Tady si musím přihřát trochu vlastní polívky. Když se mi před časem dostalo do rukou druhé album mladíků DYNFARI s názvem „Sem skugginn“, prorokoval jsem těmto talentovaných Islanďanům slastnou budoucnost, přičemž oni mi pak v rozhovoru naznačili něco o svých smělých plánech, kterým už tehdy dodávali první obrysy. Nuže! Je to tady! Třetí řadovka „ Vegferð tímans“ na sebe nenechala dlouho čekat, a pokud snad patříte k milovníkům atmosferického metalu, rozhodně byste toto dílo neměli jen tak přejít. Sice se na první poslech rozhodně nejedná o album, které vás okamžitě vtáhne do děje, zpočátku to chce trochu trpělivosti, ovšem výsledný dojem je v konečném účtování naprosto nepopsatelný.
Ono charakterizovat nějakou pasáž či dokonalou melodii, je v případě „ Vegferð tímans“ poměrně těžké. Na na nějaké snadno zapamatovatelné melodie Islanďané absolutně nehrají a spíše se drží příběhovosti a svou hudbou zprostředkovávají nejen mlhou zastřené obrazy, ale především přinášejí delikatesní náladu, která se snad ani nedá nikým jiným napodobit. Ano, stále se sice jedná o formu atmosferického black metalu, ovšem hodně silnou dávku zprostředkovala materiálu i doomová injekce (většina skladeb je spíše pomalejšího ražení a i ty rychlejší jsou často doplňovány volnějšími úseky), nemluvě o dalších hudebních elementech, jež čerpají pravděpodobně ze severských zdrojů. 
Pestrost alba pak ještě umocňují pestré vokály, jestliže budete poslouchat pozorně, hravě zjistíte, že v každé skladbě jsou v podstatě úplně jiné hlasy, nemluvě o formě podání (blackový skřehot, čisté zpěvy, recitace, hromada chórů, dívčí hlas atd.).
Jelikož není ani jedna ze skladeb nijak písničková, nelze příliš počítat s tím, že by se tento košatý materiál dal jen tak snadno naposlouchat. Koncept je proto třeba brát jako jeden příběh a dosytosti si ho vychutnávat, neboť překrásných hlavních cest i odboček, nabízejí DYNFARI vpravdě nepočítaně. Do výčtu nutného je ovšem třeba zmínit i to, že album je v podstatě rozděleno do takových dvou bloků, jež jsou odděleny intermezzem „Fall XCII og 2^57.885.161 – 1 sálna“, a přestože oba celky na sebe volně navazují, jsou mezi nimi cítit zcela záměrné rozdíly. Vycházejí totiž z konceptu díla, jehož určujícím prvkem je ubíhající čas a veškeré změny, které sebou tenhle „neřád“ nese. I z toho důvodu jsou kompozice v druhém partu mnohem melancholičtější a posluchačsky rovněž poněkud náročnější, ale účel v tomto případě světí prostředky neoddiskutovatelnou měrou. Všechno je tak poutavé a do sebe zapadající… zkrátka radost poslouchat!
„ Vegferð tímans“ je tedy dalším krokem šikovných DYNFARI na cestě při hledání nejemotivnější obrazotvornosti. Nepředstavuje sice žádnou revoluci v žánru ani nic nikdy neslyšené, ovšem k absolutní dokonalosti ji chybí jen malý krůček. S tím je spojená i myšlenka ohledně případného vrcholu tvorby, kterého DYNFARI ještě naštěstí nedosáhli, nicméně mílovými kroky se k němu přibližují. Vskutku precizně vypiplaná záležitost s vlastní tváří a nádechem nekonečna! Tleskám!
ALL
https://www.facebook.com/Dynfari?fref=ts
ROZHOVOR – http://rumzine.com/dynfari-vegferd-timans-cd-2015-code666-records