Město Vyškov vyprodukovalo první deathmetalové album cca. před pětadvaceti lety (tehdy se jednalo o jedno vůbec z prvních deathmetalových LP v tehdejším Československu) a poslední před několika týdny! To jsou opravdu věci naprosto neuvěřitelné, a ještě neuvěřitelnější je to, že pod oběma počiny je podepsán Jiří Desed Sedláček (ex-DARK, DARK GAMBALLE), kterého ke spolupráci oslovili další dva zkušení bardi. Jmenovitě se jedná o Davida Mensu Menšíka (ex-MELANCHOLY PESSIMISM, ex-HYPNOS) a bicmena Otyna (PIGSTY). Jak už samotný název alba napovídá, pánové se nesešli jen proto, aby tvořili tuctovou hudbu, která zapadne, ale takovou, jež naopak upoutá „na první dobrou“. A právě v tomhle mají zkušení chlapi po čertech za ušima, neboť samotné CD nepostrádá image ani přitažlivost. Nemusíte ho ani pouštět, stačí si jen tak prohlédnout booklet.
Grafické zpracování alba je šílené. Takový barevný nevkus se jen tak nevidí, ovšem účel světí prostředky. Dalším šokem jsou ale i názvy skladeb, což je tradiční Desedova disciplína. Mlaďasové si to dnes už asi pamatovat nebudou, nicméně Jirkova domovská kapela DARK GAMBALLE používala na svých experimentálních deskách svůj vlastní jazyk – tzv. gamballštinu, kterou ovšem následně vyměnila za mateřštinu.Pro potřeby nového projektu však nyní došlo k nečekanému obrození tohoto jazyka a výsledek je samozřejmě absolutním obludáriem. Ale k tomu se ještě dostanu. Zapomenout totiž nechci na ústřední promo fotku, kterou když jsem uviděl, smál jsem se vkuse asi dvě minuty. Slunečník, Měsíčník a Větrník death metalu, to se fakt povedlo. 🙂 Ale když už jsem u toho žánrového označení… HELLYUM rozhodně nejsou takovým tím přímým prototypem old schoolové kapely a už vůbec nepřipomínají party ujíždějící na americkém formě brutalu. Ono se v podstatě jedná o takový zvláštní mix okultního death metalu, progrese, moderny, místy i grindu. Hned začátek úvodní skladby „Digato borba“ je vpravdě nemilosrdný a bestiální, ale nevydrží tak dlouho, záhy se mění a předkládá svoji experimentálnější tvář. HELLYUM tímto spustili absolutně devastační hru kontrastů a dá se říci, že podle obdobného modelu je postavena každá ze skladeb, byť ty jednotlivé modely se od sebe pochopitelně liší. Obdobně na tom je i Desedův brutální „mordor hlas“, který má hned několik rozličných poloh včetně čistých vsuvek, což je další ne úplně standartní prvek (mnozí konzervativní posluchači budou mít pravděpodobně problém). Do bizarně-satanistického cirkusu „Fantaziare“ se to však hodí dokonale, nemluvě o těch jednotlivých kostrbatých slovech. Ta představují bizarní způsob zaříkávání – připomíná mi to vyvolávání démonů, ale latina to není. 🙂
Pokud bych měl z těch deseti položek vybrat ty úplně nejlepší, zastavil bych se hned na samém začátku, jak už jsem výše zmínil. „Digato borba“ je neskutečná šleha! Pikantní divadlo je však rozehráno i v „Sivera a Morde“, které není v první polovině až tolik experimentální, avšak v samotném závěru obsahuje neuvěřitelnou kytarovou vyhrávku ve stylu AT THE GATES. „Zukareloukou“ naopak letí na křídlech nejúchylnějších experimentů – jedná se o takový obskurní mix mezi starými DARK GAMBALLE a současnou tvorbou MESHUGGAH. Úplným vrcholem je pak pro mě přímočará palba „Sokoreol“, obsahující bravurní kytarové pochody, jež Desedův vokál v podstatě naženou ke kraťoučkému refrénu, jehož atmosféra je brutálně mrazivá. Pokud má ovšem posluchač dojem, že slyšel úplně všechno, doporučuji jednu z dalších okultních písní s názvem „Testorama tepe“, jež se od se od zbytku tracků odlišuje svou kompozičností a lehce umírněnějšími party v samotném závěru.
„Fantaziare“ je album hodně pestré a nepochybně i z řady nekompromisně vybočující. Klasického posluchače death metalu zřejmě neosloví, ovšem náročnější audiofilové by s nákupem rozhodně neměli otálet. Je rozhodně skvělé, že i u nás doma může vyrůst projekt, jehož krédem je za nic na světě nestát v jdné řadě s ostatními. Naopak základním úkolem je vyčnívat a vykazovat nespočet otazníků. Zdařilé dílo!
ALL