Některá alba vás přimějí, abyste si je pouštěli znovu a znovu, jiná ve vás probudí zvědavost dozvědět se něco víc o lidech, kteří za nimi stojí. „III“ od EPITAPHE rozhodně patří do té druhé kategorie. Po poslechu této nápadité a dobrodružné desky jsem začal přemýšlet, odkud se bere tak neobvyklá kombinace nápadů, atmosfér a vlivů. A právě tehdy mě napadlo kapelu oslovit s žádostí o rozhovor. Hudbu EPITAPHE není snadné zařadit do jediné škatulky. Jejich skladby v sobě spojují značnou míru experimentování se syrovostí a intenzitou extrémního metalu a volně přecházejí od brutálních pasáží přes akustické části a melancholické nálady až k atmosférickým zvukovým krajinám. Zároveň je za všemi těmito kontrasty patrný jasný záměr, díky němuž „III“ působí spíše jako pečlivě vystavěná cesta než jako pouhá sbírka různorodých hudebních nápadů. Na mé otázky odpovídal Laurent (kytara), člen EPITAPHE, který nabídl upřímný pohled na přístup kapely k hudbě, její minulost i plány do budoucna.
Vraťme se úplně na začátek… Jak vlastně EPITAPHE vznikli? Co vás tehdy svedlo dohromady a co jste od kapely očekávali?
Jsme přátelé z dětství a kapelu jsme založili jako teenageři. Prvních několik let jsme hráli covery klasických metalových skladeb, aniž bychom měli nějaký větší plán. Pak jsme začali psát vlastní materiál a věci začaly být o něco vážnější. Když jsem byl teenager, bylo pro mě absolutním cílem dostat se do studia, nahrát vlastní skladby, nechat si vyrobit krásný obal a vydat desku na vinylu a podobně. Takže mám velkou radost, že se nám společně podařilo vydat už třetí album (čtvrté, pokud započítáme náš vedlejší projekt EVENTIDE).
První roky byly zřejmě komplikované také tím, že někteří z vás žili v zahraničí a kapela procházela dlouhými obdobími neaktivity. Co vás v těchto obdobích drželo pohromadě?
Trvalo nám několik let, než jsme si vytvořili vlastní hudební identitu. EPITAPHE byla naše první kapela a tehdy jsme byli úplní začátečníci. Měli jsme se toho hodně co učit. Psali jsme skladby v různých žánrech a zkoušeli různá ladění, než jsme postupně našli vlastní zvuk. Tento vývoj byl navíc zpomalený tím, že různí členové žili v zahraničí. Mimochodem, to platí dodnes, ale dnes je mnohem snazší pracovat na dálku. Byla období, která nebyla jednoduchá, ale myslím, že jsme všichni věřili, že společně můžeme vytvořit něco, co bude stát za to.
Táhne se všemi vašimi nahrávkami nějaká společná nit, kterou považujete za typicky „Epitaphe“? A na druhou stranu, v čem je každá z nich jedinečná?
Myslím, že společným jmenovatelem naší diskografie je přístup zaměřený na alba jako celek a neustále se vyvíjející skladby. Každé nové album staví na základech toho předchozího.
Kdybych to měl stručně shrnout, řekl bych, že „I“ položilo základy kapely a má přímočařejší, oldschoolový přístup k riffování. Je silně zakořeněné v extrémním metalu, zároveň už ale ukazuje zájem o akustické kytary a atmosférické pasáže (prvky, které na následujících nahrávkách získaly mnohem výraznější roli).
Na „II“ mám pocit, že jsme skutečně našli svou hudební zralost, s progresivnějším přístupem ke skladbám a hlubším zaměřením na atmosférické prvky. Je to pro nás velmi důležité album.
„III“ je naše dosud nejosobnější a nejvyzrálejší nahrávka. Rozvíjí emocionální stránku naší hudby a zároveň je abstraktnější a experimentálnější. Právě s tímto albem se dnes cítíme nejvíce spojeni.
Vaše hudba se postupně stává rozmanitější a využíváte stále více různých nástrojů a způsobů vyjádření. Bylo to přirozené rozšiřování vašich hudebních možností, nebo jste se vědomě snažili neopakovat to, co už jste udělali na předchozích nahrávkách?
