Do R.U.M. zinu nám příliš powermetalových promáčů nedochází, ovšem čas od času se nějaká ta výjimka najde a právě jednou takovou jsou pro mě doposud neznámí Norové GUARDIANS OF TIME, jež v těchto dnech představují své čtvrté řadové album a nutno podotknout, že v rámci žánru, výrazně nadprůměrné. Materiál na „Rage And Fire“ má sílu parního válce, všechny skladby jsou řádně energické, od prvního poslechu hitové, což paradoxně může být problém při opakovaných dávkách, ovšem na „první dobrou“ funguje hudba GUARDIANS OF TIME naprosto impozantně.
Kapela se při svém hudebním snažení nikterak neupírá k tradičním žánrovým kořenům, naopak ji to táhne k soudobé moderně a netýká se to jen samotného zvuku, jež byl našlehán z opravdu mimořádných přísad. Osobně zpatřuji velké plus hlavně v tom, že se kapela nebojí šlapat na plyn způsobem, který se často vymyká žánrově zpřízněným spolkům, přičemž některé úseky skladeb nemají daleko ke skandinávskému pojetí death metalu. Vysoko posazený vokál, schopného zpěváka Bernta Fjellstada, jehož hlas je naprosto přirozený a nikterak uječený, alespoň tímto způsobem stáčí žánrové zatáčky k power metalu. Dalším typickým znakem jsou pak průzračná melodická sóla, připomínající německé bardy PRIMAL FEAR. Snad na GUARDIANS OF TIME nakonec nepadne podobná deka, jako tomu je právě u těchto tradičních zástupců žánru, byť i z některých skladeb mám dojem, jako bych je už slyšel od nikho jiného.
V komplexním měřítku je však album rozhodně plné plusových hodnot. Především první část kolekce se pod tíhou chytlavých a razantních songů jenom prohýbá. „Iron Heart“ by zfleku mohla psát abecedu power metalu, graduje nejen ve zpěvném refrénu, ale také při poddajných kytarových melodiích. V „Empire“ se naopak ke slovu hlasí skočné riffy, jejichž bouře končí při nadýchané baladičnosti a poměrně chaotickém závěru, při kterém se to hemží několika pozoruhodnými variacemi, jejichž stylistika míří mimo příslušnost žánru. GUARDIANS OF TIME si však jsou dobře vědomi tím, pro jakou cílovou skupinu svou hudbu tvoří a v dalším čase se už do širších dobrodružství tolik nepouštějí. Na můj vkus je to trochu škoda, ale nutno podotknout, že Norové si jsou jisti i písničkovými věcmi – příkladem budiž např. „Tomorrow Never Comes“, za kterou by se nemuseli stydět ani GAMMA RAY, dále je hodně chytlavou skladbou i poněkud romanticky zvrácená „Save Me“, přičemž cestu ke světlu si dokážě proklestit i titulní „Rage And Fire“, představující solidní tečku za celým albem.
A resumé? „Rage And Fire“ je hodně solidní album, dokáže zaumout melodií, instrumentálnáí vybroušeností a také prvotřídním zvukem. Čitelnost všech nástrujů je vůbec v případě GUARDIANS OF TIME naprosto příkladná a z tohoto pohledu odvedli hoši ve studiu vskutku impozantní výkon. Jediné, co mě trochu mrzí, je až přílišná předvídavost některých postupů, ale to je zkrátka daň za power metal, byť právověrní fanoušci si něco podobného pochopitelně přejí. Ostatně právě pro ně je tato povedená kolekce určena na prvním místě.
ALL