Velmi dobře si pamatuji na dobu, kdy naše redakce s velkou pýchou představila svým čtenářům nové album slovenské formace ETHEREAL PANDEMONIUM s malebným názvem „jesus.christ@hell.com“. Tehdy právě tato nahrávka sestřelila v hodnotících tabulkách i renomované metalové „stars“, a tak jsme všichni předpokládali, že právě toto album pomůže kapele do světa. Alespoň to ve své recenzi deklaroval tehdejší kolega SoCool, který ale žel zapomněl na tradičně „uplakanou“ poznámku o tom, že kapely z východu to mají povětšinou velmi těžké. Ano, ETHEREAL PANDEMONIUM natočili vskutku mimořádné album, které ovšem kapelu nikam nekatapultovalo. Když si člověk jen pomyslí, co nám někdy chodí od renomovaných firem za „odvary“ – škoda slov. Už ale dost nářků nad rozlitým mlékem. V tomto roce se slovenským chalanům povedlo dostat na světlo novinkové album „Lost ‚N‘ Sound“, které by mělo na nějakou tu chvilku opět pozvednout prapor s nápisem ETHEREAL PANDEMONIUM. Pokud bych měl hodnotit pouze snahu, mohu konstatovat, že i tato kolekce dopadla relativně velmi dobře. Jednotlivé skladby jsou většinou velmi melodické, snadno zapamatovatelné a dokonce bych si dovolil použít slovo „příjemné“. Ve srovnání se staršími kompozicemi jsou nové kousky o dost zadumanější a v některých chvílích jim chybí přece jen trošičku vitality.
Kapela se rázem ocitá v jakémsi vakuu, ve kterém se ocitlo už nemálo podobných hudebních spolků. A teď ještě trocha „tvrdšího“ konstatování. Ve srovnání s předešlým „vyšlechtěným“ opusem prohrává „Lost ‚N‘ Sound“ zcela jasně a zřetelně. Vidar a spol. tentokrát zkrátka neměli až tak silné tvůrčí období, i když je třeba hned na tomto místě sdělit, že o nějaký význačný průšvih se taktéž nejedná.
Sázka na lyrické a pomalejší skladby souvisí ve větší míře s posluchačovým vkusem. Horší je to ovšem s hodnocením vokálních partů zpěvačky Zuzany. Její hlas je uchu sice vcelku příjemný, ovšem najdou se i pasáže, při kterých to Zuzaně až nezdravě „ujíždí“ a právě tyto momenty házejí nahrávku do šedi lepšího průměru. Kapela rozhodně neudělala dobře, když osmdesát procent vokálů svěřila do dívčích rukou. Právě pestrost hlasů byla velkou devízou alba předešlého a totéž se dá tvrdit i o hudebním směřování, jenž se dá v současnosti označit téměř za čistě gothic-doom metalové (nádech black metalu se ještě více vytratil). Žádné výrazné překvapení zde nenajdete a možná právě proto je album „Lost ‚N‘ Sound“ dosti průhledné a někdy i nezajímavé. Rovněž experiment a zalíbení ve slovensky zpívaných „lidovkách“ nevyšel. Skladba „Pod Telgártom“ zkrátka nemá takové kouzlo jako např. „Perinbaba Theme“ a dokonce bych si dovolil tvrdit, že se ETHEREAL PANDEMONIUM až zbytečně bezdůvodně upnuli k těmto pokusům o vytvoření něčeho výjimečného.
Přece jen to, co funguje napoprvé, nemusí fungovat napodruhé, a nebo dokonce na třetí pokus. Album „Lost ‚N‘ Sound“ je zkrátka typickým souborem kladů a záporů. Škoda jen, že ETHEREAL PANDEMONIUM nenavázali na skvostného předchůdce! S tímto nosičem se totiž k eventuelnímu posluchači budou dostávat dosti těžko. Zkrátka „lepší průměr“ ve spleti tisíců nahrávek neznamená dnes téměř nic. Mé osobní plus přidávám k bodům, protože jsem si během těch několika let našel k této kapele dost kladný vztah a nic tomu nebrání ani album, jenž je sice dobré, ale rozhodně nepřekonává předchozí počiny, ze kterých mě často příjemně mrazilo…
ALL