Nová doba si žádá nová metalová jména. Konzervativní posluchači nechť prominou, neboť právě jim se bude nejspíš hudba finského komanda HAAPOJA zdát neurčitá a těžko zařaditelná. Jenže přesně právě na to tihle mladí hoši sází ze všeho nejvíc. Kombinace death metalu, hard coru a v neposlední řadě i blacku, je dost solidně vystrkuje do zóny absolutní osamělosti. Jak mi přiznal kytarista Pekka Kivelä, kapela „nedrží basu“ s žádnou jinou kapelou a rovněž pod debutovou deskou „Haapoja“, není podepsaný žádný label. Kapela tak vsadila na totální nezávislost, nicméně v žádném fanatickém rozlišení se rozhodně nepohybuje. Zkrátka bere věci tak jak přijdou a nejlépe o tom vypovídá i samotná hudební produkce.
Hudební koncept kapely HAAPOJA rozhodně není určen všem metalovým posluchačům. Mohl bys vaši tvorbu v krátkosti představit? Existuje nějaké krédo, kterým se při komponování hudby snažíte řídit? Co vlastně ono finské slovo v názvu kapely vlastně znamená?
Řekl bych, že jsme taková twisted hard core -metalová kapela z Oulu, hrajeme od roku 2007 a prozatím jsme vydali dvě nahrávky. Tou první bylo EP „ Hallitsematonta Voimaa“ z roku 2011 a tou zatím poslední a nejdůležitější nahrávkou byl pochopitelně náš loňský debut. Co se týče nějakého našeho kréda, tak to je poměrně jednoduché. Zcela se vyhnout všem žánrům, úplně na ně zapomenout a soustředit se pouze na to, jak naše hudba zní, pokoušet se dělat co nejlepší hudbu, jak jen to je možné. Co se týče našeho názvu, tak ten pochází od finského seriálového vraha Mattiho Haapoji. Pod tím jménem ovšem není skrytý žádný speciální význam. To pojmenování prostě dobře pasuje k naší hudbě.
Když jsem tak zkoumal vaší sestavu, zjistil jsem, že se za poslední roky vůbec nezměnila. Vypadá to, že je mezi vámi hodně silné pouto. Znáte se všichni už od dětství?
Náš basák Eero a já jsme jsme skutečně přáteli od dětství, jinak bychom snad tahle dlouho spolu ani nemohli vydržet. Dá se říct, že spolu jsme i kapelu založili. Taky však můžu říct, že i mimo hraní mezi námi všemi fungují přátelké vztahy, máme k sobě blízko ve všech ohledech a možná právě proto jsme byli schopni se na scéně udržet takhle dlouho a hlavně pohromadě.
Měli jste v hlavách nějaký nosný hudební záměr, když jste kapelu zakládali? S ohledem na vaše stylové zaměření, se tahle otázka přirozeně nabízí?
Řekl bych, že o nečem zásadním jsme neuvažovali. Já jsem tehdy hledal nějakou metalovou kapelu, do které bych mohl nastoupit, ovšem ex-kytarista Toni mě přesvědčil, abychom založili svou vlastní kapelu. Už tehdy jsem věděli o bubeníkovi Tuomasovi a přes něho jsme se potom dostali i ke zpěvákovi Jyrim. Ti teda nakočili na palubu docela snadno a tím to vlastně všechno začalo. Z toho důvodu se ani žádné velké plánování nekonalo, nemluvě o nějakém záměru a dá se říct, že nějak podobně tomu je i dnes. My se vlastně snažíme jen o to, aby se v naší hudbě dalo najít spoustu zajímavého. Třeba teď jsme si dali za cíl vytvořit mnohem temnější výraz pro naše nové skladby. To je takové naše úsilí současnost.
Debutové album „Haapoja“ jste vydali přesně před rokem a určitě jste jím zaskočili spoustu posluchačů, kteří se k ní dostali, přestože existuje určitě velká většina potenciálních posluchačů, ke kterým se vaše hudba zatím nedostala. Jak s odstupem času hodnotíš snažení, které je na debutu ke slyšení?
Já osobně jsem spokojen velmi. Jak s uznáním od fanoušků, tak od hodnocení jednotlivých recenzentů. Zvlášť mám radost z toho, že jsme dokázali novinku intenzivně podporovat pouze vlastním úsilím. Je vidět, že i tahle to jde, přestože člověk musím mít fungující internet a taky snahu o šíření jména kapely po sociálních sítích. Nám se to ale docela povedlo a nyní je hezké vidět, kolik lidí má o naši hudbu skutečný zájem.
Když jsem si váš debut řádně vyposlechl, došlo mi, že vaše tvorba je takovou zvláštní symbiózou mezi crust/blackem, death metalem, hard corem i obyčejným rockem. Skutečně úžasná hudební koláž…
Jak už jsem říkal. Když jsme s kapelou začínali, tak jsme nad ničím moc nepřimýšleli, ale když nad tím tak přemýšlím, uvědomuju si, že takovým naším plánem bylo hrát spíše death metal než cokoliv jiného. Později nám ovšem přirozeně přestalo záležet na to, abychom se nějaká zásadně drželi jediného stylu. Myslím si, že naši hudbu lze popsat jako splynutí hard coru a dalších metalových žánrů, ale opravdu si nejsem jist, jestli se to dá popsat přesně takhle. Tvůj popis je ovšem taky pozoruhodná montáž! Skutečně díky za tvá pochvalná slova. Moc mě to těší!
Jaké kapely měly na tvorbu alba debutu „Haapoja“ největší vliv? Jestli se tedy mohu zeptat takhle napřímo?
