Za poslední roky se ve Francii utvořila nekonečná řada velmi schopných kapel, jejichž podání black metalu je v mnoha ohledech velmi osobité a originální. Za žánrovými špičkami zároveň nezeje nikterak výrazná propast, neboť i méně známé spolky jsou schopny nabídnout posluchačům velmi ucházející metalové představení. Nejinak je tomu i u nováčků HYRGAL, kteří se na debutové desce „Serpentine“ prezentují jako zdatní a řádně přidrzlí nováčci.
Pokud máte rádi v blackmetalovém žánru především soudobé ingredience jakožto bezmeznou podporu „staré černé hmoty“, s největší pravděpodobností se Vám album „Serpentine“ bude zamlouvat. I navzdory tomu, že v mnoha skladbách objevíte něco, co už jste třeba někdy v minulosti slyšeli. Bylo by však hodně nespravedlivé, kdybych zde nevypíchl několik přidaných prvků, prostřednictvím kterých kapela dokáže posluchače udržet v koncentraci. Jedná se zejména o velmi dobře zvládnutou kompoziční práci, což ve výsledku znamená, že každá ze skladeb nabízí trochu jinou variaci na již výše zaškatulkované téma. V průběhu půlhodinového dramatu se tak lze setkat jak s brutálními a nesmírně agresivními úseky, tak také s post-rockovým rozjímáním. To je reprezentováno místy až silně monotónními party, přičemž na samém konci vždy číhá nějaká ta pomyslná kulminace, jež překulí produkci do kontrastního stavu.
Na všechny atributy tvorby HYRGAL pak „dohlíží“ nekompromisní vokál Clémenta Fladroise, do jehož portfolia patří i veškerá kytarová hra. Pomyslným bonusem je ale také uvěřitelná atmosféra, kterou počin „Serpentine“ disponuje. Z nahrávky doslova čiší negativismus, šeď a smog. Ostatně pozoruhodný front obrázek předkládá několik otazníků, ovšem nechtějte zde hledat barvu jinou než černou, případně bílou v kombinaci s šedou. Protože francouzský label důkladně dbá i na podobu CD, můžete se spolehnout na bezesporu krásný digipack, který jsem bral do rukou s velkým respektem (ten pocit určitě každý z Vás dost dobře zná. 🙂
A jak tedy ještě shrnout tuto vesměs kvalitní nahrávku? Rozhodně se jedná o velmi slušnou alternaci toho, co už mnozí fans slyšeli jinde. Nicméně několik osobitých stop nahrávka „Serpentine“ každopádně obsahuje. Pokud jsou mezi Vámi příznivci post-black metalu, zejména tedy toho francouzského, určitě by Vám toto album mělo přijít vhod. Domnívám se, že toho nenabízí zrovna málo, přičemž ještě jednou záměrně vypichuji jeho „smrdutou atmosféru“. Takové to je, když prokletí básníci propadnou kouzlu black metalu.
Skladby: L’Appel, Mouroir, Till, Représailles, Aux diktats de l’instinct, Rite, Etrusca disciplína
Sestava: F. C. – kytara, zpěv; A. Q. – baskytara; Z. E. – bicí.
ALL