Pokud máte chuť na nějaký nevšední hudební zážitek, zkuste si poslechnout právě toto album. Islandská dvojice Jón Emil/Jóhann Örn se na něm prezentuje jako skladatelsky otevřené duo, kterému nejsou cizí netradiční postupy a především dlouhatánsky neotesané kompozice. Zároveň bych chtěl podotknout, že DYNFARI nesázejí ani tak na brilantní instrumentální souhru jako spíše na intuitivní zvukomalebné hledání a dekadentně laděné experimentování.
Jak nahrávka může na některé posluchače působit vysloveně nudně, tak jiným „hledačům“ bude připadat neuvěřitelně odvážná a nespoutaná. DYNFARI svým počínání bortí hranice mezi žánry a dlouhatánskými kompozicemi se snaží nalézt rovnováhu mezi post-black metalem a introvertním ambientem.
Hudba Islanďanů je komplexně hodně odtažitá. Pokud potřebujete v hudbě cítit alespoň náznak lehce zapamatovatelných bodů, bude dost možná lepší, když se této nahrávce obloukem vyhnete. DYNFARI ve své tvorbě prakticky rezignovali na zásadní melodické linky, jejich jediným hudebním krédem je skladatelská svoboda dotažená do přitažlivých absurdit.
Hned úvodní skladba „Glötun“ balancuje na hraně mrazivě-relaxační, přičemž jednoduché kytarové riffy předznamenávají příchod neidentifikovatelného zla, jež roztahuje svá chapadla až v následující dlouhatánské kompozici „Hjartmyrkvi“, jenž tvorbu DYNFARI definuje dost možná nejlépe. Takřka šestnáctiminutovou koláží se prožene jak blackmetalový vichr, tak melancholicky rockový vánek, jehož součástí je velká spousta alegorických zvuků, ostatně s něčím podobným se na starších albech vytasili už mnohem starší pardálové SÓLSTAFÍR, jejichž průvan se o tvorbu DYNFARI nepochybně také otřel (přímý odkaz bych hledal třeba uvnitř skladby „Svartir Himnar“). Co se týče vokálů, tak těch je to s ohledem na kostru skladeb spíše poskrovnu. Extrémní řev se nejčastěji objevuje v nárazových sypačkách, kde plní funkci dalšího instrumentu. V některých dalších kompozicích se však lze setkat i s jakýmsi jedovatým frázováním a v neposlední řadě musím také zmínit nenápadně čistý hlasivkový doprovod plnící jakousi halucinogenní funkci. Nejlépe je tento atmosferický aglomerát slyšet ve skladbě „ Sem Skugginn I“ a nutno podotknout, že právě tato položka patří k absolutním vrcholům tohoto nevšedního alba.
DYNFARI jsou další velmi talentovanou formací z maličkého ostrova. Domnívám se, že album „Sem Skugginn“ je ve větší míře pouze delikatesním předkrmem a dost možná se v příštím čase budeme olizovat nad bohatě nachystanou hostinou. Jak mi nedávno samotný Jóhann prozradil, novinkové album by mělo podle prvotních plánů vyjít ještě letos. Více se však určitě dozvíte v připravovaném rozhovoru. A teď už nasadit sluchátka a hurá na zimní procházku!
ALL