných. Na obšírnější moudra a hodnocení kapely ISOLATION si tedy musíme společně ještě počkat….
ALL