V Rusku bezesporu působí velká spousta nadějných a zajímavých kapel, nemluvě o žánru doom metalovém. Pokud někde tento žánr zažívá masivní znovuobrození, pak jednoznačně v milované i nenáviděné zemi. Zkrátka Rusové se v tomto žánru našli a k nám do středu Evropy vysílají jednu nahrávku za druhou, přičemž FLEGETHON jsou dalším z nekonečné řady zástupců.
Když jsem se tak díval do diskografie těchto pánů, docela jsem byl natěšen na další možné překvapení, neboť jsem se domníval, že FLEGETHON budou partou protřelou a zkušenou (své první demo vydali takřka před šestnácti lety, nemluvě o osmičce vydaných alb). Jenže… ukázalo se, že letitost nemá vůbec co dělat s kvalitou, přestože nějaké to vyšší umění bych zde přece jen očekával. FLEGETHON však na „Cry of the Ice Wolves III“ nabízejí ke slyšení absolutní uměleckou impotenci. Jsou sice projekty, které nejsou odvislé od hráčské virtuozity, mnohem důležitější jsou emoce a atmosféra, jenže u FLETHEGON bohužel nefunguje ani jedno.
Jediná skladba, jejíž název je shodný s titulem, nabízí něco, co hodně vzdáleně připomíná pokus o funeral doom metal (plus asi nějaký ten ambient), jehož naplní je patrně posluchače totálně otrávit. Primitivní kytarové motivy (z počátku je to v podstatě jen jeden), jež se opakují do zblbnutí, mají sice v hlavách posluchačů navodit pocit zmaru a dost možná i pocitu, že právě tento druh funeral doomu je ten nejhnilobnější, ovšem dvojice zainteresovaných tím spíše zakrývá vlastní impotenci. Ale jo, ve stínu image se umě schovávají i mnohem známější „umělci“, jenže tady nestačí ani ten stín. Navíc zvuková kvalita, schopná zachránit v tomto žánru mnohé, posílá nahrávku ještě do většího bahna, což je patrné hned po několika málo vteřinách. Z počátku jsem si sice říkal, že ta hrůza z úvodu musí zákonitě jednou skončit, že se zkrátka něco musí stát a hudba FLEGETHON se nakonec někam nasměruje, ale kdepak! „Cry of the Ice Wolves“ je jeden obrovský zmar a vlastně se mi ani nechce domýšlet, jak muselo být naloženo s jeho dvěma předchůdci. Po téhle zkušenosti je raději zkoušet nebudu…
FLEGETHON představuje vskutku hodně mizerný pokus o metalovou hnilobu. Žádné nápady, absence jakékoli atmosféry, mizerný zvuk a ve finále i poněkud ošizený vizuál CD. Nevím, trochu mám z této tragedie pocit, jakoby si ruská dvojice pouze žila svůj sen o tom mít kapelu. A protože tahle „hra“ vydržela dostatečně dlouho, nějakým nedopatřením se dopracovala k realizaci vlastních nahrávek, byť se mi nechce věřit tomu, že tato tryzna mohla někoho zajímat. Možná v tom bude i kus laskavosti ze strany labelu… Kdepak, tohle se opravdu nepovedlo…
ALL