Když cca. před sedmi lety vydala havířovská EUTHANASIA svou druhou řadovku „Requiem: Songs For…“, ocitla se z nenadání na vrcholku tuzemské doom metalové scény, která už v oné době řádně skomírala a nutně potřebovala svěží zážeh. Dlouho to vypadalo, že EUTHANASIA z této „výhody“ vytěží mnohé… To by však nesměl přijít tradiční syndrom severomoravských Šípkových Růženek, jež v minulosti postihl snad všechny tamní soubory…

…uteklo dlouhých sedm let, uplynulo spoustu vody, z některých malých dětí staly se rázem posluchači metalu, velká část metalových jmen se definitivně odporoučela do věčných lovišť a předně: scéna objevila nová atraktivní post-metalová jména. A do to všeho „nového“ se vrací EUTHANASIA s albem nazvaným jednoduše „IV.“ Pokud byste na černém obalu či bookletu (uff, tohle je kámen úrazu, znovu nepovedený cover i vnitřek, hotové prokletí!) hledali zkratku pro vydavatele, činili byste naprosto zbytečně. Také EUTHANASIA se totiž rozhodla kráčeti cestou „na vlastní pěst“, zřejmě po vzoru kolegů DISSOLVING OF PRODIGY. Ano, pot z čela si lze tedy setřít, EUTHANASIA těžce porodila nového hudebního potomka… No není ta předcházející věta kouzelná?

Ještě před samotným zastrčením CD do přehrávače, přemýšlel jsem, zda-li se časový rozestup na nové tvorbě nějakým způsobem podepíše. Na nic převratného však můj mozek nepřišel. Existuje málo kapel, které mají „nárok na konzistenci“ a pokud se to nepřežene s vykrádáním sebe sama, lze takto z minulosti žít třeba dalších deset let. Fanoušci zkrátka dostanou to co žádají a těm mediálním chytráčkům už to nějak vysvětlíme, med kolem huby jim s delikatesou napatláme. EUTHANASIA však nepatří k těm kapelám, které by vydávaly nosiče na objednávku, evidentně tvoří pro vlastní potěšení, přičemž snaha o dobití světa je už dávno pustila. Výsledkem „čtyřky“ jsou pak velmi melodické skladby, jež dávají zapomenout na valivé či dokonce tvrdé kompozice s brutálním vokálem. Siki si již v minulosti vyzkoušel, že jeho hlasivky jsou schopné čistých zpěvů, takže i tento evoluční part je poměrně jednoduché rozklíčovat. Odlehčená EUTHANASIA tak rázem zní o něco stravitelněji, na líbivé finále není třeba čekat dlouho, jelikož je minutu co minuti na pořadu dne. V podstatě si stačí poslechnout úvodní „No Prayer Left“ a bude vám jasné, do které rovnice se bude i v dalších minutách dosazovat (tak a teď už je jen na vás, čtenářích, zda-li tuto skutečnost považujete za plus či mínus). Čáru přes rozpočet mi udělali pouze jedinkrát, a sice prostřednictvím „Voluntary Slaves“… no, jak to vyjádřit slušně…tady to jsou AMORPHIS jak vyšití, bacha na Holopainenovo know-how 🙂

EUTHANASIA po instrumentální i produkční stránce vytvořila rozhodně nejsilnější album. Soubor otřískaný zkušenostmi zkrátka zmobilizoval všechny síly k tomu, aby vytvořil co možná nejreprezentativnější kolekci. V honbě za dokonalostí však EUTHANASIA nakonec přece jen uvízla. V minulých letech se v tvorbě kapely bezpečně usadily housle v podání Zdeňka Bergera a je velká škoda jeho odchodu. Naproti tomu je třeba zmínit snahu o rozšíření ansámblu o violoncellové party hostujícího Ondřeje Tylečka, což je alespoň částečná náplast na výše uvedenou skutečnost. V neposlední řadě bych chtěl zmínit a současně kapelu přemluvit k využívání češtiny. V současném stylovém rozpoložení není kam ustupovat!

ALL

http://bandzone.cz/euthanasia