Přišlo to přirozeně. Postupem let jsme se zlepšili ve psaní skladeb, náš hudební vkus se vyvíjel a rádi zkoušíme různé věci. Je pro nás důležité příliš se neopakovat. Zároveň jsme ale nemuseli vyvíjet žádné zvláštní „úsilí“, abychom tomu zabránili. Proces psaní skladeb nás zatím u každého nového alba vždy sám od sebe zavedl na nová místa.
A teď „III“. Čtyři roky po „II“ jste vydali nové album. Kdy jste poprvé začali pracovat na materiálu pro „III“ a jak dlouho trvalo, než jste měli pocit, že je album skutečně hotové?
Album jsme psali v letech 2023 a 2024 a nahrávali, mixovali a masterovali jsme ho v letech 2024 a 2025. Tentokrát trvalo vydání alba déle, protože dodací lhůty při lisování vinylů jsou velmi dlouhé a ještě se prodloužily kvůli vadnému prvnímu testovacímu výlisku.
Když porovnáte „III“ s předchozími alby, řekli byste, že jde spíše o pokračování cesty, po které jste se vydali, nebo představuje nový začátek?
Jak jsem říkal už dříve, každé nové album staví na základech těch předchozích. „III“ vnímáme jako přirozené pokračování naší hudební cesty. Nemohli bychom tuto desku natočit před šesti nebo sedmi lety, protože bychom tehdy neměli zkušenosti, které jsme získali, ani znalosti, ke kterým jsme dospěli díky předchozím albům.
„Half-Light“ je poměrně krátká skladba, zatímco „Windswept“ a „Spring Frost“ jsou rozsáhlé kompozice. Co rozhoduje o tom, jestli nějaký nápad potřebuje dvě a půl minuty, nebo šestnáct minut, aby se mohl naplno rozvinout?
Proces psaní skladeb může být trochu záhadný a těžko se vysvětluje. Prostě „víme“, kdy je skladba hotová. Na délce zase tolik nezáleží. Naše tvorba je hodně zaměřená na album jako celek a při poslechu od začátku do konce se snažíme být opravdu pečliví ohledně celkové rovnováhy alba.
Saxofon je na „III“ opět výrazným prvkem. Považujete ho už za nedílnou součást zvuku EPITAPHE, nebo ho stále vnímáte jednoduše jako jeden z mnoha nástrojů, které můžete použít, když si to hudba žádá?
Saxofonové vstupy v nových skladbách nás opravdu baví a pravděpodobně je budeme dál rozvíjet i v budoucnu. Zároveň ho ale nechceme nadužívat. Byla by škoda, kdyby se z něj stal příliš systematický a předvídatelný prvek. Saxofon použijeme jen tehdy, když si ho hudba žádá. Ale rozhodně je fajn mít takový nástroj ve svém arzenálu!
„III“ obsahuje nejen brutální pasáže death metalu, ale také velmi jemné, melancholické a téměř ambientní momenty. Je pro vás stejně důležité umět hudbu zklidnit jako ji udělat co nejtěžší?
Na tomto albu je téměř poměr 50/50 mezi extrémním metalem a akustickými či klidnějšími pasážemi, což je na deathmetalovou desku docela riskantní sázka! Tyto části jsou pro nás ale stejně důležité jako ty metalové. Celé album je vystavěné na kontrastech mezi různými atmosférami.
EPITAPHE bývají označováni jako death-doom, funeral doom, death metal, black metal, avant-garde metal, progressive metal… Vadí vám nějak, když se lidé snaží vaši hudbu zařadit do konkrétního žánru?
Ne, vůbec nám to nevadí. Je zábavné poslouchat, jak se lidé snaží popsat a zařadit to, co děláme. My nad tím vlastně nepřemýšlíme. Jednoduše píšeme skladby, které se nám líbí a se kterými se ztotožňujeme, a není žádný problém v tom, že jsme trochu mimo zavedené škatulky.
Myslíte, že být v dnešní době obtížně zařaditelný je výhoda, nebo to kapele ztěžuje cestu k novému publiku?
