Při poslechu alba od slovenských ENDLESS MAIN jsem se musel několikrát štípnout do ruky, neboť jsem měl pocit, že poslouchám hudbu takřka „pravěkou“. Metalová hudba dnes zastřešuje desítky odnoží, nemluvě o hybridních crossoverech – někdo ale zůstal tím vším nepolíben a v pohodě si hrne ten svůj hevík hlava nehlava. Těžko říci, jaké ambice mají v tomto ohledu právě ENDLESS MAIN, ovšem kdybych jejich album dostal do ruky v roce 1990, musel bych napsat, že je to totální pecka.
Instrumentální schopnosti všech zúčastněných jsou opravdu obdivuhodné a také vokalista Michal si při svém počínání vede hodně obstojně. Jenže problém je v tom, že dnes je zkrátka dnes a většina postupů v podstatě jen těží z toho, co mnozí dinosauři 
zkomponovali před dávnými lety. Je to opravdu smutné, neboť ENDLESS MAIN jsou hodně „slušní“, zároveň však horko těžko uveřitelní. Prakticky ke všem skladbám mohu říci, že už jsem je někdy před tím slyšel, a to už sakra dávno (znovu se opakuji). Ano, je mi jasné, že v power metalu, žárnu, jenž chalani milují, se toho zas tak moc nového vymyslet nedá, ovšem z jejich druhé řadovky nemám zrovna pocit, že bych jejich tvorbu měl upřednostnit před ostatními.
Úplně se mi na mysl vkrádá taková ta dehonestující věta typu: „Na to, že je to naše kapela, tak je to dobrý“ (pořád beru CS scénu jako společnou). Nemyslím to opravdu nijak zle, ale od hudby v současnosti očekávám mnohem víc, než jen opakovací nostalgické retro. V závěru se ještě musím přiznat k tomu, že moc obdivu ve mně nevzbuzuje ani zvuk nahrávky, přijde mi takový plochý, téměř nevýrazný. I navzdory spíše mínusovému hodnocení, si myslím, že si hudba ENDLESS MAIN své posluchače najde. Zákonitě se však musí jednat o zaujaté vyznavače daného žánru.
Skladby: The War, Into the Light, Lastman Standing, Awaken Dreamer, Dying Heart of a Dying Man, Fall, I Will, Age of Darkness, Nothing.
Sestava: Michal Šepetka – zpěv; Matúš Šudila – kytara; Braňo Ragan – baskytara; Valerio Choma – bicí.
ALL