Možná jedna z největších nadějí našeho black/pagan metalu stojí stále tak trochu v ústraní, nicméně jsou to právě HEIDEN, kteří dokáží vyprodukovat vskutku působivé skladby, o čemž se mohli posluchači přesvědčit již na předešlých nahrávkách. Namysli mám především velmi podařené CD „Potomkům pozemského soumraku“. Poslední řadovka „Tinne“ také dokazuje, že kapela rozhodně neusíná na vavřínech. HEIDEN se opět o nějaký ten chloupek přiblížili vysněnému Olympu, a to i přesto, že je ještě čeká hodně práce.
Jak se říká, všechno má své plusy a mínusy, a právě CD „Tinne“ je v tomto ohledu jaksi rozpůlené. Uznat musím, že všechny skladby mají rozhodně něco do sebe, poslouchají se s nečekanou lehkostí a noblesou. Asi nejlepším kouskem je nádherná instrumentálka „Když lesy spí“, jejíž melodické kytarové motivy jsou vskutku překrásné. HEIDEN však kladou důraz také na texty, z čehož vyplívá, že zpěv je na black metalové poměry opravdu hodně čitelný.Je tedy dobře rozumět každému slovu, což je především pro ty méně ortodoxní fanoušky zpráva rozhodně potěšující. Z tohoto faktoru však malinko pramení také jeden ze záporů, kterým je „vystrčenost“ vokálu před všechny nástroje, a to mně osobně příliš nesedí.
Uvítal bych, aby byl vokál poněkud „zastrčen“ za jednotlivé nástroje, a nebo by mohl být v lepším případě přece jen malinko zkreslen. HEIDEN však naštěstí neplácají žádné bláboly, jejich texty mají rozhodně co nabídnout, a tak se mé předchozí výtky přece jen malinko ztrácí, i když bych samozřejmě pro nějakou tu změnu byl. „Tinne“ je zkrátka album, ke kterému se budu vždy rád vracet. Příjemná záležitost, nikterak ortodoxní, zároveň však stále vonící nefalšovaným undergroundem…
ALL