Já osobně jsem v té době poslouchal hodně hard coru a taky se musím přiznat k tomu, že jsem začal inklinovat k nikterak tvrdým věcem. Hodně se mi líbí takový ten temný druh folku a country. Co se týče těch vlivů, tak je to skutčně hodně těžké určit, protože všichni posloucháme spousty různorodých kapel. Jen prozradím, že jí osobně mám velkou slabost pro tvorbu kapely CONVERGE. Zejména v době tvorby alba jsem tuhle kapelu hodně poslouchal, takže ji klidně mohu označit za jeden z eventuálních zdrojů inspirace.
Stává se ti často, že nevíš co si pustit, abys nakonec sáhl po vlastním albu?
No, to je skutečně legrační otázka, při které si člověk uvědomí, že se mu už něco podařilo opravdu natočit. I když jsem však dodnes s albem spokojený a mám z něho stále velkou radost, neposlouchám ho příliš často. Každopádně jsme však udělali desku, kterou bychom chtěli poslouchat sami jako posluchači.
Jste jednou z těch mladších kapel, které se vůbec neštítí používat v hudbě svůj mateřský jazyk. Jaký to má důvod? Je pro vás psaní textů ve finštině snažší, anebo je zatím spíš účel?
Trochu obojí. Náš zpěvák Jyri raději píše ve finštině, je to pro něho daleko přirozenější. Ovšem zpěv s finskou lyrikou dodává naší hudbě tolik potřebnou a hlavně charakteristickou atmosféru. všemu dodává
Bez zajímavosti rozhodně není to, že album vám nevydal žádný label, vše jste si zařídili sami. Máš představu, kterak si poradíte v případě druhého alba?
Do teď jsme s nikým nic nepodepsali, ale naše další nahrávka rozhodně vyjde pod několika různými labely. To už teď můžu prozradit s jistotou.
Finsko je jednou ze zemí, kde metal opravdu vládne některé kapely jsou dokonce součástí mainstreamu. Co tomu říkáš? Jako příklad mohu zmínit tvorbu NIGHTWISH, CHILDREN OF BODOM, AMORPHIS a dalších.
To máš pravdu. Budeš se možná divit, ale i hudba těchto kapel se na nás do jistí míry podepsala. Když jsme byli teenageři a začali hrát na naše první nástroje, podobný záležitosti jsme opravdu poslouchali. Teď už tomu tak sice není, ale občas je docela zábavné si takhle z nostalgie něco podobného pustit.
Ve Finsku ovšem existuje celá řada opravdu skvělých kapel, které mají navíc spousty fanoušků. Čemu to lze přičíst? Existuje nějaká podobná kapela, ke které vás pojí bližší vztah?
Myslím, že to všechno musí mít co dělat s dlouhými zimami, při kterých je většinu času tma. Bylo by skoro nepřirozené, aby pod tíhou těchto skutečností, vznikaly převážně šťastné a veselé skladby. Jinak máš pravdu, že kapel je ve Finsku velká spousta. My však nejsem součástí ani té lokální, což je způsobeno především tím, že živě nehrajeme až tak často.
Jak obecně snášíte kritiku z řad vašich medií?
Většina reakcí na na naší desku byla opravdu pozitivních, ale každý umělec se musí někdy připravit i na negativní kritiku. Jednou za čas se to stává i nám, že nás někdo krutě setře, ale člověk musí mít vždycky na paměti, že jde pouze o subjektivní názory druhých lidí, na které má každý právo. Člověk to nesmí nijak řešit, je třeba si vždycky uvědomit, že hudbu dělá hlavně pro sebe. Když se ovšem potom dostaví pozitivní kritika, je to pochopitelně příjemný bonus. Je vždycky skvělé, když o vás někdo něco hezkého napíše.
Co si však myslíš o novinářích, kteří již recenzi na vaší desku napsali? Existují nějaké rozdíly mezi novináři finskými a zbytkem světa?
Abych se přiznal, tak mnoho finských novinářů o nás nepsalo. Je to především z toho důvodu, že naše deska nevyšla u žádného zdejšího labelu. Když jsme si desku vydali sami, snažili jsme se ji tlačít spíš ven. Takhle se alespoň měla šanci dostat právě klidem, kteří se specializují na trochu odlišnější hudební žánry. Ono i finskému novináři se může zdát naše hudba poněkud divná, zvláště pak pro ty, kteří píší pro naše tradiční metalové časopisy.
Z čeho kapela jako je ta vaše, čerpá nejvíce inspirace? Filmy, knihy, cokoliv dalšího…
Člověka i kapel ovlivňuje všechno to, co se kolem ní točí, ale většinou si nemyslím, že by nás inspirovalo něco konkrétního, spíše se všechno dotýká spíš podvědomé úrovně. Nemůžu teda rozhodně říct, že by nás třeba nějak zásadně ovlivnil nějaký film. Samozřejmě trochu jinak je to v případě textů. Jsme lidé, jako všichni ostatní. Rádi se ně nějaký dorbý film podíváme, já osobně také hodně čtu, zajímám se o tetování a také mě přitahuje výtvarné umění. Eero třeba dělá hodně do komiksů, jednu dobu se dokonce zabýval jejich studiem.
Máte již dostatečně prodiskutováno, kterak budou vypadat vaše nové skladby?
Ano, v současné době nové skladby opravdu připravujeme a rozhodně mohu říct, že budou temnější než kdy jindy.
Vaše kapela pochází z Oulu, což je tradiční hokejové město. Patříte mezi hokejové fanoušky?
Stejně jako skoro všichni Finové, tak i my jednoi za čas hokej sledujeme. Nepatříme však mezi žádné fanatiky nebo tak něco. Hokej sledujeme především v době mezinárodních turnajů, to je vlastně to nejdůležitější, co nás na hokeji zajímá. Tímto i zdravíme k vám do České republiky!
ALL