Krvácet za živa, prohánět se ve světě předsudků, vlastní zatvrzelosti a sebestřednosti. Tenhle LPsplit je soundrackem k odsouzení dnešní doby. ESAZLESA míří přesně do černého a nezapomínají ani na tragiku mezilidských vztahů. FIVE SECOND TO LEAVE pak v důsledku bordelu kolem nás vytvářejí svůj vlastní svět. Jediným útěkem od toho všeho je vlastní fantazie. ESAZLESA a FIVE SECOND TO LEAVE jsou spolky, které se hledaly až se našly. Tahle placka opravdu „bolí“…
Tvorba kapely ESAZLESA byla na posledních nahrávkách propečená a voňavá, ovšem ta aktuální je už opravdu zralá k nakousnutí…co k nakousnutí, doslova k sežrání! Znovu se podivuji nad tím, s jakou lehkostí ze sebe dokáží hoši vysypat nápady plné přirozenosti. Zároveň je však třeba konstatovat, že nová tvorba ESAZLESA je ještě mnohem naléhavější než tomu bylo doposud. Zároveň pak také cítím jistý příklon k zachování „písničky“ jako takové, což nejlépe dokumentuje hned úvodní skladba s názvem „Nechci se vrátit“. V dobré smyslu slova se jedná o naprosto zničující hitovku, jejíž efektivnost podtrhují dva různé typy hlasů. S psychotickým histerákem se posluchači měli možnost seznámit již dříve, nicméně klidný přednes vypravěče, to tu v podání ESAZLESA ještě nebylo. A skutečně bych lhal, kdybych tvrdil, že tento nový prvek nefunguje. Při slovech …“už se nechci nikdy vrátit do zpustošeného domova…“ mi doslova naskakuje husí kůže.
Následující intimita „Zdeňku“ je v samotném úvodu něžňoučkým koťátkem, ovšem při kulminaci skladby se mění v rozezlenou pumu, jejíž jediným cílem je zardousit všechny kolem a v neposlední řadě i sebe. Pokud si říkáte, že onen název skladby je „nějaký divný“, tak vás musím vyvést z omylu. ESAZLESA nemíří svými texty do pekla ani do nebe, nevytvářejí abstraktní obrazy, „pouze“ se dívají na svět kolem sebe. Věřte mi, že to úplně stačí. Peklo v přímém přenosu v područí tracku „Průměrný děti historie“ pak ještě vyostří dekadentní obraz do ještě palčivějších kontur. Kapela znovu využívá mix jakési křehkosti (tenounké melodie, vybrnkávání) s třeskutou coreovou nasraností a právě v oné atmosféře se nese i závěrečný song „Nemá smysl nic říkat“. Možná se nyní domníváte, že čtyři skladby jsou na jedné straně LP příliš málo, ale já osobně bych s takovým tvrzením rozhodně nesouhlasil. ESAZLESA si rozhodně nepotrpí na to, aby nějaký svůj nosič docpávali zbytečnou vatou. Velice mě těší, že se kapela nezabrzdila ve vývoji, naopak ještě jednou zmobilizovala své přednosti a přidala další skvostné ingredience. Počin roku? Dost možná!..ale to tu máme ještě jednu stranu!
Druhými milovníky vinylových desek jsou jindřichohradečtí FIVE SECOND TO LEAVE, jejichž předchozí nosič „soundscapelandtracks“ byl rovněž velmi zdařilou záležitostí v ranku rock/coreové avantgardy. Oproti ESAZLESA jsou jihočeši mnohem zádumčivější, využívají mnohem šířeji monotónních ploch a především jsou víceméně instrumentálním tělesem. Na tomto splitu tuto skutečnost podtrhují hned třemi skladbami, jež zastihují kapelu v ještě rozšířenějším stádiu hudebních a především zvukových experimentů. Úvodní kompozice „Lifetime Ain’t Enough To Cure“ plyne na vlnách klidného moře, kytara vábí posluchače jako Krysař hlodavé potvory, aby v závěru přece jen přišlo na přestřel několik razantních kytarových riffů (trochu ve stylu FDK). Emoční posun do lůna posluchačovi trpělivosti pak přichází s bolestným žalmem „Dogs Of War“. Hutný sound a neotesaná valivost ve mně vzbuzují vzpomínky na kultovní TYPE O NEGATIVE a jejich odvážnou kolekci „Slow, Deep, And Hard“, na které jsem se s obdobným zvukem poprvé setkal. Nemilosrdně pomalu zahraný hard core se silou desetitunového kladiva je k mání i v této romantické procházce po šrotišti. Třetím a tím pádem i finálním trackem je další skličující bolest „Las Voces No Son Sufficientes“, ve které kapela pokračuje ve své razantní pomalosti a zároveň přidává nosné kytarové rify, jejichž vibrace je přímo ďábelská. Skutečně pikantní to závěr ve jménu produkce, která je určena jen pro ty trpělivé. FIVE SECOND TO LEAVE tak i na dalším nosiči prokázali své kvality a já jsem moc zvědav na jejich další instrumentální čarování. Páni, kam asi tahle cesta vede?
Přátelé, tohle je vinyl „prima parádní“. Uši si na něm pochutnají, to je zřejmé, ovšem co takhle ukojit další smysly? Ano, přesně tak! Zrak i hmat si svorně stříknou do trenek při pohledu na průhledný vinyl v jehož drážkách se možná i sami uvidíte! Skutečně nádherná práce! A pokud by vám přece jen bylo líto, že si hudbu nemůžete přehrát třeba cestou vlakem, je tu pro vás přichystáno další překvapení. V každém obalu je heslo a příslušný kód, který umožňuje stáhnout si celý komplet v mp3. Parádní nápad a především úsilí dotažené do posledního detailu!
ALL