Moscow Funeral League jsou proslulí tím, že dávají přednost zejména pochmurně znějícím spolkům a zároveň si dokáží vybrat vždycky něco zvláštního, nějakou pozoruhodnou partu, která nezní všedně a dokáže něčím zaujmout. Do této kategorie s určitostí patří čeští zástupci QUERCUS a nepochybně i domácí HALTER, jejichž album jsem recenzoval posledně. S EPHEMERAL OCEAN však paradoxně nebudeme až tolik truchlit, neboť žánrově se tito Rusové nacházejí v ranku death-doomovém, a to za přispění výrazných progresivně prvků, nejen těch metalových.
Přitom úvodní antré skladby „The Semblance of Eternal Mist“ je vzorově poplatné klasickému death-doomu, tak jak ho známe z devadesátých let. Ovšem hudba EPHEMERAL OCEAN je jako neposlušné klubíčko. Pomalu a pomalu se rozvíjí, nenápadně se mění a výsledkem je vskutku hloubkové koketování s několika dalšími subžánry. Myslím, že přesně tento moment dělá z nahrávky skutečnou pochoutku, neboť tyto mezižánrové přechody působí naprosto interesantně. Jasně, ono se dneska dá dohromady napatlat prakticky cokoliv, nemusí to sice sedět, ale je to mix žánrů, jež může být alespoň na první dojem přitažlivý. EPHEMERAL OCEAN ovšem dokáží spojovat nálady, jsou přirození, nenucení a vlastně každá ze skladeb může s hrdostí reprezentovat tento duchaplný výběr. Když to zjednoduším, tak mám někdy dojem, jako by se v jedné zkušebně setkali AMORPHIS, DREAM THEATRE a MY DYING BRIDE. Za jistých okolností by tahle kombinace mohla zavánět průšvihem, ale jak už jsem se zmínil, EPHEMERAL OCEAN čarují ve svých košatých skladbách s velkou noblesou a mě se ani za mák nestalo, že bych se u poslechu nahrávky nudil.
Každá ze skladeb navíc nabízí trochu jiný pohled na tento rozrostlý strom. Kupříkladu „Inanimate Diary“ patří k těm hutnějším songům, neboť je primárně postavena na houpavých a silných riffech, které na svých starších albech hojně používali finští SWALLOW THE SUN. Pravým opakem je ovšem záhy navazující elegie „Lullaby to Our Grudges“, jež mohu s čistým svědomím přiřadit do ranku funeral doomového, avšak i zde více či méně probleskne nějaký ten progresivní únik, nemluvě o čistých vokálních nápěvech. Ostatně čistý vokál je důležitou součástí většiny skladeb a s brutálním growlingem to má hozené tak 50 na 50. Co se týče vrcholů CD, tak těch je tu hned několik, avšak mé smysly nejvíce omámila pestrobarevná „Angel That Conducted“ a v obdobném režimu nablýskaná „závěrka“ „No Will“, ve které vynikají hlavně skvostné kytarové melodie. Ty pak doslova dláždí cestu mnoha progresivním výjevům, a že jich tu je opravdu nepřeberné množství. Tady fakt není co vytknout!
„The Efflorescence“ je debut z říše snů! Takovou premiéru si hned tak každá skupina za rámeček dát nemůže. Ohlušující potlesk z řad metalového obecenstva však nečekám, neboť mnohým fans budou pravděpodobně vadit právě ty kostrbaté aranže, jež do jisté míry blokují rozvinutí význačných melodií, jakožto důležitých záchytných bodů. Přiznávám se, že něco podobného jsem po prvním poslechu také pociťoval, ale následně se mi vztah k dílu úplně přetočil. Pokud této nahrávce dáte čas, rozhodně by vás neměla zklamat. Když tohle je debut (EP „Honour in the Mask“ nepočítám) , tak ani nechci domýšlet, co přesně by na nás mohlo čekat při dalším setkání s EPHEMERAL OCEAN! Ale těším už teď!
ALL
https://www.facebook.com/ephemeralocean