Náhoda tomu chtěla a novinkové album od FEEBLE MINDED jsem dostal na recenzi už do Pařátu, takže se omlouvám, že i do těchto sloupců zapustím několik obdobných názorů a samozřejmě přidám i nějaký ten bonus k dobru. Protože jsem už stará škola, vždycky si cením, když se někteří z mých souputníků vrátí s nějakou tou novou nahrávkou. A zvláště takhle vypečenou! Přiznám se, že borci z FEEBLE MINDED mi tak trochu odskočili ze zorného pole… ale vlastně se ani není čemu divit.
Mezi aktuální nahrávkou a předchůdcem zeje takřka šestiletá propast, která ovšem záměry kapely pravděpodobně nikterak nenabourala, neboť plány o dobití metalového světa už asi dávno pozbyly na aktuálnosti. Nicméně i tak je album poměrně zdařilou skládankou deathmetalových kostek a grindových doplňovaček. Většina skladeb není tvořena jen klasickými sypačkami, ale překvapivě bohatými harmoniemi, což je pochopitelně ku prospěchu věci. Pestrosti kráčí naproti i variabilní vokály, které mě osobně baví převelice. Skvělou zprávou je potom i věc spojená s velmi kvalitním zvukem. Jednoduše řečeno, nahrávka hraje vpravdě živelně, ovšem abyste si ji dokázali užít maximálně, potřebujete knoflíkem volume zatočit pěkně doprava (a také vyhnat manželku s dětmi na nákupy). Ale ještě něco málo k jednotlivým skladbám, které se dají rozdělit do takových dvou bloků. Ten první tvoří vály jednoznačně intenzivní (typickým vzorkem budiž „The Pain is Fascinating“) a energické a do té druhé skupiny patří tracky vedené spíše ve středních tempech, ovšem s potřebnou dávkou občasného zrychlení ( viz. třeba „God’s Body“).
Samostatnou kapitolou je poté i vpravdě příznačná palba „Atheistical Bohemia“, ukazující, že i do tohoto nekompromisního žánru lze zasazovat myšlenky takřka filozofického rázu (i když tady by se vyřádili i sociologové). Myslím, že je rozhodně skvělé, když se kapely dokáží odlišit nějakým tím nevšedním prvkem (jinak zrovna název téhle skladby by se dobře vyjímal na tričku :)). A pokud se budu ještě víc opírat právě do míst, kterým se album jaksi vymyká od žánrové příbuzných spolků, musím se zastavit také u originálně zpracovaného obalu. Ten triceratops se vážně povedl! Ale co přesně obal symbolizuje, neprozradím, neboť tajenku najdete v sekci „rozhovory“. Ano, FEEBLE MINDED jsem nedávno vyzpovídal. Takže tak.
Ale pojďme ještě k jedné z dalších záležitostí, kterou je samotná délka CD. Přiznávám se, že u extrémního death metalu nemám příliš dlouhá alba v oblibě, a proto rozhodně vítám zde zvolený postup (necelá půlhodinka). Nudy se tedy posluchač nemusí bát ani v nejmenším. Deska přesně ví, kdy má skončit, neboť rozptýlení intenzity by kapelu stálo zbytečné body. To víte, zkušenost matadorů je k nezaplacení. „The Perfect Suicidal Act“ zkrátka představuje sólo dravce, jež se vám bleskově prolétne obývákem a způsobí příjemný průvan. FEEBLE MINDED mě svým návratem sice nikterak neohromili, ale na druhou stranu se v mých očích postarali o solidní překvapení. Návrat v podobě „The Perfect Suicidal Act“ se povedl jak se patří a jsem přesvědčen o tom, že si své příznivce najde.
ALL