Opravdu nevím. Mám pocit, že dnes existuje spousta generických kapel, které se drží velmi zavedeného vzorce. V tomto ohledu je být trochu obtížně zařaditelný z uměleckého hlediska pravděpodobně dobrá věc. Ale možná by to velký label viděl jinak!
Vaše hudba bývá často popisována jako psychedelická, klaustrofobická a silně atmosférická. Ovlivňuje vás při skládání krajina a příroda francouzských Alp?
Ano, krajina, která nás obklopuje, je pro nás silným zdrojem inspirace, a to jak pro naše texty, tak pro atmosféry, které se prostřednictvím hudby snažíme vyjádřit.
Francie má mimořádně silnou blackmetalovou scénu. Jak ji vnímáte zevnitř? Myslíte, že má francouzský black metal nějaké společné charakteristiky, které ho odlišují od skandinávské nebo české scény?
Je mi velmi líto, že vás zklamu, ale francouzský black metal mě příliš nezajímá, takže vám na to nedokážu dát pořádnou odpověď.
Vidíte ve Francii nějaké skutečné propojení mezi scénami death metalu, doom metalu a black metalu, nebo stále do značné míry existují jako oddělené světy?
Omlouvám se znovu za nepříliš dobrou odpověď, ale nejsme koncertní kapela. Nemáme mnoho kontaktů s jinými kapelami, undergroundovými promotéry a podobně, takže nejspíš nejsme ti praví, kdo by na to měli odpovídat. Nemyslím si, že je v okolí našeho působiště dostatek kapel, labelů a koncertních prostorů na to, abychom mohli mluvit o nějaké scéně, nebo alespoň rozlišovat mezi jednotlivými styly extrémního metalu. V jiných částech Francie je to možná patrnější.
EPITAPHE pocházejí z Claix, města v Alpách nedaleko Grenoblu. Co byste ukázali někomu, kdo v Claix nikdy nebyl? Má vaše město vlastní hudební komunitu, zkušebny, koncerty nebo undergroundovou scénu?
Claix je malé město. Žádná koncertní ani undergroundová scéna tam není. Nedokážu dokonce ani jmenovat jinou metalovou kapelu z Claix! Jinak je to ale krásné místo, blízko hor a s nádhernou rašelinnou oblastí nad městem. Právě tam jsme pořídili promo fotografie k „II“.
Existují v současné Francii nějaké společenské problémy, které vás obzvlášť znepokojují a které se nějakým způsobem promítají do vašich textů nebo celkové atmosféry vaší hudby?
Politická a společenská situace ve Francii je právě teď velmi napjatá, stejně jako na mnoha dalších místech. Samozřejmě nás to jako jednotlivce znepokojuje, ale na to, co děláme s EPITAPHE, to nemá skutečný vliv. Texty našich skladeb se více zaměřují na vnitřní pocity a úvahy o smrti, plynutí času, pomíjivosti bytí…
Je vaším cílem dostat EPITAPHE k co největšímu počtu lidí, nebo je pro vás důležitější zachovat si naprostou uměleckou svobodu, i kdyby to znamenalo zůstat undergroundovou kapelou?
Pokud si musíme vybrat, zachování naprosté umělecké svobody je samozřejmě správná odpověď. Kdybychom chtěli oslovit co největší publikum, nehráli bychom tento druh hudby! To ale neznamená, že nás netěší, když se nám s každým novým albem podaří oslovit o něco širší publikum, i když víme, že jsme odsouzeni zůstat velmi „okrajovou“ kapelou.
Kdybych se vás za deset let zeptal na EPITAPHE a vy byste jednou větou mohli popsat, kam se kapela dostala, co byste chtěli, aby ta věta říkala?
Byl bych velmi rád, kdybych za deset let mohl říct, že jsme během následujících deseti let vydali spoustu nových a skvělých alb!
Moc vám děkuji za rozhovor. Přeji vám všechno nejlepší – vaše hudba si to rozhodně zaslouží.
Moc děkujeme za obsáhlý rozhovor a za milá slova. Na závěr bychom chtěli upozornit, že všechna naše tři alba jsou na Bandcampu k dispozici v digitální podobě za cenu „name your price“, takže nás každý může podpořit tak, jak je to v jeho možnostech. K dispozici máme také fyzická vydání s krásným obalem, který obsahuje informace o nahrávce a texty.
ALL