Dalším „černým koněm“ agilních MetalGate jsou v současnosti velmi aktivní GENUINE RELIEF, kteří se v letošním roce vytasili s debutovou deskou, svítící snad v každém metalovém distru. Takhle brčálový obal jsem už opravdu dlouho neviděl. Naposledy snad u kapely VANESSA, album „Monogamy“. Ale to je úplně jiná pohádka…
Ta s názvem „Behind The Smile“ se odehrává na death-black metalových kolbištích a na první poslech nevypadá věru zle. Sebejistá práce a především vkusné lavírování mezi „kovovými žánry“ je asi tím nejvkusnějším, co se GENUINE RELIEF prozatím povedlo (rozhodně to není málo). Kapela nikterak nesází na krkolomný kříž stylů, ale snaží se vcelku přirozenou cestou dosáhnout svého, ovšem paradoxní je, že tahle cesta byla v časech minulých docela automatickým jevem (viz. třeba slavná legie skvělých slovenských kapel v letech devadesátých), ovšem postupem času i u nás došlo k zavření deathmetalového krámu se špetkou černoty a možná i z toho důvodu na mě tvorba GENUINE RELIEF působí docela svěže. I když tedy… ruku na srdce – nějakou závratnou originalitu bych v jejich produkci přece jen nehledal.
Navíc ve většině skladeb se střídají slušné momenty s těmi naprosto průměrnými, což celkový dojem poněkud hatí. Kapela však rozhodně touží překonat horizont průměrnosti, ovšem zatím se jí nepodařilo převést svoje dobře mířené myšlenky do praxe. Z konstrukcí jednotlivých songů je cítit, že kluci nehodlají tvořit jednoduché cajdáky, jenže svojí snahu „točí hodně přes závit“ a ba co víc, za každou cenu se nutí do složitostí, jež ovšem potřebný efekt nepřinášejí. Většina skladeb je prošpikována nevkusně přestřiženými nápady, které ale po hříchu nejsou vůbec marné, jen jim chybí jiskra či nezadržitelná možnost rozletu.
Pochválit však rozhodně lze vkusné zařazení kláves, které brutální vyznění nahrávky nikterak neshazují, ale naopak se ho snaží povýšit prostřednictvím hororové aury, jež z hudby částečně dýchá. A právě v tomto bodě by mohli být GENUINE RELIEF mnohem naléhavější, ale to už bych se opakoval… Taktéž rozvrstvení jednotlivých nástrojů proběhlo velmi citlivě a nebál bych se použít slovo rozvážně, byť výsledný zvuk má k ideálu hodně daleko. Předně musím zmínit poněkud malátné bicí, jejichž „kadence“ připomíná ťukání rozzlobeného datla do košatého smrku. Ale těžko říci, třeba i toto byl záměr (se kterým se ovšem mé uši nehodlají smířit). Naopak vokály v tradičně hrubém pojetí mé smysly nikterak nerozptylují, pasují sem naprosto dokonale.
Když tedy závěrem provedu analýzu všech plusů a mínusů, musím konstatovat, že „Behind The Smile“ je album rozporuplné a do jisté míry i kontroverzní. Vyvolává ve mně hned celou řadu pocitů, dojmů, přičemž většina z nich se snad ani z myšlenek nedá přetvořit do řádků. Filozofie kapely mi však je velmi sympatická, a to i přesto, že jsem na „Behind The Smile“ nenechal nit suchou. GENUINE RELIEF jsou ale každopádně velmi dobře nastartovaní a rozhodně nebude od věci jejich dráhu i nadále sledovat…
ALL
Díky za recku, sesul jsi nás pěkně, ale nemohu říci, že bych nesouhlasil. Naopak jsi zmínil spoustu bodů, které nás samotné už od nahrávání (či po poslechu nahrávky) samotné štvou. Doufejme, že se kapela přes všechny okolní aktivity dokope k dalšímu albu, kterým bychom chyby napravili a skladatelsky to dotáhli.. 🙂