Tenhle počin je už sice trošku starší, ale protože dorazil do Čech v rámci rodiny DECAY OF REALITY, A YOUNG MAN’S FUNERAL, rozhodl jsem se mu dát prostor – podotýkám, nejen pro tuto souvislost. A jaké hudební odnoži vlastně FORBIDDEN SHAPE holdují? Ano, je to znovu ten prokletý death metal, ovšem ne ve zcela tradičním balení. Hudebníci si zřejmě byli dobře vědomi, že když se takhle hezky sejdou v další kapele, logicky se musejí vytasit s něčím ne zcela tradičním.
Domnívám se, že z velké části se tenhle úkol podařilo splnit, neboť ruská formace dokázala probudit ze spánku skutečný deathmetalový mordor, jehož nejsilnější devízou je naprosto masakrální sound, jehož síla je ještě navíc umocněna celou řadou umělých zvuků, které nemají daleko k industrial metalu. Kapela si však i přes tyto nepřeslechnutelné vlivy drží stále znatelný odstup a nahrávce jednoznačně prospívá i klasický feeling old schoolu. Dá se říci, že v tomto ohledu našli FORBIDDEN SHAPE docela vhodné vybalancování a s precizní citlivostí dokázali udržet nahrávce příjemné aroma. Jestliže je tedy samotná hudba tvrdá a prošpikovaná nasamplovanými zvuky, tak i přesto ji lze považovat za melodickou, což je patrné především ze vzorových kytarových sól, se kterými to hoši někdy až zbytečně přehánějí.
Další samotnou kapitolu poté ještě představuje doslova vražedný vokál, nesmírně hluboký, hrubý a v neposlední řadě i potříštěný „technologickou chemií“. Absolutním protipólem k výše uvedenému, je ovšem také překvapivě často využívané láteření klapek klavíru, což je další z faktorů, jež zásadní měrou ovlivňuje punc nahrávky a zároveň i její náladu. Možná to bude znít až příliš jednoduše, jenže spojení death metalu a klavíru je po čertech fungující komplot, léty provařený, ovšem ne až tak často využívaný. I díky tomu nahrávka působí nesmírně vitálně, a přestože na první poslech může působit spíše nevýrazně, tak s každým dalším její síla narůstá.
„The Sleepwalking Psychopath“ není ani z poloviny nikterak megalomanským počinem a dokonale o tom vypovídá i poměrně strohý obal CD a totéž se dá tvrdit i o bookletu. Kapela však většinu příjemností servíruje až se samotným zastrčením disku do přehrávače a pokud je z nahrávky cítit ještě nějaký další jev, je jím rozhodně rutinérství a přehled jednotlivých hudebníků, kteří zkrátka nedrží nástroje v prackách prvně, nehledě na zkušenosti se studiovými záležitostmi. Přes všechny klady však nahrávce v konečném účtování přece jen něco chybí, možná by to chtělo ještě více říznout do některých aranží a třeba je i zjednodušit, neboť intenzivnější poloha kapele (či projektu?) sedí mnohem víc. Celkově se však jedná o nadprůměrné dílo s řadou přitažlivých úseků, jejichž síla není zanedbatelná.
ALL