Houf napěchovaných patnáctek pod pódiem, trička letí vzhůru a mladé slečny dávají naodiv svoje vnady. I mladí hoši s čerstvě položenými kérkami si hudbu užívají na plné obrátky. Právě totiž našli svoji parketu. Není nad to, když se z usměvavých milovníků diskoték vyklubou „lost boys – children of the night“…
Obdobné a i jiné příběhy se mi v hlavě začnou mihotat při každém poslechu kapely FIVE’O CLOCK TEA, kteří v současné době předhodili do posluchačského pléna třetí řadovou desku s názvem „Frčíme si na páru“. Ta obsahuje hned deset skladeb, přičemž každá z nich nabízí trošičku jiný pohled na alternativní nu-rock metal. Ostatně melouny v rozličných podprsenkách jakoby má předchozí slova jenom potvrzovala. I přesto, že FIVE ‚O CLOCK TEA ve svých skladbách nezapřou pořádnou porci amerického feelingu, neoddali se angličtině a směle se pustili do dobývání tuzemských klubů prostřednictvím dívčího a mužského vokálu, to vše samozřejmě v jazyce českém. A je to právě dvojice Fiki/Gygy, která plnou parou strhává zbytek souboru, čistě z prostého důvodu. Oba vokály jsou dostatečně kvalitní (sličná Gygy u mě ovšem buduje daleko víc), doplňují se a ještě dokáží už tolik hitové skladby o nějaký ten chloupek zdárně povýšit.
Album startuje velice povedenou hitovkou „Oheň“, ve které sice nelze přeslechnout „nu-emo lásku“, ovšem pokud se od těchto možných póz odtrhneme, musíme kapele zatleskat. Snahu o zachování „písničky“ beru a prolínání dvou hlasů je jedním slovem precizní. Následující „Bestie“ je sice textově malinko kostrbatější, ale i přesto ji mohu s klidem zařadit do kategorie těch lepších. Kámen úrazu ovšem přichází s erotickou stříkačkou „Helmut“. 
Rajcovní šukačka v přímém přenosu zavání trapností až běda, přičemž aroma alespoň částečné uměleckosti z úvodu zmizelo rázem někam na WC hlavního nádraží. Jaká smůla, že se ani FIVE ‚O CLOCK TEA nevyvarovali slabším chvilkám, které ovšem po hříchu nemají co do činění s jejich hudebními výkony, ale spíše s honěním vlastník trik v rámci stylové škatulky a image obecně. Podobných záblesků je na albu ještě o něco víc, ale jsou naštěstí ve stínu obecné kvality, což je alespoň pro mě osobně nejsměrodatnější. Rockůvka „Hrady z písku“ dává kupříkladu vzpomenout na kdysi slavné SLUNÍČKO Lenky Dusilové, naopak „Euforie“ je expres spíše electrobeatový. Bez zbytečného patosu však dokáží „čajisti“ zvolnit i prostřednictvím poloviční balady „Slova“, která zároveň podtrhává skutečnost, že i texty v jejich podání mohou mít nějakou hloubku (proto ještě jednou a více kamenuji „Helmuta“).
„Frčíme si na páru“ je zkrátka kolekce „moderní“ hudby, která se sice tváří jako „metal pro holky“, ale naštěstí není nositelem žádného takového patosu. Napomáhá tomu především členitost skladeb (ano, dá se říci, že každý song je ve své podstatě jasný individuál) a stále nepřeslechnutelné stopy hard coreové energie (viz. skladba „Ritual“). V neposlední řadě nelze nepochválit průrazný sound a cizelérsky prošpikovanou produkci. FIVE’O CLOCK TEA zkrátka už dobře vědí, kterak se „na lopatě sedí“…jen by to chtělo pro příště zahladit ona hluchá místa a vyvarovat se exhibicionisticky laděným excesům. Cesta vede podél řeky Alternativy (viz. „Hrady z písku“).
ALL
http://bandzone.cz/fiveoclocktea