Úplně nový název kapely na polské deathmetalové mapě, ovšem s dávno zavedenou dvojicí hudebníků. Tím prvním je multiinstrumentalista a zpěvák Hunger ze smečky STILLBORN, který v podstatě nahrál úplně všechny nástroje s výjimkou bicích, jejichž tonáž byla svěřena do rukou mistra Augusta (jinak rovněž STILLBORN, GENIUS ULTOR, DECEPTION atd.), jenž má už něco v metalovém undergroundu odkrouceno.
A protože nových nahrávek není nikdy dost a hudebníci napříč světem čím dál častěji touží po odreagování se v bezejmenných projektech, přicházejí i HORROR OF NAATU s prvotním představení své tvorby, jež přísahá na ryzí deathmetalovou školu. Dokonce takovou, se kterou se v devadesátých letech nejvýrazněji pyšnili CANNIBAL CORPSE (ostatně zde umístěný cover „Put Them To Death“ není až takovým překvapením). Pokud tedy většina „bočních projektů“, se kterými jsem měl za poslední dobu čest, se orientovala spíše na experimentální produkci určenou pouze těm největším dobrodruhům, tak HORROR OF NAATU rozhodně nad ničím nespekulují a deathmetalovým fajnšmekrům přinášejí hudbu bez kompromisů, jasným sdělením a jednoznačně určujícím odkazem.
Brutální… technicky vychytaný matroš plný rychlosti i tradičních zvolnění, snese podle mého názoru ty nejpřísnější měřítka kvality, nemluvě o parádním zvuku – pádného důkazu o tom, že „No Hope for No One“ patří mezi aktuální nahrávky. Co se ovšem týče nějaké objevnosti, případně i originality, tak tady v podstatě není čím posloužit. On už vůbec přístup, jenž oba aktéry vedl k založení projektu, je do určité míry svazující, nicméně i přes onu předvídatelnost se Poláci za svůj debutový nástup nemusejí vůbec stydět.
Kupříkladu hned titulní píseň je napěchována nejen brutalitou, ale i precizně vykreslenými vyhrávkami s neuvěřitelně působivou pointou v závěru. V podobné režii se poté nese i black metalem nasáklá palba „Passus“, ve které se toho také děje poměrně dost, přičemž imponující je především studený zvuk kytar – zřejmě se jedná o jakousi skrytou evokaci titulního obrázku přebalu, kde je vyobrazen železniční vjezd do jednoho z nechvalně proslulých koncentračních táborů (v Polsku snad ani nemůže být citlivějšího tématu). Nicméně pokud bych měl ještě vybrat jednu z těch šesti zastoupených skladeb (nepočítám intro „Entrance to Crematory“ – už samotný název je nad všechny vstupenky k tomuto ‚EP), tak určitý punc přitažlivosti se rozhodně vyskytuje v „Epitome In Wormy Soil“, jakési čítance ve stylu thrashmetalových králů SLAYER.
„ No Hope for No One“ = tradiční deathmetalová nakládačka pro všechny fans, kterým vydržela láska k bestialitě. Protože tenhle matroš vyšel pouze v jednoduchém pouzdérku, předpokládám, že to hlavní menu připraví HORROR OF NAATU na regulérním CD…
ALL