Bučovická kapela FORREST JUMP drží a drží. Na stránkách R.U.M.u se tahle corem načichlá partička objevuje v podstatě pravidelně a nyní dozrál čas k tomu, abych se podíval na zoubek aktuálnímu počinu „Monolit“, který je obalen do velmi vkusně ztvárněného digipacku a rovněž grafika obalu vypadá navýsost profesionálně. Jaký má ovšem význam onen mikrofon na předním obalu, tak to vám skutečně nejsem schopen vypovědět. Ale to jen tak na okraj.

Tím nejdůležitějším kritériem úspěchu či neúspěchu je pochopitelně hudba, která se v případě FORREST JUMP notně proměnila, lépe řečeno, vyvinula se v žánrově neomezené těleso, jenž si sice zachovalo kontinuitu předchozích hudebních proudů, ale zároveň do nich implantovalo několik rádoby moderních elementů, jejichž podíl je na hudebním designu velmi výrazný. Určitým hnacím motorem mohl být v tomto případě příchod basáka Marka Loučky (ex RHODIAN), jež si ze své předchozí kapely přinesl šlapavé kytarové riffování a notnou dávku elektronických vystřihovánek, nemluvě o masivní podpoře samplů. Těžko říci, zda-li právě Marek zbytek kapely nějakým zvláštním způsobem „nakazil“, ovšem je naprosto zjevné, že noví FORREST JUMP si s jednoduchou stylovou škatulkou už netykají. Jako čerstvě nadopovaný drak kličkují v drahách KORN, NIN, CLAWFINGER a tuzemských DARK GAMBALLE, jejichž vliv je na „Monolit“ neskonale obdivuhodný.

Je jen škoda, že se bučovičtí hoši k této velmi vkusné evoluci nerozhoupali cca. před pěti lety. Takhle hodně přísný posluchač může logicky argumentovat, že v tomto pozoruhodném crossoverovém ranku slyšel už mnohé a nepotřebuje se přežírat dalším dílem objevení Ameriky. To je prostě fakt. Na druhou stranu by bylo hodně laciné, aby především český posluchač pominul desku, na které najde jedenáctku skvěle zkomponovaných skladeb. V tomto ohledu předvedli FORREST JUMP vskutku famózní výkon, rafinovanými a skvěle zpracovanými nápady se to na „Monolitu“ jen hemží, nemluvě o vypulírovaném zvuku ze studia Šopa. Obecně se mi však nechce žádnou ze skladeb zbytečně vyzdvihovat, ani jedna totiž nepředstavuje „prázdnotu“, a to ani s ohledem na důstojné texty v jazyce českém. Když už jsme u toho… rozhodně ochutnejte kousek zvaný „Data Morgana“, který je umístěný pod touto recenzí.

„Monolit“ je jednoznačně nejlepší album FORREST JUMP. Jediné, s čím mám trochu problém, je příliš „násilný“ projev Pepy Michálka, jež byl zřejmě poměrně dlouho dobu navyklý na odlišný druh frázování. Některé pasáže doslova volají po procítěnějším přednesu, zatímco hlavní protagonista se až zbytečně tlačí do Izaiášovských chomoutů, ve kterých dogy koušou. Jó, teď mi teprve došlo, co mi obal alba připomíná?! Mrkněte na CD „Perpetuum Gamballe“!

ALL

http://bandzone.cz/forrestjump